V Období Jara a Podzimu (770-476 n. l.) zabil princ Zhou Xu z království Wei svého staršího bratra Huana a stal se vládcem Wei.

玩火自焚(Wán huǒ zì fén)

Kdo si hraje s ohněm se může spálit

V Období Jara a Podzimu (770-476 n. l.) zabil princ Zhou Xu z království Wei svého staršího bratra Huana a stal se vládcem Wei.

Zhou Xu jako nový vládce krutě využíval a utlačoval svůj lid. Kromě toho se s oblibou také pouštěl do válek s okolními zeměmi. Cílem těchto bojů bylo ale také odvést pozornost lidí od nespokojenosti s jeho vládou a upevnit si vůdcovskou pozici.

Když se kníže Yin ze státu Lu dozvěděl o tom, jak si Zhou Xu usurpuje moc, zeptal se jednoho ze starších úředníků Zhong Zhonga, zda si myslí, že Zhou Xu ve svém tažení uspěje. Zhong Zhong odpověděl: „Spoléháním na sílu se chtěl Zhou Xu pojistit proti ozbrojené rebélii. To ale přineslo jeho lidu mnoho utrpení. Proto nikdy nezíská jejich podporu. Je krutý a rozmarný a nemá mnoho přátel ani následovníků. S obyčejnými lidmi, kteří stojí proti němu a s přáteli, kteří ho opouští, pro něj bude velmi těžké uspět." Dodal, „Válka je jako oheň. Pokud vzplane, může toho, kdo ho založil nebo využívá snadno spálit. A na to podle mého názoru Zhou Xu doplatí."

Za méně než rok lidé Wei s pomocí dalších království panovníka Zhou Xu svrhli a zabili.

Ze Zhong Zhongovy odpovědi pochází přísloví 玩火自焚(Wán huǒ zì fén), podle kterého vede kruté jednání zlých lidí k jejich zkáze.

Ze stejného příběhu vznikl také další idiom众叛亲离(zhòng pàn qīn lí ) – lidé protestují a následovníci dezertují, které poukazuje na to, jak osamocený může člověk být.