Kluby nejsou zrovna můj šálek kávy, když mě ale pozvala kamarádka z Rumunska, neřekla jsem ne. Přátelé jsou důležitější než zvyky.
Situace byla podstatně složitější. Čínská spolubydlící rumunské kamarádky totiž našla na internetu slevu, a tak neváhala a nakoupila 4 lístky. Za pouhých 39 juanů na osobu jsme tak mohly nejen vstoupit do klubu, ale také jsme zadarmo obdržely zásobu alkoholu, která se nedala vypít a k přikusování popcorn a ovoce (toho mohlo být klidně víc).
„Jednou za čas je třeba vyrazit ven!" Řekla moje Rumunská kamarádka a měla asi pravdu. Přesto jsme narazily na problém sehnat 4 člověka do party. Kvůli momentálním chřipkovým epidemiím se omluvila moje česká kolegyně a několik dalších lidí by dalo přednost jinému výběru hudby. Tak to ale v Číně chodí se slevami. Když chcete víno a ovoce zdarma, musíte být flexibilní v hudebních stylech. Nakonec se k nám připojila manželka bulharského experta, která pochází z Japonska a má ráda noční život.
Východní Evropa a východní Asie společně v baru. Zajímavá kombinace lidí a osudů. Ale takový je Peking.
Pokaždé, když se mi do cesty připlete večer strávený v přítmí a ohlušující hudbě přemýšlím, k čemu vlastně kluby slouží.
Rozhlížím se po lidech kolem a zajímá mě, proč jsou dnes večer tady, co od toho očekávají, co je na tomhle všem nejvíc baví. Nebyla jsem v mnoha českých klubech, ale přesto se mi zdá, že ty čínské jsou jiné.
Účastníci cucají lízátka se svítícími špejlemi, hrají si s mobily, popřípadě se baví kostkami a popíjí, což je dělá ještě ospalejší než obvykle. Všude se to hemží zaměstnanci, kteří se starají o dodávky jídla a pití, bezpečnost a úklid. Jednou za hodinu vystoupí asi na minutu tanečník nebo zpěvák.
Možná je relaxující právě to bytí s přáteli, ale nemožnost si povídat.