Anglický název „Pekingské opery" je Beijing Opera nebo Pekinese opera. Ačkoliv byla česky přeložena do „Pekingské opery", tato východní drama se velmi rozliší od západní opery. Pekingská opera je komplexní jevištní umění složité z představení, akrobacie, hudby, zpěvu, bicích nástrojů a nalíčení masky.

Pekingská opera má přes dvě stě let starou historii. Dostala svůj název podle místa zrodu-Pekingu. V dynastii Qing vládní císař Qianlong měl velký zájem o poslouchání opery. Před vznikem Pekingské opery byla nejpopulárnější opera Kunqu. Po té, co císař Qianlong už nebavilo poslouchat operu Kunqu, herci začali představit různé druhy místních oper. Z nich místní opera Huiban byla velice flexibilní opera a v Pekingu vstřebala mnoho prvků z jiných oper, divadelních žánrů a her z různých míst Číny. Tím se značně zvýšila její umělecká úroveň. Konečně se tvořila Pekingská, která získala velkou oblibu císaře a zároveň se stála největším druhem opery v Číně.

Roly v Pekingské opeře jsou hlavně následující: Šeng(mužská role), Dan ( ženská role), Ťing( mužská role) a Čou( oboji, mužská i ženská role), kromě těch jsou ještě nějaké vedlejší role.

Mei Lanfang je jedním z nejvýznamnějších umělců a herců Pekingské opery. Při představení ženské roly"Dan" přes 50 let, vytvořil i rozvíjel svůj vlastní herní styl na ženskou roli při zpěvu, monolog, tanec, hudbu, kroj a líčení. Na památku tohoto mistra pekingské opery vznikla v Pekingu nádherné divadlo pod jeho jménem Meilanfangem.