Svátky jara jsou již za dveřmi, Číňané slaví příchod nového lunárního roku. Mezi lidmi se slaví až do patnáctého dne prvního měsíce nového lunárního roku, ale Silvestr a Nový rok jsou nejdůležitější, jsou vyvrcholením celých Svátků jara. Jejich historie se začala datovat již velmi dávno, má svůj původ v dynastii Yin a Shang, na začátku a konci roku nabízeli lidé bohům a předkům obětiny. Hanové i mnoho etnických menšin slaví příchod nového roku různými způsoby, modlí se k bohům a předkům, nabízí jim obětiny, lidé se zbavují starého, aby se uvolnila cesta pro to nové, přejí si štěstí a úspěch. Tradiční novoroční jídlo chutná výborně, tabule je bohatá na nejrůznější speciality. Mezi nejtradičnější novoroční delikatesy patří následující jídla.

Rýžová kaše s oříšky a sušeným ovocem

Ve Svátek osmého dne dvanáctého lunárního měsíce je zvykem, že v Číně jedí rýžovou kaši s ořechy a sušeným ovocem. Tato tradice má v Číně již tisíciletou historii. Znak „腊la" v dávných dobách označoval kultovní jméno, tento znak je odvozen ze znaku „猎lie", které znamená lov, existuje tak spojitost mezi „腊la" a „猎lie". Na konci roku je již úroda sklizena a suší se na slunci, farmáři odpočívají, lidé se vydávají do polí lovit zvěř a ptáky, které pak používají jako obětiny pro předky, uctívají nadpřirozené síly, modlí se za dlouhověkost, vyhýbání se tragédiím a za úspěch. V době Severních a Jižních dynastií byl osmý den dvanáctého měsíce dle lunárního kalendáře formálně ustanoven jako svátek, v tento den se modlilo k bohům i předkům za bohatou úrodu a štěstí, dá se říct, že den založení buddhismu Siddhartou Gautamou také připadá na tento den. Proto je tento den zároveň i buddhistickým svátkem, říká se mu svátek založení buddhistického učení. V tento den Číňané na různých místech země dodržují starý zvyk a jedí rýžovou kaši s ovocem a ořechy.

Konzumace kaše má historii delší než tisíc let, poprvé se zvyk objevil za songské dynastie, chudí i majetní, ti všichni si společně pochutnávali osmého dne poslední měsíce lunárního kalendáře na rýžové kaši s ovocem a ořechy. Dříve se kaše vyráběla z vařených červených fazolí, poté si ji každé místo v Číně začalo přetvářet k obrazu svému, časem se stávala stále bohatší. Kaše je také označována jako sedmi pokladů nebo sedmi vůní, má nejen sladkou a voňavou chuť, ale navíc je i pohlazením pro žaludek, podporuje vznik tělesných tekutin. Dalo by se říct, že kaše je předzvěstí nadcházejících Svátků jara. Po Svátku osmého dne posledního měsíce kalendářního roku lidé začínají s nákupy na novoroční oslavy, uklízí se, dekoruje se byt, lidé vítají nový rok s kompletně novým vzhledem.

Novoroční koláče

Novoroční koláče se jí proto, aby lidem popřály vše nejlepší do nového roku. Existuje jich několik druhů: na severu mají bílé koláče, z glutinované rýže, na jih od Dlouhé řeky je to novoroční rýžový koláč, na severozápadě je to koláč z glutinované rýže zvaný „nuobaba", na Taiwanu se mu koláč „červená želva".

Jiaozi (čínské knedlíčky)

Na severu Číny existuje tradice, že se v předvečer Nového roku sejde celá rodina a společně pojídají jiaozky. Na jednotlivých místech Číny bychom se mohli setkat s lišícími se verzemi tohoto zvyku. Na některých místech se knedlíčky na stůl podávají večer na Silvestra, v jiných oblastech se jiaozky chápou jako jídlo prvního dne nové lunárního roku. V horských oblastech na severu je zvykem jíst jiaozky na snídani od prvního do pátého dne nového roku.

Konzumace jiozek symbolizuje završení starého roku a vítaní nového roku, podle čínské tradice je nejlepší čas pro novoroční přání hodinu před a hodinu po půlnoci.

Knedlíčky mají přinést mnoho dalších šťastných let, štěstí a prosperity. Navíc jejich tvar připomíná falešné platidlo, které se používalo jako obětina, balení jiaozek má také přinést štěstí, jejich konzumace symbolizuje bohatství v životě, na rozdíl od severních oblastí se na jihu při silvestrovské rodinné večeři většinou podává rybí horký kotlík (hot pot). Ryba také symbolizuje štěstí a bohatství, na jihu milují také již dříve zmíněné novoroční koláče, symbolizují, že nový rok bude lepší a životní úroveň stále vyšší.

Sladké knedlíky vyrobené z lepivé rýžové mouky

Na jihu se jim říká „tang yuan", knedlíčky z lepivé rýže podávané v polévce, v provincii Jiangsu a v Shanghaji dodržují zvyk konzumace těchto knedlíčků na snídani na Nový rok. 15. dne nového lunárního roku se v Číně slaví Svátek lampionů, pojídání těchto knedlíčků kulatých jako měsíc má přinést lidem štěstí. Již za minské dynastie byly tyto knedlíčky v Pekingu často k vidění, tehdejší způsob přípravy je shodný s tím dnešním. Za qingské dynastie se vymyslely knedlíčky osmi pokladů. Sladké knedlíčky mají na povrchu rýžovou mouku, čirokovou mouku nebo mouku z prosa. Jako náplň je použit cukr s osmanthem, hlohový cukr, sladká fazolová pasta nebo datlová pasta. Některé jsou velké jako vlašské ořechy nebo v polévce můžeme najít sladké knedlíčky velikosti sojového bobu. Ještě existují hutné sladké knedlíčky či knedlíčky s velmi tenkou stěnou.

Tenounké jarní placičky

Jíst tuto pochoutku je v Číně na počátku nového roku starým zvykem. Již v době dřívějších dynastií se na počátku jara servírovaly placičky společně se zeleninou. Za dynastie Tang císař tímto jídlem obdarovával své poddané.

Konzumace jarních placiček se rozšířila i mezi čínské etnické menšiny. Říká se, že i Čingischán si při svých cestách do oblasti západně od Dunhuangu nechal kuchařem připravit tento pokrm. Tenounké jarní placičky se vyvíjely až do dneška. Jejich tvar se mění podle místa vzniku, stejně tak i doba konzumace a příprava se staly regionální záležitostí. Existují pečené, napařované, liší se od sebe i velikostí.

Přejeme všem našim čtenářům a posluchačům šťastný Čínský nový rok!