Čína se rozhodla uvolnit populační politiku, která byla zavedena v zemi od roku 1979, tato politika nově umožňuje mít dvě děti těm párům, z nichž jen jeden je jedináček. Toto nové opatření je sice chváleno jako pokrok, ale experti přesto varují, že toto opatření nebude mít okamžitý vliv na nízkou porodnost v zemi. Odhaduje se, že nové opatření umožní patnácti až dvaceti milionům párům mít druhé dítě. Je to podstatná změna v politice jednoho dítěte, která v Číně fungovala více než tři desetiletí. Podle průzkumu Komise pro plánované rodičovství 50-60 % párů je ochotno mít druhé dítě.

Ale nedávná zpráva CCTV odhaluje, že existuje mnoho těch, kteří nechtějí mít druhého potomka ani přes uvolnění politiky jednoho dítěte.

Jeden dotazovaný prozradil:

„Druhé dítě nechci. Cítím totiž příliš velký tlak z hlediska finančního zabezpečení dítěte, jako je vzdělání, bydlení a lékařská péče. Už teď je pro mě velmi náročné, že posílám své dítě do mateřské školy. A to už vůbec nemluvím o posílání dvou dětí do školy. Nemyslím si, že bych chtěl ještě jedno dítě."

Rodiny sice splňují podmínky pro to, aby měly druhé dítě, ale kvůli vysokým nákladům s ním spojené si to rozmýšlejí.

Cai Bing bydlí v Šanghaji. S manželkou si již pořídili druhé dítě. Dohodli se na tom, že po narození druhého dítěte musí manželka zůstat doma, aby se o děti postarala, protože jejich rodiče už jsou příliš staří. Finanční břemeno rodiny tak leží pouze na panu Cai Bingovi. Jeho roční příjem se pohybuje kolem 200 000 RMB, výdaje na chod rodiny jsou asi 110 až 130 tisíc yuanů, 30 procent platu hlavy rodiny jde na výchovu jejich dvou dětí. Říká, že tyto náklady se budou určitě zvyšovat i přesto, že oblečení a další věci může druhé dítě podědit po tom prvním.

„Když děti začnou chodit do školy, výdaje na vzdělání začnou růst. V naší čtvrti jsou náklady na bydlení velmi vysoké. V současné době máme dva pokoje, zatím je to tak v pořádku, ale až vyrostou, budou muset mít vlastní pokoje, svůj vlastní prostor k životu. Potom budeme potřebovat větší byt. Máme štěstí, že obě jsou děvčata. V opačném případě bychom potřebovali samostatné pokoje, nyní mohou sdílet naštěstí stejnou místnost. A navíc náklady na lékařskou péči budou také velmi vysoké, neboť zdravotní pojištění se vztahuje pouze na omezené typy zdravotnické péče."

Peng Xizhe, profesor na Škole sociálního rozvoje a veřejné politiky, říká, že nová politika nebude mít velký vliv na růst počtu obyvatelstva ve městech.

„Dříve bylo dovoleno mít druhé dítě rodičům, pokud oba byli jedináčci. Ale v posledních dvaceti letech byla porodnost v Šanghaji 0,8 %. To znamená, že některé rodiny nemají ani jedno dítě."

Podle statistik se v pevninské Číně nachází více než 140 milionů jedináčků, a to zejména ve velkých městech, jako jsou Peking, Šanghaj, Tianjin a města na západním pobřeží, hlavně provincie Jiangsu, Zhejiang, a také severovýchodní čínské oblasti. Podle mezinárodních měřítek 2,1 dětí na jednu ženu jsou nutné pro to, aby byla obnovena populace. V Číně je průměrný počet dětí na ženu 1,6. Experti jsou přesvědčeni o tom, že uvolnění politiky může toto číslo zvýšit na 1,7-1,8. To je ale stále relativně nízká úroveň růstu počtu obyvatelstva.