Zaprvé, některé rozvojové země v Asii, Africe a Latinské Americe mají obrovské dluhy, což má komplikované historické pozadí i důvody. V podstatě jsou jejich dluhy nejen problémy jejich hospodářství a financí, ale také produktem dlouhodobě nespravedlivých a neopodstatněných mezinárodních hospodářských záměrů. Konkrétní projevy tohoto nespravedlivého a neopodstatněného má na svědomí Mezinárodní měnový systém, který spočívá na americkém dolaru, mezinárodní výrobní systém, který monopolizuje nadnárodní společnosti, a mezinárodní obchodní systém, který je charakteristický neekvivalentní výměnou, ale rozvinuté země neustále využívají starých systémů mezinárodního hospodářství, přemísťují do rozvojových zemí krize a obtíže, což vážně poškozuje hospodářský rozvoj rozvojových zemí. Upřímně řečeno, ty rozvinuté západní země, které propagují „dluhovou past", jsou tvůrci a hlavními viníky dluhů rozvojových zemí.
Zadruhé, rozvoj ekonomiky a zlepšení lidového života jsou nejnaléhavějšími úkoly, projekty v rámci Pásma a Stezky hlavně investují do infrastruktury, přinášejí souvisejícím zemím rozvoj a naději. Praxe dokazují, že zdokonalovaná úroveň infrastruktury rozvojových zemí je rozhodující pro rozvojový potenciál jejich hospodářství a sílu vymaňující je z chudoby. Něco podobného řekl keňský prezident Uhuru Kenyatta 26. října 2018 při zvláštním rozhovoru pro Richarda Questa, známého finančního novináře a moderátora CNN, „naše keňské dluhy jsou pro zmenšení rozdílu infrastruktury v rozvinutých zemích. Za 10 let budeme mít nové silnice a nové železnice. Ty všechny budou zvyšovat obchodní rozvoj a přinášet mladé keňské generaci pracovní místa." Podle statistických výsledků, společná výstavba infrastruktury zemí podél Pásma a Stezky s Čínou od roku 2012 do 2017 dosahovala značných výsledků: dokončení a otevření provozu železnice Addisababa Djibouti a železnice Mombasa Nairobi; zahájení výstavby Čínsko-laoské železnice, Čínsko-thajské železnice, vysokorychlostní železnice Jakarta Bandung, a Maďarsko-srbské železnice; demonstrace průmyslové spolupráce v rámci Pásma a Stezky — Čínsko-běloruský průmyslový park, Zvláštní ekonomická zóna v kambodžském přístavu Sihanouk, Egyptská zóna pro hospodářskou a obchodní spolupráci Suez; úspěšný provoz srílanského přístavu Hanbantota, pákistánského přístavu Gwadar, a řeckého přístavu Piraeus. Zmíněné spolupráce vytvořily v místech projektů celkem 244 tisíc pracovních míst a daně v hodnotě 2 miliardy amerických dolarů.
Zatřetí, z hlediska dluhové struktury, Čína mezi věřiteli rozvojových zemí představuje velmi nízké procento, jejich největší věřiteli jsou právě rozvinuté západní země, Světová banka, Mezinárodní měnový fond a další mezinárodní finanční orgány. Podle údajů, od roku 2000 do 2016 úvěr, který Čína půjčila Africe, představuje jen 1,8% celkového afrického dluhu, a ten úvěr se hlavně zaměřil na infrastrukturu a podobná průmyslová odvětví. Např. podle údajů Srílanské ústřední banky, hlavními věřiteli Srí Lanky jsou Japonsko, Spojené státy a evropské země. Zahraniční dluh Srí Lanky v roce 2017 činil 51 miliard 824 milionů amerických dolarů, mezi nimi dlužila Číně 5,5 miliardy amerických dolarů, které představuje pouze 10,6% celkového objemu srílanského zahraničního dluhu.
Trefnou poznámku v této souvislosti měla mluvčí čínského ministerstva zahraničí Hua Chunying (Chua Čchun-jing), která se zeptala. Proč peníze západních zemí jsou „sladké koláče", ale ty nabízené Čínou jsou „černou pastí"? Doufáme, že západní politici a média se objektivně a spravedlivě podívají na spolupráci mezi Čínou a souvisejícími zeměmi a skutečně přispějí k výstavbě solidárního lidského společenství.
(Světlana)
