Před 3000 lety se nazýval Qin ( Čchin ) nebo Qixian Qin. Začákem 20. století se pojmenoval takový tradiční čínský Qin „Gu Qinem" ( Ku-čchin ), aby bylo možné jej odlišit od západních podobných hudebních nástrojů. Nejdřívější Gu Qin má jenom pět strunů, které odpovídají pěti základních elementům, jako jsou zlato, dřevo, voda, oheň a země. A pak v dynastii Zhou císář Wen Wang a Wu Wang přidali Qu Qinu přidal další dva struny. Od této doby se Gu Qin také nazýval Qi Xian Gu Qin ( Čchin se sedmi struny).

 „Qin, Qi, Shu, Hua" jsou pro čínští literáti ve starověku čtyři hlavní způsoby k self-kultivaci. Mezi nimi se Qin rosmístil na první místo. S Gu Qinem měli těsné spojení zejména intelektuálové. Četné starověké dokumenty ukazují, že čínští intelektuálové byli stále hlavními účastníky guqinské hudby. Svým významným podílem přispívali ke skladatelství, rozvoji hrací techniky, ohodnocení a šíření hudebních skladeb pro Gu Qin. Z různých dynastií se rozšířily až do dnešku různé vynikající nástroje Gu Qin či notové záznamy. Slavné melodie Gu Qinu „Meihua Sannong" a „Fengqiuhuang" jsou stále velmi populární v Číně. V roce 1977 byla přihrána melodie Gu Qinu „Tekoucí voda" do vesmíru čínskými družicemi Voyager I a II.

Gu Qin má bohatou výraznost a dá se živě vyjadřovat různou náladu, jako je radost, rozhořčení i smutnost, a popisovat přírodní krásu. Podle legendy v obdobím válčících států žena, která se jmenovala Han E, přijela do státu Qi a neměla žádné peníze na nákup potravin, nejedl několik dní, takže hrala Gu Qin a zpívala před branou metropole státu Qi. Její nádherné hrání a krásné guqinské melodie nechaly posluchačům hluboký dojem. O několik dní později, lidé se zdali stále slyšet krásné guqinské medolie.

Gu Qin, Hrání na Gu Qinu.