https://www.novinky.cz/domaci/409101-dvaasedmdesatileta-automobilistka-ridi-dva-veterany.html
Roland a Josefína nejsou postavami z románu, nýbrž hlavními hrdiny v životě paní Daniely Karasové. Samozřejmě až po manželovi Pavlu Karasovi, který ji k této, pro ženu ne příliš obvyklé vášni, přivedl. Řeč je o čtyřkolových veteránech, které má paní Daniela v oblibě a dokonce je i řídí. Právě elegána Rolanda jí manžel věnoval k dvaasedmdesátým narozeninám.
Prvním historickým automobilem v garáži manželů Karasových z pražských Modřan byla Tatra z roku 1934 pojmenovaná Josefína. Tu si v roce 1966 Pavel Karas koupil na ježdění a tehdy ho i s garáží přišla na šest tisíc korun. Josefína pak byla svědkem mnoha významných událostí v životě Karasových, tou nejzásadnější byla jistě svatba v roce 1972, při které si novomanželé řekli své ano přímo v historické tatrovce.
„Vůz byl dědictvím po jednom leteckém mechanikovi. Tatrovka však nebyla v takovém stavu, v jakém ji dnes vidíme. Měla pevnou střechu, potom jsem musel udělat výbrus, s tím mi ještě pomáhal jeden starý osvědčený tatrovák. Pak se začal loupat lak, takže jsme to dávali do nového laku, muselo se vše odstrojit, vyndat skla," říká k náročné úpravě Pavel Karas.
Poté, co dal Josefínu dohromady, jeli na rallye do Kopřivnice, kde měla 75. výročí svého založení továrna, ze které tatřička vyjela. Takové byly společné začátky manželů i automobilové veteránky. Podnikali rallye po Čechách, následovalo i několik poměrně velkých jízd. V 80. letech vyjeli do Francie, což bylo v té době vzácné.
„Tehdy to muselo být přes Svazarm a trvalo dva roky, než jsme dostali všechna povolení. Jeli jsme konkrétně do Dauphinských Alp, kde nám nakonec Francouzi dali spoustu cen, protože jsme tam byli zpoza té železné opony úžasná rarita," vzpomíná paní Karasová, která je kromě automobilů také milovnicí umění. Celý život se zabývá designem a působí jako kurátorka pražského Uměleckoprůmyslového muzea.
Než jako spolujezdkyně a navigátorka se však Daniela raději pasuje do role samotné řidičky veteránů.
„U tatry to není jednoduché řízení, tam se musí šaltovat s meziplynem a člověk musí opravdu opatrně s motorem. Má čtyři rychlosti, což je také pozoruhodné na takto staré auto. Zjistila jsem, že je jednodušší řídit než dělat spolujezdce, protože ten musí počítat všechny ty průměry a takhle já řídím a nadávám Pavlovi, že to špatně spočítal nebo že bloudíme, což bloudíme v jednom kuse. To už ale k tomu patří, je to spíš legrace," vypráví poutavě paní Karasová.
Dalším do sbírky je Roland
Daniela dokonce dostala od svého muže k 72. narozeninám dalšího veterána, anglické auto značky MG B roadster z roku 1976. Pojmenovala ho Roland. „Jeli jsme pro něj 14. června na Rolanda, proto také to jméno. Ve srovnání s tatrou je to přeci jen relativně moderní auto, se kterým se dá jet normálně po silnici, protože skutečně jede až 160 kilometrů za hodinu," přibližuje řidička.
S tímto galantním vozem vyjedou do roka poměrně často, a to nejen na sjezdy, ale i na výlety za známými. Jezdí stylově ustrojení ve skotských kostýmech. Jak už to tak k této zálibě patří.
