Svět reálné politiky se vyznačuje absencí veškerých idealistických hodnot. Vychází obvykle z cynického kalkulu a jako takový je třeba ho vnímat. I tak je ale pohled na lídry západního světa tristní.
Příkladem mohou posloužit dva odstavce z projevu, který Barack Obama pronesl ve středu v Bruselu: „Rusko poukazuje na americké rozhodnutí jít do Iráku jako na příklad západního pokrytectví. Ano, je pravda, že irácká válka byla předmětem energické debaty, nejen ve světě, ale také ve Spojených státech. Účastnil jsem se té debaty a naši vojenskou intervenci odmítal.
Ale dokonce i v Iráku se Amerika snažila pracovat v rámci mezinárodního systému. Nedělali jsme si nárok na irácké území a nechtěli ho anektovat. Nezabrali jsme zdroje pro náš vlastní zisk. Místo toho jsme naši válku ukončili a nechali Irák jeho lidu, který může v plně svrchovaném iráckém státu sám rozhodovat o své vlastní budoucnosti."
Potud lídr demokratického světa. Podobný projev se nejspíš dal očekávat, protože západní politici se tváří, že ruská anexe Krymu je tím nejhrůznějším, co ve svých životech kdy zažili. I tak je ale pozoruhodné, kolik lží, polopravd a nesmyslů se do těch pár řádků podařilo vtěsnat.
- Jako první se samozřejmě nabízí fakt, že zatímco na Krymu byl zabit jeden (!) ukrajinský voják, a to ještě navíc nejspíš snajprem z řad Pravého sektoru, oběti v Iráku se počítají v číslech nad milion, nemluvě o tom, že celý Irák je v troskách a region v důsledku americké invaze nyní zaplavuje Al Kajda.
- Zvláštní je i zmínka o „postupu v rámci mezinárodního systému". Znamená to snad, že kdyby Rusko anexi nahlásilo v Radě bezpečnosti OSN a tam by – stejně jako USA v kauze Irák - neuspělo, vše by bylo OK?
- Kuriózní je také tvrzení o „svrchovanosti" a iráckém lidu, který si „může sám rozhodovat o budoucnosti". Před stažením většiny vojáků USA protlačily k moci současnou vládu Núrího Málikího, která předtím prohrála volby, a zavedly tak cinknutý volební systém, že kvůli němu nyní jako jeden muž rezignovala i volební komise, kterou jmenoval sám Málikí.
- Huffington Post se pozastavuje i nad formulací „pro náš vlastní zisk", protože je sporné, co vlastně ono „náš" v Obamově pojetí znamená. USA totiž okupovaný Irák donutily privatizovat ropný průmysl, který byl do té doby pod kontrolou státu, a následně i přijmout zákon, který umožňoval zahraniční vlastnictví iráckých ropných zdrojů. Poslední fázi převodu irácké ropy do rukou nadnárodních, převážně amerických koncernů, fakticky znemožnila jen pokračující občanská/sektářská/ etnická válka, kterou americká invaze rozpoutala. A co znamená onen „náš zisk"? Američtí daňoví poplatníci za války v Afghánistánu a Iráku podle některých odhadů zaplatili dva biliony dolarů (a náklady se mohou až ztrojnásobit), soukromé firmy na nich ale naopak pohádkově zbohatly – třeba akcie koncernu Halliburton tehdejšího viceprezidenta Dicka Cheneyho vyskočily z 10 dolarů na padesát (než pak padly spolu s ostatními kvůli finanční krizi).
- A srovnávat invazi do Iráku na základě vědomé lži o „zbraních hromadného ničení" s reakcí Ruska na výsledek referenda na malém kousku země obývaného v drtivé většině etnickými Rusy, je rovněž podivné. (Mimochodem, shodou náhod byla v Praze ve středu pokřtěna kniha někdejšího šéfa BIS Jiřího Růžka, který mimo jiné vzpomíná na to, jak USA nutily tehdejší vládu Miloše Zemana, aby stvrdil „iráckou stopu" a vymyslel si, že útoky z 11. září byly plánovány z Prahy. „Měli jsme sehrát roli užitečného idiota, z jehož iniciativy vznikne válečný konflikt a na jehož hlavu se sesype všechna kritika, až se zjistí, že žádná 'irácká stopa' a propojení na Al Kajdu neexistovalo," citují z knihy Novinky.cz.)
Jinými slovy, kritika „Krymu" při současné obhajobě „Iráku" je silná káva a vyžaduje vskutku vysokou míru pokryteckého „přepisování" dějin.
Obama u toho ale nezůstal. Ještě v úterý v Haagu tvrdil, že je Rusko jen „regionální mocností", anexe Krymu že dokazuje jeho „slabost, nikoli moc", a navrch že Rusko ztrácí vliv a propadá se do bezvýznamnosti. V Bruselu ale vyzval NATO, aby posílilo svou vojenskou přítomnost ve východní Evropě. Ne, žádná válka kvůli Krymu se nechystá, to jen Obama prý chce „ujistit" Polsko a pobaltské státy, že je aliance coby členy NATO bude bránit před případnou invazí „slabého Ruska", na niž ale beztak nikdo nevěří. Je tedy Rusko slabé a míří do bezvýznamnosti? Nebo je silné, je třeba se ho bát?
Odpověď by byla komplexnější, ale ve skutečnosti na ní vlastně nezáleží, protože hlavním cílem slovních cvičení není Ukrajina a její územní celistvost, ale snaha nabídnout členům NATO argumenty pro další zbrojení (samozřejmě při současném utažení šroubů v sociálních a jiných „lidských" výdajích). Státy EU ročně na zbrojení vynakládají v průměru 1,7 procenta svého HDP, což je podle představ Obamovy administrativy zoufale málo. „Přispět musejí všichni," prohlásil nyní, dodal osvědčené „svoboda není zadarmo" a připomněl, že je třeba v Evropě významně zbrojit, aby bylo možné „konfrontovat Rusko" (které je ale slabé a upadá do bezvýznamnosti).
NATO jako celek přitom už nyní vynakládá na zbrojení 990 miliard dolarů ročně, což je desetinásobek zbrojních výdajů Ruska. Mnohé státy NATO, obzvláště ty středomořské, si navíc žádné navýšení zbrojních výdajů nemohou kvůli hluboké finanční, ekonomické, ale i sociální krizi dovolit. A co víc, proklamované zbrojení třeba až k poměru deset ku jedné vůči „slabému Rusku", které jen čtvrtina Američanů považuje za nepřátelskou zemi, lze jen těžko obhajovat argumenty o obraně. Samozřejmě za předpokladu, že se nad argumenty vůbec někdo zamýšlí, a že jen poslušně neplní závaznou zakázku vojensko-průmyslového komplexu.
Suma sumárum: Anexí Krymu Rusko porušilo mezinárodní právo a zaslouží si kritiku a v rámci možností i trest. Kritizujme dál Putina, je to pohodlné, beztrestné a možná to aktuálně otevírá i dveře k nějakému kariérnímu vzestupu. Nezapomínejme přitom ale, že lídři našeho „svobodného" a „demokratického" světa porušují mezinárodní právo rovněž, dopouštějí se i hrůznějších zločinů, lžou o nedávných dějinách a z hlediska morálky jsou totálně na dně.
