Reportér: Nakladatelství Huacheng (Chua-čcheng) nedávno vydalo edici knih Modrá východní Evropa. Mnoho vynikajících východoevropských literárních děl bylo považováno za „modré", jak chápete tuto barvu?

Jing Kaixuan (Ťing Kchaj-süan): Červená představuje vášeň, zatímco modrá představuje mírnost, klid a hloubku. Většina vynikajících východoevropských literárních děl, která byla zařazená do naší edice, patří mezi reprezentativní díla kritické literatury, což odráží sociální situaci doby, ve které spisovatelé žili.

Reportér: Proč máme považovat východoevropskou literaturu za jeden celek?

Jing Kaixuan: Východoevropští spisovatelé věnují značnou pozornost osudu lidstva ve 20. století. Dá se říct, že to bylo speciální století, zejména pro země východní Evropy.

Nacismus a Stalinova diktatura, tyto dva zvláštní režimy způsobily ve východní Evropě řadu katastrof. Proto se východoevropští spisovatelé rádi zamýšlí nad svými vlastními osudy a jejích literární díla jsou často zrcadlem reality.

Východoevropští spisovatelé mají své vlastní charakteristické rysy - dodržují společenské funkce literatury a principy literární tvorby. Kritizují pád sociální morálky, absurditu lidstva a společenského řádu.

Reportér: V edici Modrá východní Evropa je velmi důležitý český spisovat Ivan Klíma. Vy jste jeho romány také osobně překládal. Jak byste ho hodnotil?

Jing Kaixuan: Spisovat Ivan Klíma má v České republice dobrou pověst. Na rozdíl od Milana Kundery Ivan Klíma neopustil svou zemi a vždy vyjadřoval své myšlenky prostřednictvím literatury. Je jedním z typických spisovatelů východní Evropy, který přemýšlí o skutečném životě. Vybral si realismus a díky jednoduchému a pochopitelnému jazyku mají jeho díla vysokou literární hodnotu. Kromě toho také má svůj specifický a dá se říct český smysl pro humor. Rád řeší životní bolesti „úsměvem se slzavýma očima".

Korespondent: Na poli čínské literatury se často říká, že v osmdesátých letech minulého století byla čínská literatura inspirovaná dvěma cizinci, jeden z nich je jihoamerický literární gigant Marquez, ten další pochází z východní Evropy—tedy český spisovatel Milan Kundera. Co jsme se naučili od Kundery?

Jing Kaixuan: Od Marqueze se Číňané naučili, co je literární forma, vliv Kundery spočíval hlavně v myšlenkách. Díky Kunderovi, začali čínští spisovatelé věnovat pozornost jedinci, předtím naši spisovatelé psali většinou o osudu skupiny lidí. Čínští spisovatelé si díky Kunderovi také uvědomili, že vyprávění mohutného příběhu nemá na literárním poli vůbec význam.

Díky svým vynikajícím dílům, která mají vysokou filozofickou hodnotu, se Milan Kundera stal jedním z gigantů světové literatury. V jeho románech se do hloubky diskutuje o řadě důležitých otázek. Kundera čínským spisovatelům sdělil, že prvotřídní spisovatel by měl nejprve být prvotřídní myslitel.

Reportér: díky Kunderovi byla východoevropská literatura populární po Číně. Potom, zejména v posledních letech, bylo málo východoevropských spisovatelů tak věhlasných, proč je to tak?

Jing Kaixuan: myslím si, že jsou pro to dva důvody: za prvé je to vliv tržní ekonomiky. Obchod je v současné době důležitým faktorem, který ovlivnil literární tvorbu. Nakladatelství musí přemýšlet o ziscích. Za druhé je to nedostatek překladatelů. V Číně je málo odborníků na jazyky východoevropských zemí, a dobrých předkladatelů, kteří vynikají v literárních překladech, je ještě méně.

Reportér: Jsou kromě Kundery ještě další vynikající spisovatelé z východní Evropy, které Číňané zatím neznají?

Jing Kaixuan: Ano, samozřejmě. Kromě Kunderovych románů jsou ve východní Evropě mnohá vynikající literární díla, která Číňané dosud neznají. Například Český dramatik Havel je významným autorem absurdních divadelních her. Ivan Klíma pomocí realismu bojuje proti realitě a Bohumil Hrabal s čínskou tradiční filozofii taoismu hovoří o směšnosti bytí.

Reportér: „Východoevropská literatura" zahrnuje literaturu sedmi zemí východní Evropy. Pokud jde o jednotlivé země, jak byste charakterizoval literaturu zemí ve východní Evropě?

Jing Kaixuan: Myslím si, že česká literatura vyniká v přemyšlení o bytí jednotlivce a má smysl pro humor. Literatura bývalé Jugoslávie je relativně modernější, tamní spisovateli rádi píšou příběhy s historickými materiály, které zrcadlí realitu. Albánská literatura odráží skutečnosti prostřednictvím mýtů a bajek. Rumunská literatura popisuje stav člověka a životní podmínky v básnickém jazyce. Polská literatura je výraznější v poezii.

Reportér: Ve srovnání s Ruskou literaturou, kterou Číňané dobře znají, jaký je v oblasti umělecké interpretace největší rozdíl mezi východoevropskou literaturou?

Jing Kaixuan: Jakožto blízký soused byla východoevropská literatura nevyhnutelně ovlivněna ruskou literaturou, zejména ruská literární kritika 19. století měla velký vliv na východoevropské země. Spousta spisovatelů východní Evropy ji měla ráda.

Ve srovnání s ruskou literaturou, má východoevropská literatura větší hodnotu v racionalismu. Ruská literatura má plně emocionální odstíny, zatímco východoevropská literatura věnuje víc pozornosti lidské povaze.

Reportér: v současné době v zemích východní Evropy došlo k obrovské změně a tamní spisovatelé čelí zcela novému prostředí. Jaká je budoucnost východoevropské literatury?

Jing Kaixuan: v současné době východoevropští spisovatelé čelí novým výzvám, zejména pokud jde o život v tržní ekonomice. Jejich úhel kritiky se mění. Ale jedna věc, kterou jsem si jistý, je, že východoevropští spisovatelé bude nadále bojovat proti zábavné literatuře a budou pokračovat v přemyšlení o realitě. V budoucnu očekávám další rozkvět východoevropské literatury.

(Jiajia)