Překrásným rysem čínské zdvořilosti je úcta k učitelům. V roce 1985 byl v ČLR ustanoven Svátek učitelů, který se slaví 10. září. Je to první svátek v Číně věnovaný samostatné profesi. V roce 1993 na základě rozhodnutí 9. zasedání Stálého výboru VSLZ, 6. funkčního období, byl vyhlášen "Zákon o učitelích ČLR," který obsahuje jasná ustanovení o právech a povinnostech učitele, o pravidlech přijímání k práci učitele, o přípravě učitelů, a také o prověřování, podpoře a platu učitele i právní odpovědnosti, kterou musí učitel nést. Čínská vláda aktivně rozvíjí práci na zlepšování odborných dovedností učitelů.

Úřady se snaží zlepšit sociální postavení a životní podmínky učitelů. "Zákon o pedagogických pracovnících" jasně uvádí, že "průměrný plat učitele by měl být srovnatelný s úrovní platu státních zaměstnanců a postupně narůstat," a že "zdravotní péče musí být identická k té, kterou požívají státní zaměstnanci."

Když se mluví o čínských učitelích, nelze nevzpomenout Konfucia. Byl to jeden z velkých, nepřekonatelných učitelů minulosti. V 70. letech minulého století jeden americký vědec sestavil řebříček osobností, které měly vliv na chod světových dějin. Konfucia zařadil na páté místo. A vliv idejí Konfucia na vývoj čínského národa se samozřejmě, nachází na místě prvním.

Konfucius (孔夫子, Kǒng Fūzǐ) byl starověký čínský filozof, zakladatel konfucianismu. V průběhu více než 2000 let se projevoval vliv jeho učení nejen v politickém a kulturním životě země, ale také jako důležitá součást mentality čínského lidu. Někteří zahraniční vědci dokonce považují konfucianismus za náboženský systém Číny. Ale v podstatě toto dílo představuje jednu z mnoha starověkých filozofických doktrín. Je spíše filozofií, nežli náboženstvím. V průběhu více, než dvou tisíc let existence feudální společnosti v Číně konfuciánství obsadilo velmi důležité místo.

Konfucius žil v letech 551 až 479 př. n. l. Konfuciův otec zemřel, když synovi byly tři roky, matka, když mu bylo šestnáct let. Po otcově smrti s matkou pobývali na území nynější provincie Shāndōng. Konfuciovo rodové jméno bylo Kǒng (孔) a jeho osobní jméno Qiū (丘). Ve jménu "Kǒng zǐ" (孔子) přípona "zǐ" (子) slouží k označení osvíceného mudrce.

Konfucius žil v éře "Jar a Podzimů" (春秋, Chūnqiū). Během tohoto období střední stát byl rozdělen do mnoha nevelkých údělných císařství. Konfucius žil v císařství Lǔ (魯) - nejrozvinutějším v té době.

Konfucius nezastával velké pozice. Nicméně, získal širokou oblibu mezi lidmi, všichni se snažili učit se od něj. Konfucius začal přijímat studenty. Jeho obrovský přínos pro vzdělávání je v tom, že vytvořil první čínské "soukromé školy". Před tím všechny školy v Číně byly státní, a jen děti šlechty měly právo na vzdělávání. Konfucius vytvořil svoji "soukromou školu," v níž učil. Takovým způsobem byl dán konec monopolu aristokracie ve vztahu ke vzdělávání. Pro děti prostých lidí se také objevila možnost vzdělávat se. Podle legendy, Konfucius měl tři tisíce studentů.

Proč učení Konfucia tak dlouho zaujímalo dominantní postavení ve feudální společnosti v Číně? Odpověď na tuto otázku je velmi obtížná. Za dynastie Západní Han (西漢, Xī Hàn), nastoupil na trůn imperátor Wǔdì (武帝), který vládl Číně v letech 140-87 př. n. l. Tehdejší představitelé se snažili stvrdit legitimitu posílení své vlády v zájmu zachování sociální stability. Učení Konfucia v tomto aspektu přišlo velmi vhod. Jmenovitě od tohoto období se konfucianismus postupně začal formovat v oficiální ideologickou doktrínu Číny.

Věhlas Konfucia jako znalce kanonických knih Shījīng (诗 经) a Shūjīng (书 经) a také rituálu i hudby přivedla k němu množství žáků, kteří sestavili sborník jeho soudů a besed - Lúnyǔ (論 語), jeden z hlavních zdrojů eticko-politického učení konfucianismu. V knize byly zveřejněny citáty Konfucia. Předpokládal, že vztahy mezi panovníkem a jeho poddanými by měly být podobné vztahům mezi otcem a dětmi v dobré rodině: "Vládce musí vládnout, poddaný se musí chovat jako poddaný, otec musí být otcem a syn musí mít chování synovské." Konfucius podporoval tradiční čínské uctívání předků jako prostředek k zachování věrnosti rodičům, rodu i státu.

B.S.