O meči se říká, že je to „král zbraní". V Číně se meč používal nejen jako zbraň ve válkách, ale byl také symbolem společenského postavení. Za dynastií Sui (Suej, 581–618 n. l.) a Tang (Tchang, 618–907 n. l.) ve starověké Číně bylo velmi populární nosit meč. Císařové, ministři i válečníci nosili rádi meč, proto jim často říkáme „hrdinové s mečem".

Techniky boje s mečem jsou součástí dnešního čínského wushu (wu-šu). Cvičením těchto technik dosahují Číňané fyzické a psychické rovnováhy. Mečové techniky tchaj-ťi a Šao-lin jsou perfektní kombinací měkkosti a tvrdosti. Meč je kromě toho jednou z rekvizit při čínských taoistických obřadech k vyhánění ďáblů a démonů.

Vyrobit dobrý meč je samozřejmě velmi náročný a složitý proces. V Číně je rozšířené rčení „dobrý meč se vyrobí za deset let". Znamená to, že pokud chce člověk naplnit své sny a ideály, musí se na to dlouhodobě připravovat. Víte, jaký je nejlepší meč?

Ve starověké Číně bylo mnoho známých mečů. Meč, který patřil králi Goujianovi (Kou-ťien) ze státu Yue (Jüe) byl nejlepším mečem na světě. Tento bronzový meč byl 55,7 cm dlouhý a 4,6 cm široký, jeho rukojeť měřila 8,4 cm a meč vážil 875 g. Tento meč byl pohřben pod zemí víc než dva tisíce let, a přesto na něm není žádná rez a je stále ostrý, naprosto bez problému přetne vrstvu více než dvaceti listů papíru.

I když se dnes s mečem už neválčí, stále můžeme sledovat sportovní šerm nebo tanec s mečem, které odrážejí ducha čínského bojového umění.