Ve tři hodin odpoledne ve vesnici Motatiereke v Ujgurské autonomní oblasti Xinjiang (Sin Ťiang) hodně svítí slunce. Z vesnické mateřské školy Shiliuzi (Š´-liou-zi) zní melodie hudby. Děti ve třídě mají vyučování hudební výchovy, kterou vyučuje učitelka Pu Baoxia (Pchu Pao-sia).

Učitelka Pu Baoxia (Pchu Pao-sia) má 22 let, absolvovala obor předškolní pedagogika na Pedagogické profesní škole v Xinjiangu, díky jednomu videu přišla do mateřské školy, která je velmi daleko od jejího domova v čínské provincii Gansu (Kan-su). Dívala jsem se na jejich video, ve kterém bylo mnoho dětí, byly krásné, měly velké oči. Na videu říkají: Učitelé, potřebujeme vás. Byla jsem velmi dojatá a chtěla jsem tam přijet. Třeba nebudu mít velký úspěch, ale chtěla jsem jim věnovat své úsilí.

Mateřská škola Shiliuzi se nachází ve vesnici Momatiereke, je to hodina jízdy v okrese Kuche (Kchu-čche), který je prosperujícím okresem. Rolníci v této vesnici jsou hlavně z národnosti Ujguru, také mluví ujgurským jazykem. Zástupce náčelníka štábu pro podporu Xinjiang města Ningbo Wang Xinping (Wang Sin-pching) informoval o tom, že po výzkumu tento štáb objevil, že dětem předškolního věku v této vesnici chybí prostředí na učení se mandarínské čínštině, proto rozhodl o tom, že investuje 5 miliónů do budování jedné mateřské školy se dvěma jazyky. Ve vesnici je jedna mateřská škola, ale je velmi malá, také nemá dobré zařízení a dostatečnou plochu, tak jsme investovali do budování jedné mateřské školy s názvem Shiliuzi.

V září roku 2018 po založení této mateřské školy nastal nový problém, bylo těžké najít učitelku, která může učit mandarínskou čínštinu. Když viděla zprávu o náboru Zhang Juan (Čang Ťüan), která už pracovala v okresu Cheku tři roky, přišla do mateřské školy Shiliuzi, kde jí bylo třeba víc, nastoupila tak do funkce ředitelky mateřské školy.

V současnosti tato mateřská škola přijala 87 dětí, 86 z nich jsou příslušníci národnostních menšin. Na začátku tyto děti skoro neuměly nic z mandarínské čínštiny, měly problém v komunikaci, ale potížím se postavila Zhang Juan společně s Pu Baoxia. Ve třídě tyto malé děti často jenom dokázaly říct slovo učitelka, ale když měly hlad, tak ukázaly na břicho, když je bolelo břicho, tak také ukázaly na břicho.

Ve snaze vyřešit tuto otázku se v mateřské škole zaměstnaly tří učitelky národnosti Ujguru, jsou odpovědné za život a stravu dětí, také to pomáhá komunikaci mezi dětmi a učitelkami. Komunikace probíhá v mandarínské čínštině.

Učitelky také mají rády využít čas zábavy na to, učit mandarínskou čínštinu. Když se děti hrají, také můžou studovat jazyk. Studium se zrychlilo.

Zároveň mateřská škola také připravila jedno studio, kde jsou moderní zařízení, pomůže to dětem studovat jazyk.

S trvalým úsilím učitelek se úroveň mandarínské čínštiny dětí rychle zvýšila. Chlapec Sulaiman neuměl nic z čínštiny na začátku vstupu do školy, v současnosti může plynule mluvit čínsky s ostatními studenty.

V běžném životě se Sulaiman stal tlumočníkem svojí maminky. V minulosti jeho maminka chtěla, aby její syn studoval ve třídě mandarínské čínštiny, také přemyslela nad tím, že Sulaiman bude studovat v okresu Cheku. V současnosti vedle jejího domku byla otevřena mateřská škola, tak cítí pocit štěstí.

„Uvědomila jsem si důležitost toho, že Sulaiman studuje mandarínskou čínštinu. To je dobré pro něho, když bude dospělý, může pracovat mimo vesnici, také může komunikovat s ostatními v nemocnicích a obchodech, nebude mít potíže."