Třetí Jarní svátky v Číně, a také třetí Lampiónový festival. Možná si vzpomínáte, jak jsem se loni těšila na „noc rozzářenou tisíci lampióny", ale nakonec jsem vyrazila do ulic moc pozdě, až po práci, a asi jsem ani nešla na ta správná místa, protože jsem tehdy moc lampiónů nenašla.

„Snad příští rok." Napsala jsem tehdy a náš čtenář, pan Marián mi odpověděl: „Držím palce, ať se výzkum podaří." Podařil pane Mariáne, i když vůbec ne tak, jak bych čekala.

Úplněk a tedy i Lampiónový festival připadl letos na čtvrtek 17. února. Když jsem si na ten den kupovala lístek na vlak do heilongjiangského Haerbinu, kam jsem se vypravila hlavně kvůli slavnému ledovému festivalu, ještě jsem netušila, že se řítím na místo, které je v Číně proslavené právě Lampiónovým festivalem a kdo může, jede tento svátek oslavit právě do Haerbinu. Tedy, alespoň podle mého cestovního průvodce. Obzvlášť nádherné jsou pak lampióny v třpytícím se ledovém světě.

Teď vás možná napadne, že jsem měla to štěstí a mohla obdivovat rudé lampióny na pozadí temně mrazivého nebe právě tam, ale nikoli. Když se totiž začalo stmívat, někdy mezi pátou a šestou, čekaly mě ještě další dvě hodiny cesty ve vlaku. A právě tam se začaly dít věci!

Představte si nekonečné zasněžené pláně s ostrůvky topolových větrolamů. Blankytná modř jasného dne pomalu tmavne zapadajícím sluncem a všude na těch pláních se začínají objevovat lidé s ohni. Jdou na hroby svých blízkých rozesetých po krajině, aby tam zapálili světlo a připomněli si je.

Neviděla jsem ten den tisíce lampionů, ale tisíce ohňů určitě. A taky mnoho lidí, kteří se potmě vraceli mrazivou nocí domů, do tepla na čaj. Tohle je pro mě pohoda a tohle je pro mě domov. Přiznávám, že jsem jim trochu záviděla. I když už za dva dny přepraví čínské železnice 7,131 milionů lidí během jediného dne, ten večer nás bylo v celém jednom vlaku sedm.

Nezapomenutelný Lampiónový festival.