Jste pyšný na své město, máte k němu zvláštní cit? Mnoho lidí odpovídá: "ano".

Dva sociologové se domnívají, že města vyzařují svůj nezaměnitelný étos a hodnoty. Je to místo, odkud pramení hrdost místních obyvatel. Kromě toho také věří, že je dobré tohoto ducha hájit.

Daniel Bell, který je spoluautorem knihy The Spirit of Cities: Why the Identity of a City Matters in a Global Age (Duch měst: Proč je v globální době důležitá identita města), popsal změnu, které si všiml, když se lidé představují se ostatním.

„Domnívám se, že v 20. století, ať už v Číně nebo v západních zemích, lidé věří, že nejdůležitější formou identifikace je národnost - jestli jsem Kanaďan, Američan nebo Číňan. Velmi málo lidí se zmiňuje o městech, odkud pochází. Ve 21. století, myslím, jsme ochotnější diskutovat o tom, ze kterého města pocházíme."

Jeho rodné město je sice Montreal v Kanadě, ale Daniel je teď předsedající profesor v Zhiyuan umění a humanitních věd na Šanghajské univerzitě komunikace. Několik let žil v Hongkongu, Pekingu a Singapuru.

V roce 2001 poprvé diskutoval o duchu měst se svým izraelským kamarádem Avner de-Shalitem, a poté se rozhodli napsat knihu na toto téma. Chtěli začít od New Yorku, protože skoro každý člověk zná slavné logo „I love New York".

Nicméně teroristické útoky v roce 2001 je přinutily, aby se tohoto nápadu vzdali, protože se v té době nikdo neodvážil cestovat do New Yorku. O několik let později se New York pomalu zotavil a znovu získal svého ducha, což jim umožnilo zahájit práci na knize.

Pak se Bell a de-Shalit, odborník na Hebrejské univerzitě Jeruzalému, podívali na devět moderních měst: Jeruzalém, Montreal, Singapur, Hongkong, Peking, Oxford, Berlín, Paříž a New York a jejich převažující étos, kterým se odlišují od ostatních.

Kniha se například věnuje náboženství v Jeruzalému, romantice Paříže, materialismu Hongkongu, politické moci v Pekingu a učení v Oxfordu.

Jak rozvíjí své chápání ducha různých měst, Bell se domnívá, že si příslušnost k městu (civicism) zaslouží větší obhajobu než vlastenectví, protože, jak se domnívá, existují některé cíle, na kterých země těžko dosahují shody, ale spolupráce mezi dvěma městy je mnohem jednodušší. Dal příklad:

„Například globální oteplování: sice se mnoho zemí světa snaží vyřešit problém v dané oblasti, ale nejsem příliš optimistický. Ale některé města mimořádně zdůrazňují potřebu ochrany životního prostřední, například čínské město Hangzhou (Chang-čou) a americké město San Francisko. Tato města, zdá se, mají své vlastní způsoby při řešení problému a spolu s dalšími městy z jiných zemí budou mít větší vliv než země, které pracují na řešení problému týkající se globálního oteplení."

Wang Hui (Wang Chuej) je profesorem na Katedře čínského jazyka a literatury v Tsinghua Univerzity v Pekingu. Jeho výzkumy se zaměřují na současnou čínskou literaturu a intelektuální historii. Když komentoval knihu Daniela Bella, Wang Hui vyjádřil názor, že je dobré, že hájí ducha města a že to vůbec není v rozporu s vlastenectvím. Podle jeho názoru je důležitou otázkou, zda lidé mohou najít celou řadu uznání, jak popsat svou vlastní identitu.

„Všichni máme více věcí, kterými se popisujeme: naši vesnici, město, provincii, region a zemi a dokonce i sever nebo jih země, odkud pocházíme. To vše je naší součástí, skrze to ostatní uznávají naši identitu. Máme náboženské sklony a zeměpisně dané zvyky. A do určité míry když popisujeme ducha města, vytváříme novou důležitou možnost pochopení identity lidí."

Ve své knize autoři čerpali z bohaté rozmanité historie měst, z románů, básní, biografií, turistických průvodců, architektonických památek a osobních úvah a postřehů autorů. Ukazují, jak étos každého města nachází vyjádření v politickém, kulturním a ekonomickém životě.

Podle kritiků po přečtení portrétu svého města v této knize je člověk nakloněný udělat si „procházku" po svém městě s nově otevřenýma očima a je připraven na překvapení a rozpletení skrytých historických vrstev.

Knihu vydalo nakladatelství Princeton University Press v roce 2011.

Táňa