V letních měsících se do Číny vydává velké množství turistů. Zajímavé pamětihodnosti a atrakce v posledních letech přitahují také stále větší počet českých turistů. Někteří se dokonce do Číny vracejí. Pravidelně už několik let přijíždí do říše středu se studenty a kolegy se zájmem o čínskou problematiku na turisticko-poznávací a současně vzdělávací zájezd Jiří Hofman z ekonomické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Kromě návštěvy velkých metropolí se letos podívají i do zapadlejších a odlehlejších částí země, které jsou typické svou svébytnou kulturou nebo zajímavostmi a atrakcemi. Jedním ze členů zájezdu je Jan Vyskočil, kterého jsme vyzpovídali a poptali se ho na jeho první dojmy z Číny.

Vy jste zavítal vůbec poprvé do Číny, jaké byly první pocity, když jste přistáli v Pekingu?

V první chvíli mi bylo hrozně horko, protože vlhkost musela přesahovat hodně 90%. Když jsme odjížděli z Čechy, bylo 20 stupňů, občas zapršelo, takže to byl velký šok. Ale teď, po dvou třech dnech, jsem si už trochu zvyknul. Druhá věc, které jsem si všiml, byla dopravní situace, jestli se to tak dá říct. Především to, že tady neexistují žádné dopravní předpisy, vypadá to, že policie to absolutně neřeší. Přímo před očima policisty jsem viděl, že všichni jezdí přes křižovatku na červenou a bylo to normální – to už teď taky začínám chápat, že se nic neděje.

Pak co mě zarazilo, byla skutečnost, že téměř všechny budovy, které jsou vidět, jsou mladší než 20 let, nebo tak aspoň vypadají. Takové ty obavy, které v poslední době slýcháváme v Evropě, že nás Evropa převálcuje, tak můj první dojem z Pekingu byl, že se to určitě musí stát, že když tohle dokázali za 20 let, tak za 20 let budou dalece před námi.

Velký tématem je čínská kuchyně. Měj jste možnost se s ní už seznámit?

Měl, protože jsme v podstatě téměř vždycky jedli v nějakých fast-foodech. Včera dokonce i v takovém, kde večeřeli jenom Číňané, takže to nebylo nic turistického. V podstatě jsme tady nevzali sousto evropského jídla do úst. Samozřejmě první problém byly hůlky a otázka, jestli se do toho smí šáhnout i rukou, kterou jsme nakonec rozřešili, že ano. A vůbec, zjistili jsme, že různé zvyky u toho stolování, že se pravidla nemusí moc striktně dodržovat, že lidé házejí všechno možné na stůl a pod sebe a vůbec to ignorují. Mlaskají, natahují se přes sebe a nějaké evropské zvyklosti tu moc neplatí. Stejně jako to stereotypní čínské plivání na ulicích za všech okolností mě také trochu šokovalo. Ale na druhou stranu musím říct, že k tomu podnebí, k tomu, jaké je tady horko, tak k tomu čínská kuchyně výborně sedí, protože ta těžká jídla, na která jsme zvyklí z domova, by nebylo možné tady pozřít.

V Číně byste měli strávit zhruba 3 týdny. Je něco, na co se obzvlášť těšíte, na co jste se těšil už před odjezdem?

Abych se přiznal, jsem zvláštní druh cestovatele, který je nadšený, že někam pojede, asi tak 3 měsíce před tím, když se vymyslí kam a objednají se všechny letenky. A pak když mám odjet, tak se nerad odtrhávám od práce, od přátel a od všeho. Takže když jsem přijel, byl jsem zděšený, že je tady neuvěřitelné horko, co tu vůbec dělám a proč jsem nezůstal sedět doma na svém pozadí. Ale teď musím přiznat, že jsem se začal hrozně bavit. Ale žádné plány nedělám, vždycky když jsem si nějaké plány udělal, tak to nikam nevedlo. Prostě jen chci zažít všechno, co se dá.

Na tomto blogu si budete moci brzy přečíst i další zajímavé rozhovory – s českým odborníkem na čaj, který se výpravy ekonomické fakulty účastní, a s organizátorem celého zájezdu.