Budeme potřebovat dvakrát tolik spaloven vyrábějících teplo a elektřinu, říká ministerstvo životního prostředí. Musíme odpad napřed vytřídit, než ho spálíme, volají odpadové firmy, kterým by nové spalovny sebraly významnou část byznysu. Proč tolik humbuku?
Letos vyvrcholí souboj o to, jak se rozdělí zhruba devítimiliardový byznys s komunálním odpadem. Právě tolik ročně zaplatí města a obce za jeho odstranění.
Ministerstvo připravuje nový zákon, který má začít platit v půlce roku 2020 a upravit pravidla pro nakládání s odpadem. Resort zároveň zvýší klíčovou ekonomickou veličinu pro celý obor – skládkovací poplatek, což je jakási daň za to, že se odpad nechává ležet na skládce. Dnes je skládkování pro obce díky nízkému poplatku nejlevnějším způsobem, jak se odpadu zbavit.
Aktivitu ministerstva vyvolala evropská směrnice, která vyžaduje, aby státy odpad z domácností nenechávaly ležet bez užitku na skládkách, ale více ho využívaly. Evropská unie dokonce stanovila cíle: 65 procent komunálního odpadu se v roce 2035 bude muset recyklovat a maximálně 10 procent bude smět na skládky. Zbývajících 25 procent by se podle ministerstva mohlo energeticky využít.
Aby se vše stihlo připravit, stanovil resort životního prostředí s předstihem – už v roce 2014 – průběžný milník. Podle něj od roku 2024 nebude možné na skládky vozit využitelné (tedy recyklovatelné či spalitelné) odpady. V branži se o tom mluví jako o „zákazu skládkování".
Aktuálně Češi vytřídí 38 procent odpadu. Tohle číslo se však bude muset v příštích letech násobně zvýšit, a to nejen na avizovaných 65 procent. Je totiž rozdíl mezi tříděním a recyklací. Například z vytříděného plastového odpadu ve žlutých popelnicích se dnes recykluje pouze 40 až 60 procent plastů. Zbytek nikdo nechce, takže jde na skládky, nebo se spálí a vznikne z něj alespoň teplo a elektřina.
„Bude muset být nesporně vytříděno více jednotlivých složek komunálních odpadů. Minimálně 70 procent, spíše více," uvedlo na dotaz MF DNES ministerstvo. Ve třicátých letech by tak objem odpadu v černých popelnicích měl být méně než poloviční.
Spálit, nebo kompostovat?
Na skládku dnes putují ročně dva miliony tun komunálního odpadu. Pokud se po roce 2024 změní pravidla, spousta lidí v odpadovém byznysu přijde o živobytí. Boj o přežití je o to lítější a diskuse vyhrocenější.
Jak se spaluje komunální odpad
Energetické využití je jednou z možností, co s odpadem. V Česku existují aktuálně čtyři spalovny, přesněji „zařízení na energetické využití odpadu" (spaloven, které pouze zneškodní nebezpečný odpad bez využití energie, je v Česku mnohem víc). Ty spálí přes 700 tisíc tun odpadků ročně, což představuje 12 procent tuzemského komunálního odpadu, zejména z černých popelnic, ale také od podnikatelů.
„Každá ze stávajících spaloven bude chtít výhledově vybudovat kotel na zhruba 100 tisíc tun," uvedl Jaromír Manhart, ředitel odboru odpadů na ministerstvu životního prostředí. Tyto úvahy potvrdily společnosti Termizo a Sako Brno, které provozují spalovny v Liberci, respektive v Brně.
Záměr postavit nové zařízení na využití energie z odpadů už několik let avizuje také Energetický a průmyslový holding v Komořanech u Mostu, polostátní gigant ČEZ v Mělníku nebo společnost Terea Cheb, jejímiž akcionáři jsou město Cheb a německá firma Gelsenwasser.
Dostatečné kapacity na odklon odpadu ze skládek se v tak krátké době postavit nestihnou, navíc investoři vyčkávají na nový zákon, aby si spočítali, jak se jim další investice vyplatí.
Z odpadu palivo
Skládkařské společnosti, zastoupené Českou asociací odpadového hospodářství, prosazují jiné řešení. Chtěly by směsný komunální odpad dál přebírat, oddělit z něj plasty a biologickou složku, tu zbavit škodlivého skleníkového plynu metanu a stabilizovaný kompost ukládat na skládky, které provozují. Z vybraných plastů plánují vyrábět tuhé alternativní palivo (TAP) s vysokou výhřevností.
Směsný odpad se dá však třídit různě. Aby nedocházelo jen k úpravě „naoko", nastavilo ministerstvo poměrně přísná kritéria, podle nichž na skládku od roku 2024 nebude smět materiál s výhřevností nad 6,5 MJ/kg. A čím kvalitnější vytřídění, tím dražší. Zda se stavba sofistikovaných úpraven firmám vyplatí, si budou muset spočítat.
TAP se vyrábí už dnes, ne primárně z komunálního odpadu, ale zejména z odpadu z automobilového průmyslu. Nakupují ho cementárny, které jako jediné mají na jeho spalování vhodné kotle.
Do budoucna by nicméně TAP mohly spalovat i teplárny. Multipalivové kotle a technologie na čištění spalin z odpadů by si ve svých teplárnách v Přerově a v Karviné chtěla pořídit například Veolia. „Projekt umožní snížit závislost skupiny na dodávkách černého uhlí," uvedla mluvčí Veolia Energie ČR Jana Dronská.
