Pokaždé, když mám v Číně a při jednání s Číňany pocit, že se mi podařilo něco „zmáknout", dostaví se políček, tedy jasný signál, že je tomu právě naopak. Přesvědčila jsem se o tom opět v těchto dnech, když jsem zavítala do banky.
Člověk by řekl, že když jsi jde vybrat své peníze, ze svého účtu, se svým pasem a všemi doklady, neměl by se dostavit žádný zádrhel. Jak kdy a především jak kde. Přestože jsem v posledních 4 letech pravidelně a bez jakéhokoli náznaku problémů vybírala ve stejné pobočce banky peníze, tentokrát jsem úspěšná nebyla a odcházela jsem s poněkud rozpačitými pocity.
Pracovnice na přepážce mi oznámila, že mohu vybrat pouze částku ekvivalentní hodnotě 500 amerických dolarů. Zítra mohu přijít znova a opět vybrat částku odpovídající hodnotě 500 dolarů. V jeden den mi ale víc peněz vydat nemůže. Prý takové je pravidlo. Pozvedla jsem obočí a poněkud jsem se podivila. Při minulých návštěvách banky jsem bez problémů vybrala v celku mnohem větší obnosy a nikdy to nebyl problém.
Přesto, že mě tento fakt trochu rozmrzel, souhlasila jsem. Požádala jsem slečnu za okénkem, aby mi tedy vydala z mého eurového účtu částku odpovídající 500 americkým dolarům. Co následovalo, mne opět dost překvapilo. Úřednice si vzala do ruky kalkulačku a dlouho něco přepočítávala. Poté mi ukázala přes sklo na monitoru kalkulačky částku 557. Jen jsem pokrčila rameny a odsouhlasila. Žena ale v zápětí zakroutila hlavou a opět znovu uvedla kalkulačku do provozu. Na displeji mi vzápětí ukázala novou hodnotu, 364.
Na kalkulačce pak notnou chvíli ještě něco počítala a tvářila se při tom dost zmateně. V tom okamžiku právě došla trpělivost mně. Bankovní úřednice se mi nezdála dostatečně důvěryhodná, když nezvládla dobrat se správné částky, kterou mi měla vydat, kupeckými počty.
S díky jsem si posbírala veškeré své propriety a banku jsem opustila. Zkusím jinou pobočku, snad v ní najdu méně zmatené a více důvěryhodné bankovní úředníky.