Putování na západ je staročínským nejlepším mytologickým románem. Románovou předlohou je putování tangského buddhistického mnicha Xuanzanga za posvátnými písmy do Indie, který má sebou jako průvodce tři následovníky, s kterými na cestách prožije mnohá nebezpečná dobrodružství. Autorovi se podařilo stvořit nadpřirozeného opičáka Sun Wukonga, který se nebojí zlých sil a nic si nedělá z autorit, čímž se autor pokusil ukázat své vlastní tužby a přání.

Putování na západ je jako celek složeno z příběhů. V jednotlivých příbězích, které na sebe navazují, vystupuje mnoho nesmrtelných bytostí, duchů a démonů, kteří reprezentují spravedlnost a zlo. Autor ve svém románu vytvořil bizarní nadpřirozený svět. V tomto mytickém světě je stále vidět stín lidí. V neobyčejném nebeském paláci vystupuje posvátný moudrý císař, který stejně nedovede odhalit hloupost. Hloupost je v nebeském paláci stejná jako na zemi. V podzemním království se úředníci chrání navzájem a úplatky jsou zákonem, neviní lidé trpí stejně tak jako ve světě lidí. Jsou zde popisy démonů pojídajících lidské maso, lačnících po majetku a krásných ženách, posedlých touhou po nadpřirozené moci a hegemonství, stejně jako mocipáni ve světě lidí. Na druhou stranu Wu Cheng´en stvořil hrdinu Sun Wukonga, který se nebojí boje se zlem, je nevyčerpatelný v boji. A pomocí své záhadné zbrani Zlaté holi zažene všechny tyto zlé a kruté démony do temna dřívějších časů, nebo je vyhubí či zdolá bez boje. Což demonstruje Wu Cheng´enovu silnou touhu po zničení špatné a pohnilé společnosti.

Putování na západ silně ovlivnilo následující generace a zároveň slouží jako pohádky pro děti a námět pro divadelní představení.