Najít atraktivní téma pro architektonickou soutěž bývá základem úspěchu. A přesně takové dostali studenti, kteří se účastnili 11. ročníku soutěže Unikátní stavba na komplikovaném místě vyhlašované společností Central Group.
Praha už dlouhodobě bojuje s chybějícími pozemky pro novou výstavbu, rozšiřování města za jeho hranice rozhodně není na místě. Soutěž Unikátní stavba na komplikovaném místě s podtitulem „Najděte v Praze nějaké netradiční a komplikované místo a navrhněte zde moderní unikátní novostavbu", představovala atraktivní téma pro mladé tvůrce ještě nezatížené stereotypním přístupem.
Do soutěže se mohli hlásit studentiarchitektury či příbuzných oborů, stavebních i výtvarných. Soutěž byla jako každoročně přísně anonymní, takže k odhalení jmen vítězů proběhlo teprve po vyhlášení výsledků, do té doby byly projekty označeny pouze čísly.
Nakonec se sešlo při uzávěrce 31. ledna 2019 celkem 36 soutěžních projektů. Mnohé z nich objevily pro Prahu a její obyvatele opravdu neobvyklá místa, jiné se naopak zaměřily na taková, která se řeší už desítky let.
Takový případ představuje třeba Staroměstské náměstí, přesněji prostor za Staroměstskou radnicí směrem k chrámu svatého Mikuláše. Mladí autoři sem dokázali umístit byty, školku i další funkční prostory. Tento projekt však nesplnil zadání, a to netradiční místo.
Tak toto byste nečekali
Zadání soutěže naopak přesně naplnil vítěz Jakub Wiesner, student pátého ročníku Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Jeho pojetí Divadelní ulice přineslo přesně to, co si zadavatel představoval: místo, která zdánlivě nemá příliš velký nebo dokonce žádný potenciál, a přesto se může proměnit v něco výjimečného.
Jakub Wiesner se rozhodl změnit část Divadelní ulice, místo, kudy většina lidí prochází co nejrychleji a často s velkým sebezapřením kvůli nepříjemnému zápachu. Ten mají na svědomí ti, kteří si tento prostor pletou s pisoárem.
Vítězný návrh Jakuba Wiesnera: úprava Divadelní ulice se zavěšeným barem
„Projekt důsledně naplňuje zadání soutěže. Drobný zásah do Divadelní ulice je právě oním velice pozitivním zlepšením běžného pražského života, neboť traumatizující zážitek z průchodu pod Národní třídou nutí řadu obyvatel hlavního města se tomuto místu vyhnout. Nový nehmotný bar přisedl jako potřebná jitřenka na fasádu Akademie věd a přispěl k zušlechtění v současnosti nehostinného průchodu, který by se díky této akupunkturní intervenci proměnil na příjemný zážitek." Takto projekt svým neopakovatelným stylem zhodnotil za porotu architekt David Vávra.
Těsný souboj o druhou a třetí příčku
Soutěžní projekty porota, jejímž předsedou byl architekt a historik architektury Zdeněk Lukeš, hodnotila čtyřkolově. Rozhodovala originalita návrhu, komplexní architektonické řešení, výtvarná a grafická úroveň návrhu či srozumitelnost.
Do čtvrtého kola postoupily čtyři projekty. Zatímco vítěz byl jednoznačný (21 bodů), o druhé a třetí příčce rozhodl jediný bod. Šťastných třináct bodů přineslo „stříbro" projektu Nekropole metropole, jejímiž autory jsou Alžběta Widholmová a Ondřej Blaha z Fakulty architektury Akademie výtvarných umění v Praze. Že městu chybí důstojné místo pro umístění uren a rozloučení pozůstalých se zemřelými, to bohužel zažil už mnohý obyvatel Prahy.
Kdo sleduje soutěže společnosti Central Group pravidelně, možná si vzpomene, že právě Ondřej Blaha zvítězil v minulém ročníku soutěže v kategorii kreativní a inovativní bydlení společně s Annou Svobodovou, kdy navrhli nájemní domovní blok v Karlíně.
Ondřej vstoupil do podvědomí veřejnosti už v roce 2014 svou bakalářskou prací věnovanou návrhu radnice pro Prahu 10.
Bude z něj další úspěšný architekt jako z Ondřeje Chybíka, který zvítězil v soutěži společnosti Central Group v roce 2011, letos byl členem poroty a v současnosti patří k nejvýraznějším tuzemským architektonickým tvářím s výrazným rukopisem? Nejen pro Prahu by to bylo dobře.
A hodnocení Nekropole metropole? „Porota oceňuje snahu autorů vtáhnout funkci, již má dnešní společnost tendenci spíše vytěsňovat na okraj, přímo do městské struktury Karlína. Nekropoli tak vsazuje do protáhlého pozemku někdejších továrních hal mezi Sokolovskou a Křižíkovu ulici. Cenným kontemplačním místem je přilehlý parčík. Řešení je prosté, ale neztrácí ani určitou monumentalitu. Přesvědčivé je i výtvarné podání včetně dokumentace modelu areálu."
Kde najít klid
Třetí místo patří Lence Levíčkové z Fakulty architektury ČVUT a jejímu projektu Centrum duševního zdraví. Ta využila malou a zanedbanou parcelu v ulici Pod Slovany a proměnila ji nenápadným, částečně pod zem umístěným objektem.
A hodnocení poroty?„Jednoduchá forma obsahuje dvě komplementární části. Malorozměrové uzavřené ordinace, kanceláře, pokoje, denní místnosti a zázemí, které jsou všechny spojeny se světem rostlin, a velkorozměrový skleník, který slouží jako prostorový filtr mezi vnitřkem a vnějškem, mezi těmi, kteří potřebují pomoci a těmi, kteří se náhodou pohybují kolem. Je zde jasně patrná snaha zbavit péči o duševní zdraví institucionálního stigmatu. Tomu odpovídá výběr místa i architektonické ztvárnění."
Nejlepší tři projekty získaly atraktivní ceny, vítěz si odnáší odměnu 100 000 korun a stáž v ateliéru architekta Josefa Pleskota. Za druhé místo získávají autoři společně 50 000 korun, třetí místo přineslo autorce odměnu
25 000 korun. Oficiální výsledky soutěže byly vyhlášeny 28. března večer na společenském večeru Summitu architektury a rozvoje v Obecním domě v Praze.
Ceny byly uděleny a lze jen doufat, že se podobně „netradičně" podívá na pražskou architekturu i magistrát. Pro studenty do dalších soutěží má ovšem porota jeden důležitý vzkaz: popusťte uzdu své fantazii. Někteří soutěžící zůstávali podle ní zbytečně v „zajetých kolejích", maximálně se snažili splnit formální stránku projektu.
„Není tedy rozhodující, kolik stran soutěžící vypracuje, tedy kvantita, rozhoduje tu přístup k místu a tématu," zněl závěr hodnocení poroty. A to platí i o „reálné" architektuře. Praha takový přístup potřebuje.
