Kdo ustoupí padesát kroků si dělá legraci z toho, kdo ustoupil o sto kroků. V období Válčících států (475-221 př.n.l.) vládl ve státě Wei král, který rád bojoval. Často proto vyhlašoval ostatním státům válku kvůli nedůležitým maličkostem.

五十步笑百步 (Wǔ shí bù xiào bǎi bù)

Kdo ustoupí padesát kroků si dělá legraci z toho, kdo ustoupí o sto kroků.

V Období válčících států (475-221 př.n.l.) vládl ve státě Wei král, který rád bojoval. Často proto vyhlašoval ostatním státům válku kvůli nedůležitým maličkostem.

Jednoho dne se král zeptal Mencia. „Velmi miluji svůj lid a nemůžeš říct, že nedělám pro svou zemi jen to nejlepší. Například, stěhuji lidi z oblastí hladomoru do míst, kde je jídla dostatek. Vždycky převážím potraviny z bohatých oblastí do těch chudých, aby nikdo netrpěl hladem. Ale i přesto populace království neroste. Když se podívám na ostatní panovníky, myslím, že se o svůj lid nestarají tak dobře jako já. Ale jejich populace neklesá, stejně jako moje neroste. Zajímalo by mě proč."

Mencius odpověděl: „Vaše veličenstvo rádo válčí. Nechte mě proto použít válku jako příklad. Řekněme, že na bitevním poli, jakmile zahřmí válečné bubny a vojáci zkříží své meče, několik lidí za to zaplatí životem. Někteří utečou strachem o sto kroků zpět a někteří padesát. A potom ti, co usoupili padesát kroků nazývají ty, co utekli o sto kroků zbabělci a vysmívají se jim. Myslí si vaše veličenstvo, že je to oprávněné?

„Samozřejmě že ne." Odpověděl král. „Ti, co utekli o padesát kroků mají stejný strach jako ti, co ustoupili o sto. Jediný rozdíl je v tom, že neběželi zpátky tak rychle."

Na to Mencius řekl: „Když už tedy Vaše veličenstvo zná pravdu, neměl byste očekávat, že populace jednoho státu poroste rychleji než druhá. Protože i když se možná o svůj lid staráte lépe než ostatní vládci, vedete války raději a častěji než oni. Časté války přinesly vašemu lidu velké utrpení. A proto ve skutečnosti neexistuje rozdíl mezi vámi a ostatními králi."