Ledové město, Paříž nebo Moskva orientu, tak se někdy přezdívá hlavnímu městu nejsevernější čínské provincie Heilongjiang, Haerbinu.

Foto1. Haerbinská Zhongyanglu

Haerbin leží na pláních jižního břehu řeky Songhua a s populací necelých 10 milionů lidí je desátým největším městem v Číně. I když osídlení se v této oblasti datuje až do pozdní doby kamenné, význam začal Haerbin získávat až s výstavbou železnice, která navazovala na jedné straně na transsibiřskou magistrálu a na druhé straně končila v nejsevernějším nezamrzajícím přístavu – Dalienu. Kolem roku 1898 se tak z malé vesničky, kde se „sušily rybářské sítě" (překlad názvu města) začalo stávat významné obchodní centrum se zaměřením na Rusko.

Foto2. Zamrzlá řeka Songhua

Po prohrané rusko-japonské válce v letech 1904-1905 došlo k ústupu ruského vlivu a do města začali přijíždět cizinci z dalších zemí světa, včetně USA, Francie a Německa. Mezinárodnímu obchodu se dařilo a módní výstřelky západního světa se tu prý objevovaly mnohem dřív než třeba v Šanghaji, tak možná proto přízvisko „Paříž orientu".

Foto3. Kostel sv. Sofie

Nový příliv Rusů a ruské kultury a vzdělávání zažilo město po skončení občanské války v Rusku a další odchod cizinců následoval po zahájení japonské okupace severovýchodní Číny v roce 1932. Po skončení druhé světové války obsadila město Sovětská armáda, která ho o necelý rok později předala zpět do rukou Číňanů.

Kromě prý snad nejúrodnější půdy v Číně je Haerbin důležitým uzlem železniční dopravy, jeho říční přístav je v Číně osmý největší vnitrozemský a letiště druhé nejdůležitější na severu země. Úspěšně se tu rozvíjí lehký průmysl, zejména textilní, potravinářský, chemický, automobilový a průmysl stavebních materiálů.

Foto4. Noční pohled na Zhongyanglu

Zkrátka živoucí a perspektivní město. Ale i přesto si tu můžete dopřát poklidnou procházku po hlavní třídě Zhongyang lemované architekturou v ruském stylu nebo po nábřeží řeky Songhua. Lidé jsou přátelští a vždy ochotni pomoct.