Tibetská autonomní oblast se nachází na Čchingchajsko-tibetské náhorní plošině. Jsou zde bohaté vodní zdroje, tato oblast je považovaná za vodárnu státu a má významný vliv na ekologické prostředí a klima v celé zemi. V uplynulých letech Tibetská autonomní oblast usilovně zkoumala technologie velkoplošného umělého zalesnění a usiluje o zřízení systému ekologické ochrany. Dále si prosím poslechněte podrobné informace:
Podél řeky Lhasy a údolí Jaluzangpu jedeme z tibetského hlavního města Lhasy 200 kilometrů jížně. Naším cílem je vesnice Ema v obvodu Mulin v oblasti Rikeze (Ž'-kche-ze). V tibetštině Ema znamená země s velkou rozlohou. Ema se nachází blízko řeky Jaluzangpu, ale kvůli silnému slunci a nedostatku deště je zde velký problém s výnosností půdy a desertifikací.
V žáru silného slunce několik tibetských rolníků kope na pustině, poté sází semínka keřů do země. Osmatřicetiletý rolník Luobu z vesnice Ema sem před čtyřmi měsíci přišel sázet rostliny.
Novinář: "Je zdejší práce těžká?"
Luopu: "Ne, je jednoduchá."
Novinář: "Kolik tady platí za práci za den?"
Luopu: "Přes sto čínských yuanů."
Novinář: "Zvýšil se od zahájení tohoto zalesňovacího projektu tvůj příjem?"
Luopu: "Pracuji hlavně na farmě, sázení rostlin je jenom práce na částečný úvazek. Každoročně tu vydělám skoro 10 tisíc yuanů."
V okolí této pustiny už bylo zasazeno mnoho stromů a keřů, které jsou nyní vyšší než dva metry. Rostou dobře a začaly se měnit v les. Šéf lesnického úřadu obvodu Nanmulin C´ženťiapu uvedl, že před osazováním to byla pustina na severním břehu řeky Jaluzangpu, před zalesněním zde byl všude jenom písek a kameny, skoro žádné rostliny. U dolního toku řeky je mnoho vesnic, když foukal vítr, vesničané měli velký problém.
„U dolního toku je mnoho vesnic a farem. Pokud bychom nevyřešili problém pustiny, desertifikace by se stala vážným problémem. Ve vesnicích je mnoho písku. Před sázením stromů musí každá vesnice odstranit dlouhodobé nánosy písku. Pokud chceme zlepšit tamní prostředí, musíme vyřešit problém písku."
V Emě často ostře pálí slunce, kvůli čemuž se zde ročně odpaří přes 2000 mm vody, ale roční srážky jsou jenom o něco větší než 200 mm. Kvůli svému zužování se řeka Jaluzangpu stala po jejích březích zdrojem desertifikace a vážně poškodila tamní ekologické prostředí. Od roku 2011 obvod Nanmulin začal bojovat s pustinou na severním břehu řeky Jaluzangpu a zřídil vzorovou ekologickou oblast Nanmulin. V letošním roce ústřední vláda investovala 50 miliónů čínských yuanů, zvláštní fond na podporu rozvoje Tibetu také poskytl 20 miliónů na umělého zalesnění plochy 867 hektarů. Má vzniknout zelený koridor o délce deseti kilometrů. Pustina se už přeměnila v zelenou zemi.
Zástupce šéfa obvodu Nanmulin Meng Siang-tchao uvedl, že při umělém zalesňování Tibetu byla míra přežití stromů nízká. Důvody bylo sucho a nevhodné přechovávání a zacházení se sazenicemi. V důsledku toho místní vláda při zalesnění podnikla opatření, aby zajistila vysokou míra přežití stromů.
Zástupce šéfa obvodu Nanmulin Meng Siang-tchao uvedl, že míra přežití stromů zasazených v letošním roce překonala 95 procent. "Pokud dokážeme, aby přežily tři roky, míra přežití nově vysazených stromků přesáhne 95 procent. To bude v Tibetu div."
Po realizaci projektu umělého zalesnění ve vzorové ekologické oblasti se od letošního ledna do května počet a intenzita písečných bouří snížil o třetinu. Stromy stabilizují písek a zadržují vodu. Vlhkost v tomto místě se zvýšila o 10 procent. Rolníci a zařízení pocházejí z okolních vesnic. Roční příjem místních se průměrně zvýšil o 3000 yuanů, projekt také vytvořil nová pracovní místa. Místní venkované novinářovi řekli, že podporují projekt vlády.
„Zalesnění zabraní větru a desertifikaci a zlepší místní životní prostředí. Vlhkost se zvýšila, což je dobré pro pěstování zemědělských rostlin. Děkujeme vládě a úřadu zalesnění za zkrášlení našeho domova."
Domov je už zelený, úroda a příjem se zvýšily. Rolníci tyto změny vítají. Tyto změny také odráží rozhodnutí vlády Tibetské autonomní oblasti zlepšit ekologické prostředí a lidské životy.
Bruno
