Není to tak dávno, kdy jsem se na svém blogu zmiňovala o nesnázích, do kterých se člověk relativně často dostane při cestování pekingskými taxíky. Uplynulo jen několik málo týdnů a osud mi uštědřil další lekci nepodobnou těm minulým.

Po mnoha a mnoha zkušenostech, nejen mých ale i mých přátel, kolegů a známých, si pravidelně vyžádám od řidiče taxislužby účtenku. Pamatuji si na jednu z prvních příhod po mém příjezdu do Pekingu, kdy mi jeden Čechoněmec vyprávěl, že mu při cestě taxíkem z firemního večírku domů vypadl ve voze mobilní telefon. Protože už nebyl v dostatečně střízlivém stavu, zjistil to až druhý den, kdy se začal po svém telefonu pídit. V první reakci na svůj mobil volal z manželčina telefonu v domnění, že ho někdo na druhém konci vezme a odpoví. Nenechavý taxikář ale mobil hned po nálezu vypnul, takže telefonát zůstal bez odpovědi.

Muž měl ale naštěstí účtenku, na níž je zachyceno, kterým vozem a se kterým řidičem jel. Druhý krok byl tedy jasný – zavolat na centrálu taxislužby a celou situaci jim ozřejmit. Netrvalo dlouho a vůz i s taxikářem byl „odhalen". Mobilní telefon se během jednoho dne vrátil zpět k jeho majiteli.

Tento příběh se udál před více než třemi lety. Až donedávna jsem já osobně neměla žádnou nepříjemnou zkušenost. Jak se mi ale s odstupem času zdá, měla jsem prostě jen velikánské štěstí.

O tom, že je dobré nechat si vytisknout účtenku, se asi přesvědčili i ti, kterým taxikář vrátil nebo vyměnil bankovky za falešné peníze. I o takových případech jste se mohli dočíst na našich stránkách na blogu mé kolegyně. Bohužel občas se stane i toto a rozhodně to není příjemné. Malou útěchou může být to, že nejvyšší čínskou bankovkou je stojüanovka, tedy v přepočtu asi 270 korun českých.

O agresivních taxikářích jsem se naopak nedávno zmiňovala já sama. Už jsem během posledních 4 let zažila v tomto směru „kde co", ale před dvěma dny mi osud zase uštědřil lekci. Taxikář byl nepříjemný od samého začátku, kdy jsem nastoupila do vozu. Neustále si mě prohlížel pichlavýma očima a čínsky nadával. No, ne že by si na to člověk už zvykl, ale nepřekvapí ho to. Když jsme dorazili do mé cílové stanice, pořádala jsem ho o vytištění účtenky. Jaké bylo mé překvapení, když mi po té nevinné otázce začal velmi vulgárně nadávat. Možná i proto, že jsem mu zaplatila přesnou částku a vyhnula jsem se placení velkou bankovkou, kterou mi mohl vyměnit za falešnou, napadlo mě.

Nadávkami to ale, k mému velkému údivu, neskončilo. To, co následovala, doteď nechápu, nerozumím a ani rozumět nechci. Taxikář mi sice účtenku vytiskl, ale před tím, než mi ji podal, si na ni odplivnul. Takové chování nelze ospravedlnit mým odvyklým vysvětlením „jiné kultury, zvyků a vnímání reality". Je to prostě obyčejné hulvátství.