Dunhuang (Tun-chuang), malé město v čínské severozápadní provincii Gansu (Kan-su), bylo hlavní zastávka na starověké Hedvábné stezce a dnes je nejvíc známé nedalekými jeskyněmi Mogao (Mo-kao). V této oblasti se také zachovaly průsmyky ve Velké čínské zdi Yumen (Jü-men) a Yangguan (Jang-kuan), které pochází z doby vlády dynastie Han. Před tisíci lety se tady střetávala čínská a západní kultura, které ztělesňovaly prosperitu Hedvábné stezky. Známý čínský učenec Ji Xianlin (Ťi Sien-lin) poukázal na to, že na světě jsou jenom čtyři starověké kulturní systémy s dlouhou historií, širokým rozšířením a hlubokým vlivem, tj. Čína, Indie, Řecko a Mezopotámie. Průsečík těchto kulturních systémů je jenom jeden - čínský Dunhuang a xinjiangská oblast, žádný další neexistuje. Čína v současné době realizuje strategii Ekonomického pásma podél Hedvábné stezky a námořní Hedvábné stezky v 21. století. Jaké příležitosti přinese tato strategie starému městu Dunhuang?
Před dvěma tisíci lety proházela přes Dunhuang téměř každá karavana velbloudů. Tito východní a západní obchodníci, kteří prodávali hedvábí a drahokamy, podporovali koordinaci a pokrok východní a západní kultury. V současné době míří do Dunhuangu stále víc lidí, aby vyzkoušeli starodávný způsob dopravy, tedy jízdu na velbloudu, pokochali se krásnou přírodou a poznali speciální místní kulturu.
Poušť, pramen, nástěnné malby, poezie… Dunhuang je opravdu přitažlivé malé městečko. Zvlášť od roku 2015 dochází díky podpoře strategie Ekonomického pásma podél Hedvábné stezky a námořní Hedvábné stezky v 21. století ke značnému rozvoji místního turismu. Od ledna do července přijal Dunhuang 3,46 milionu čínských a zahraničních turistů, což se meziročně zvýšilo o 40 %.
Na předměstí Dunhuangu, asi 25 km od jeho centra se nachází hora Mingsha (Ming-ša). Na východní straně hory je strmý útes, který od severu k jihu měří 2 km a vertikálně je rozdělen do pěti pater. Ve stěně je vyhloubeno mnoho jeskyní nepravidelných tvarů, které působí velmi uspořádaně a jsou zasvěceny buddhistickým bohům. S hloubením jeskyní se začalo už v roce 366 n. l. Se střídajícími se dynastiemi neustále vzrůstalo množství jeskyní. V 7. století za dynastie Tang (Tchang) přesáhl počet jeskyní 1000. Proto se těmto jeskyním rovněž říká Qianfodong (Čchien-fo-tung) neboli Tisíc buddhistických jeskyní. Ve všech dobách a během všech dynastií lidé při hloubení jeskyní vytvořili velké množství buddhistických soch a namalovali mnoho nástěnných obrazů. Do současnosti se dochovalo 492 jeskyní, 45 tisíc m2 nástěnných maleb a přes 2400 soch.
Velký nárůst počtu turistů přinesl výzvy pro ochranu kulturněhistorických památek, protože velké množství oxidu uhličitého, který vydechují turisté, poškozuje nástěnné malby. Jak racionálně rozvíjet a otevřít tyto vzácné kulturněhistorické památky pro veřejnost? Řešením tohoto problému strávili učenci Výzkumného ústavu pro Dunhuang mnoho času a vynaložili velké úsilí. 1. srpna roku 2015 bylo oficiálně otevřeno Digitální centrum jeskyně Mogao, jehož vytvoření stálo Výzkumný ústav pro Dunhuang více než 300 milionů čínských yuanů a čtyři roky práce. Zde se mohou turisté seznámit s historií a současností nástěnných maleb v jeskyních prostřednictvím moderní techniky 3D.
Vedoucí Výzkumného centra pro Dunhuang Wang Xudong (Wang Sü-tung) zdůraznil, že Digitální centrum jeskyně Mogao je součástí velkého systematického programu Digitálního Dunhuangu. Mezi další části patří především sdílení kulturněhistorických památek Dunhuangu, které jsou ve sbírkách různých domácích i zahraničních muzeí nebo soukromých osobností. Veřejnost spekuluje o tom, že jeskyně Mogao nebudou nakonec vůbec otevřeny pro návštěvníky. K tomu vedoucí Wang Xudong řekl, že turisté budou moci v budoucnu stále navštívit jeskyně Mogao a prohlédnout si nástěnné malby. Program Digitální Dunhuang má pouze turistům pomoci lépe se seznámit s tímto kulturním dědictvím prostřednictvím moderních technologií.
V létě roku 2015 zažilo dvacet vysokoškoláků z Hongkongu a Macaa nezapomenutelnou cestu po Hedvábné stezce. Staré městečko Dunhuang na ně udělalo velký dojem. Tito mladí lidé se vyslovili v tom smyslu, že umění a moudrost předků je velice udivuje. Doufají, že v budoucnosti se sem znovu vrátí.
Jeden vysokoškolák uvedl: „Domnívám se, že jeskyně Mogao je velmi rozlehlá a vzácná. Tyto nástěnné malby zažily mnoho válek a přírodních katastrof a přesto se dochovaly z dávných dob. Proto jsme velmi šťastní, že můžeme vidět toto vzácné kulturní dědictví na vlastní oči."
Další vysokoškolačka řekla: „Vždycky jsem si myslela, že Dunhuang je příliš daleko a že severozápadní počasí pro mě není vhodné, protože stále žiji na jihu. Vzduch je tam velmi suchý, myslela jsem, že se nedokážu přizpůsobit tomuto místnímu prostředí. Vůbec mě nenapadlo, že je to tady tak hezké a že se tu budu cítit tak dobře."
Jako čtvrtý vedoucí Výzkumného ústavu pro Dunhuang doktor Wang Xudong uvedl, že Dunhuang má obrovskou hodnotu. Proto je Dunhuangologie velmi oblíbený studijní obor doma i v zahraničí. Současní Dunhuangologové uznávají stanovisko známého čínského učence Ji Xianlina, že Dunhuang je v Číně, ale Dunhuangologie je světová. Další cíl Výzkumného ústavu pro Dunhuang je, aby se stal otevřenější platformou a pomohl více vědcům a lidem poznat hodnotu Dunhuangu.
„Pokud nebude probíhat výzkum, tak se ani nebudou šířit poznatky. Když si neuvědomíme význam, nepochopíme, proč lidé tyto jeskyně před tisíci lety budovali. To je síla kultury. Cílem naší ochrany a výzkumu je rozšířit kulturu Dunhuangu."
Podle zprávy Výzkumného ústavu pro Dunhuang se od května do září roku 2016 konala v uměleckém centru Getty v americkém Los Angeles výstava nazvaná Jeskyně Mogao v Dunhuangu: Budhistické umění na čínské Hedvábné stezce. Bylo to poprvé, kdy bylo umění z Dunhuangu vystaveno v USA. Tentokrát byly v USA vystaveny kompletní kopie tří nejreprezentativnějších jeskyní od období Beiliang (Pej-liang; 401–439) do prosperujícího období dynastie Tang (713–739). O uspořádání výstavy v USA bylo rozhodnuto v roce 2011.
