Čchinghajsko-tibetská železnice byla 1. července slavnostně uvedena do provozu. Tím skončila tibetská historie, kdy nebyla železnice k dispozici. Pro více než dva miliony obyvatel Tibetu umožní tato dráha nejen rychlejší, pohodlnější dopravu a nižší cenové relace zboží. Mnohem důležitějším je to, že otevření této železnice vede ke změně způsobu jejich života a myšlení.

Duo-jie-wang-zha je prostým pastevcem na severu Tiberu v prefektuře Naqu. Letos si oslaví 70té narozeniny. Má sedmičlenou rodinu, která se živila pastevectvím. Přes 30 jaků a více než stovka ovcí představovaly hlavní majetek a zdroj příjmů celé rodiny. V r. 2002 přšly celé řady dělníků do okolí jeho rodiny na stavbu železnice. To upoutalo zvědavý pohled mnoha místních pastevců. K nim patřil i Duo-jie-wang-zha, který s prozíravostí začal podnikat obchodně. 

„při stavbě železnice jsem postavil vedle inženýrského oddělení bufet s tabáky, alkoholy, nudlemi a jinými druhy potravin. V loňském roce jsem si z toho vydělal tři tisíce čínských juanů."

Kromě toho se celá rodina Duo-jie-wang-zhaova odměnila za připojení do hlídání železniční dráhy. Příjmy rodiny zaznamenaly díky stavbě železnice dvoujnásobný nárůt na více než deset tisíc juanů v loňském roce, a to bez zvýšení početního stavu pastevního dobytka.

Prostřednictvím hovorů se stavebníky železnice, kteří pocházejí z různých koutů Číny, byl Duo-jie-wa-zha podrobně seznámen s trhem dobytka v provincii Čchinghaj. Dostal smělý nápad, když se dozvěděl o tom, že cena dobytka v Čchinghaji je daleko vyšší než v tibetské prefektuře Naqu.

„teď chci využít železnici k provozování malého obchodu. Rád bych vlakem dopravoval do čchinghajského Ge-er-mu a prodával tam produkty naší vesnice, včetně jací a ovčí kůže a kašmíru. Potom bych mohl nakupovat z Ge-er-mu každodenní potřeby za účelem jejich prodeje v našem domově."

Také Luo-yi-sang-xi, který studuje novinářství v Univerzitě Lhása, je překvapen zahájením železničního provozu. Stále se obdivoval vysokým školám ve vnitrozemských oblastech, za to, že mohou často rozvíjet studijní styky. Zatímco vysokoké školy v Tibetu sotva měly takové příležitosti následkem nepohodlné dopravy. Luo-yi-san-xi ocítil nad tím velkou lítost, protože jako student novinářství dobře ví, jak je rozvoj styků se studenty vnitrozemských oblastí důležitý pro rozšíření svého obzoru, zvýšení studijní úrovně a případně i pro hledání pracovního místa po dokončení vysokoškolského studia.

Po uvedení čchinghajsko-tibetské železnice do provozu začal Luo-yi-san-xi, působící ve studentském svazu, kontaktovat na vysoké školy ve vnitrozemských oblastech, s návrhem na společnou zábavu studentů nebo na studijní styky. Mnoho vysokých škol ve vnitrozemských oblastech projevilo o jeho návrh velký zájem. Vnitrozemští studenti vyjádřili přání, aby se mohly do Tibetu podívat vlakem. 

„jsme také překvapeni tím, že naši bratři a sestry ze vnitrozemí mohly do Tibetu přijet přes železniční dráhu. Už můžeme se kontaktovat více a můžeme je pozvat do naší školy na přednášku a nebo na setkání s námi."

Čchinhajsko-tibetská železnice přináší tibetským obyvatelům řadu změn kromě zmíněných dvou příkladů. Zástupce ředitele ekonomického ústavu Tibetské akademie společenských věd pan Wang Daiyuan se domnívá, že zahájení železničního provozu umožní otevřít tradiční tibetskou kulturu a změnit životní způsob Tibeťanů.

„Uvedením dráhy do provozu se přerušila tisíciletá uzavřenost tibetské kultury. Ta se pak může lépe a rychleji integrovat s kulturou jiných národností žijících mimo Tibet. S upevňováním personálních styků se ovlivní životní způsob Tibeťanů a vyjadřovací forma tibetské kultury, jejíž jádrem je náboženské vyznání."

Tento odborník současně poznamenal, že se zahájením železničního provozu prudce zvýší počet turistů do Tibetu a tím vznikne otázka, jak chránit historické památky v Tibetu. Nimatsering - láma působící v nejstarším chrámu v Lhase, již začal podniknout akci v této oblasti. Tento 39letý láma prostudoval buddhistické knihy, učil se v Buddhistickém institutu v Pekingu a ve svém chrámu se nazývá „doktorem". Řekl, že hodlá spolupracovat s železničním úřadem při osvětové činnosti ve vlacích. Jinak se turisté podrobně neseznámí tibetskou kulturu a může ji neúmyslně poškodit.

Čchinghajsko-tibetská železnice veze sny a naděje mnohých lidí. Živý buddha uvedl, že tato železnice znamená cestu štěstí a ekonomiky. Výhody, které železnice přinese tibetskému národu, a jejich radost, nedopíšeme, i když použijeme vodu řeky Yar-lun-zang-bu jako inkoust a přitom Himálaj jako pero.