Návštěvníkům sice pán domu tvrdí, že nedá motyčku z ruky, ale ve skutečnosti je autorkou a hlavní zahradnicí rodinné zahrady v podhůří jeho žena. On se stará o trávník a o dům. A společné dílo přihlásil do soutěže Naše krásná zahrada.
Více než třicet let pečlivě budovaná zahrada má tradiční, jednoduchý a krásný příběh. Manželé Vaverkovi ji založili v roce 1981, pozemek s chalupou v krásném podzvičinském kraji v Podkrkonoší získali po babičce paní Ludmily.
Místo se moc líbilo oběma. Paní sem v dětství jezdila k babičce na prázdniny, později sem jezdili s manželem a dětmi na dovolenou. A v devadesátých letech se na chalupu odstěhovali natrvalo, aby se vše mohlo opakovat: teď sem na prázdniny jezdí k dědečkovi a babičce jejich vnoučata.
A zahrada to zvládá, protože je na ní spousta místa pro řádění dětí. Míčové hry ani klidné chvíle na houpačce nejsou problém. Malý nadzemní bazének zajišťuje koupání, bez kterého by to nešlo.
Podobně jako bez vlastní studny. Pán domu s pokorou přiznává, že bez ní by jim na desítky let budované zahradě všechny rostliny uschly.
Zahradě vládnou jehličnany, rododendrony a azalky, své místo tu našla například i vistárie, nechybí skalka a kobercové skalničky na hranici s pečlivě opečovávaným trávníkem.
A jak se zahradou začínali? „Nejdříve jsme před štítovou stěnou založili tehdy velmi populární skalku. Potom jsme nad chalupou i pod ní vykáceli staréneplodné ovocné stromy a tuto plochu jsme postupně osazovali okrasnými rostlinami. Nejdříve jehličnany, potom přišly na řadu rododendrony, azalky, letničky a vřesy," popisuje úplně začátky budování Stanislav Vaverka.
Inspiraci hledali, kde se dalo. V časopisech, knížkách, u podobně „postižených" přátel i v zahradách u nás i při cestách po Evropě.
