Byt v kubistickém domě architekta Otakara Novotného z roku 1911, původně určeného učitelům, koupil majitel cíleně. Přál si navrátit mu duši. Designérce Miroslavě Peškové se to podařilo skvěle i s nízkým rozpočtem. Návštěva byla fotografována pro časopis Moderní byt
Majitel miluje období první republiky i práci architekta Otakara Novotného. Než se rozhodl pro koupi prvorepublikového bytu, vyhledával interiéry z této éry, jejichž prostor si udržel ducha i přes případný necitlivý zásah jejich předchozích uživatelů.
Přál si v centru Prahy vytvořit soukromé útočiště, které mu umožní pomyslný vstup do jiného světa, únik z byznysu a rychlého pracovního tempa, kde by mohl v klidu a nerušeně přemýšlet či se setkávat s přáteli. Sám o sobě tvrdí, že žije především na letištích. Ve skutečnosti však bydlí nedaleko Prahy a v jejím centru chtěl mít svůj městský byt.
Toužil vytvořit si příjemné zázemí, které ho kdykoli vlídně uvítá a současně bude i podnětným a inspirativním místem, které mu umožní seběhnout pár schodů dolů a ocitnout se přímo v uličkách staré Prahy.
Dobrý základ
Byt v neutěšeném stavu měl 100 m2, dispozici 2 + 1 a výšku stropů 3,6 m, přesto jeho základ byl docela dobrý. Majitele hned okouzlil, i když koupelna a kuchyň byly poddimenzované.
Investor důvěřoval dovednostem designérky Miroslavy Peškové ze studia Mibiko a práci na zvelebení bytu jí svěřil. Požadoval úpravy interiéru, které by umožnily pohodlí šesti až osmi lidem, kteří by tu mohli příležitostně i nocovat.
Designérka navrhla nové řešení interiéru, kdy kuchyň přesunula do prostoru původní ložnice, zvětšila koupelnu a bývalou pracovnu povýšila do role ložnice.
Doufala, že bude mít příležitost její půdorys rozšířit. Do sousedící toalety však nebylo možné zasáhnout, protože potrubní rozvody ke klozetu byly památkově chráněny. Památkáři její návrh nepřijali.
Nicméně práci s nimi označuje za perfektní, neboť její snahy jinak podpořili a s povděkem kvitovali úsilí, s nímž navracela interiéru zašlý lesk časů dávno minulých. Kompletní rekonstrukci si vyžádaly všechny vodoinstalace včetně odpadů, elektroinstalace i topení. Rekonstrukce byla hotová zhruba za tři měsíce, ovšem na všechna nezbytná povolení bylo třeba počkat půl roku.
Vlídné prostředí
Společenská zóna interiéru je orientována za sluncem, ven do ulice, naopak soukromá s ložnicí je nasměrovaná do vnitrobloku, který je klidný a stinný. Dochovala se původní špaletová okna i s kováním, dveře, krb, parkety, ale například i spíž či šatník ve vstupní hale.
Designérka při svých zásazích plně respektovala dobu, kdy byl dům postavený, ale zároveň usilovala o moderní prostředí bytu koncipovaného a vybaveného tak, aby byl interiér pohodlný k užívání a aby jej bylo možné snadno udržovat v perfektním stavu.
Důraz kladla také na geometrické linie, které odkazují na kubismus, na sloh, v němž je dům postavený. Jednoduché obrazce přidávají prostoru objem i hloubku. Stačí pohlédnout například na původní profily krbu či dveří, které se staly pro byt určující, a jejich následné dokonalé propojení s tapetami či obklady.
I v barevnosti čerpala z období vzniku domu, ale stejně tak zohlednila užití mužských i ženských prvků, které se tu vyskytují v harmonické rovnováze. Dynamickým detailem je tyrkysově modrá barva, která jinak poklidně vyhlížející interiér v tlumených tónech oživuje.
Designérka je velkým fanouškem „neviditelných" úložných prostor. Bez nich se totiž neobejde žádná domácnost a je nanejvýš žádoucí, aby v interiéru působily co možná nejméně nápadně. Proto ve vstupní hale „zkopírovala" památkově chráněný šatník také na protější stranu haly a do volného prostoru za dvířky integrovala technické zázemí bytu s pračkou a sušičkou.
Stěny i podlahu koupelny kryje betonovstěrka. Nábytek je zhotovený na míru.
Velkoryse prosklený balkon ji přivedl k myšlence vytvoření skleněných světlíků ve stěně koupelny, které do ní přivádějí denní světlo. Večer okamžitě poznáte, kdy je koupelna obsazená, protože se uvnitř svítí.
Na základě vizualizací a referenčních fotografií se designérka s majitelem společně propracovali k výtečnému výsledku ve všech směrech. Nešlo o vytvoření dobového interiéru v kubistickém stylu, ale o vznik uživatelsky příjemného prostředí prostřednictvím finančně nenáročných eklektických elementů, které tvarově vycházejí z kubistického stylu.
Vybavení je účelné a cenově dosažitelné. Tento interiér představuje skvělé naplnění hesl: hodně muziky za málo peněz, jinými slovy, zajímavě i kvalitně se můžete zařídit i s nižším objemem finančních prostředků.
