Dobrý sluha ale špatný pán. Toho staré pořekadlo by se dalo aplikovat i na výdobytek relativně nový, a tím je klimatizace. V zeměpisných podmínkách České republiky se s klimatizací setkáváme relativně omezeně. Je pravda, že moderní kancelářské budovy jsou klimatizací vybaveny, ale většina českých domácností zatím zůstala nedotčena. Tropické teploty se totiž u nás objevují jen zřídka a zpravidla takové počasí trvá pouze několik dní.

Naopak v Číně je klimatizace naprostou samozřejmostí a stejně vyžadovaným vybavením domácnosti jako třeba lednice. S prvními teplými dny je Číňané spouštějí a vypínají je až ke konci září, kdy už sluníčko tolik nepraží. Díky jiné tělesné termoregulaci nejsou Číňané tolik náchylní na změny teplot. V našem případě je to ale jinak.

Teplotní šoky mě osobně nedělají dobře, pravidelně celé léto pokašlávám a bojuji s nachlazením. Zapomeňte na lékaři doporučený pětistupňový teplotní rozdíl. Zvláště v metru budete „mrznout" při teplotách kolem 17 stupňů, zatímco po výstupu na povrch vás ovane horký vzduch kolem 35 stupňů a více.

S ohledem na povětrnostní podmínky na východním pobřeží Číny stojí za zmínku ještě jeden faktor. Vzduch je v létě velmi vlhký, v Pekingu představuje relativní vlhkost asi 80 procent, v Šanghaji ještě více. Vzduch, který na vás v interiéru proudí z klimatizace je suchý, a když vystoupíte z klimatizované budovy na ulici, v okamžiku je vaše oblečení mokré.

Já osobně jsem milovníkem parného léta a ani vysoké teploty mi nevadí. Nejsem tudíž velkým příznivcem „překlimatizovaných" místností. Pokud se chci trochu ochladit, dám přednost bazénu s vodou s příjemnou teplotou kolem 23 stupňů před klimatizací.