Čína je nyní pravděpodobně v době své největší lidské migrace v historii, protože téměř 274 milionů venkovských pracovních sil bydlí v městských oblastech. Daleko od domova a blízkých trpí mnoho z těchto městských tuláků osamělostí a pocitem izolace.

Ale ve městě Zhongshan (Čung-šan), jehož migrující populace se řadí na třetí místo v deltě Perlové řeky, se místní umělecký soubor usilovně snaží tuto situaci změnit.

Bylo pět hodin, je neděle večer a všechno se pomalu uklidňuje. Nebo alespoň, pro většinu lidí.

Ale 36letý Huang Cheng (Chuang Čcheng) nemá čas na odpočinek. V malé místnosti přecpané oslnivými divadelními kostýmy se prodírá mezi regály a rychle hledá oblečení na večerní představení.

„K dispozici je zde téměř tisíc kostýmů. Když jsme v časové tísni, musíme objednat kostýmy z krejčovských obchodů. Ale obvykle jsem to já, kdo je navrhuje a šije, abych ušetřil našemu souboru peníze."

Umělecký soubor, který Huang Cheng zmínil, je umělecký soubor města Sanxiang (San-siang) pro dělníky, kteří bydlí ve městě Zhongshan v jihočínské provincii Guangdong (Kuang-tung). Jak název naznačuje, všichni členové tohoto souboru jsou migrující dělníci. Tato amatérská umělecká skupina ale překvapivě uspořádala více než 600 představení po jižní části provincie Guangdong a během 13 let přijala téměř 500 ochotníků.

Ředitel souboru Yang Cheng (Jang Čcheng) připomíná začátky svého souboru.

„Vznik našeho souboru by měl být připsán paní Gan (甘), vedoucí místní federace žen. Když chodila do továren a vesnic, kde vedla informační kampaně, zjistila, že mezi dělníky je mnoho neobjevených talentů, kteří také touží po platformě, na které by mohli ukázat své schopnosti. To ona navrhla, aby vláda vytvořila umělecký soubor, do kterého by mohl vstoupit každý, kdo má zájem. Jen v prvním týdnu se přihlásilo 146 lidí. Po intenzivních pohovorech jsme přijali jen 70 z nich."

Za finanční podpory místní správy vznikly různé sekce souboru, včetně vokální hudby, tance, zábavných rozhovorů, kouzelnických představení a dokonce i školení uvaděčů. Pro vstup není potřeba žádný poplatek, a ani nebyly nastaveny žádné jiné hranice, což přilákalo mnoho nadšenců. Jedním z nich je zástupce ředitele souboru Huang Cheng.

„Špatný finanční stav mé rodiny mě odvedl na trh práce. Moje první práce byla v továrně na hračky. Mzda byla nízká a práce byla velmi namáhavá. Jednoho dne jsem v novinách četl o doporučení amatérského uměleckého souboru, což oživilo mou zálibu v tanci. V té době jsem si nemohl dovolit ani jízdné. Tak jsem prodal dvoje ze svých nejlepších šatů kolegovi a pak jsem přijel autobusem na pohovor. Navrhl jsem taneční vystoupení za pouhé dvě hodiny, což mi zajistilo místo choreografa v souboru."

Huang Cheng od dětství snil o tom, stát se profesionálním tanečníkem. Bohužel vzhledem ke svému fyzickému postižení, se ale musel tohoto snu vzdát. Teď je zvukový editor samouk a předává své dovednosti a nápady dalším bystrým členům.

Huang oceňuje svou druhou šanci jako člen souboru. Miluje svůj život poté, co se stal součástí uměleckého souboru města Sanxiang pro dělníky.

„Osobně opravdu oceňuji to, co pro mě můj druhý domov městský umělecký soubor Sanxiang udělal. Bez této skupinky nevím, co by se stalo s mým životem. Poté, co jsem se stal členem souboru, jsem dostal tolik lásky a péče od mých kolegů. Můj život je stále lepší. Ale mnohem důležitější je, že dělám to, co mě nejvíc baví. "

Kromě členů na plný úvazek jako je Huang Cheng, má většina účinkujících v souboru přes den jinou práci. Ve všední dny se ve večerních hodinách shromažďují členové souboru k nácvikům, zatímco o víkendech vystupují v okolních vesnicích, podnicích a komunitách.

Yang Cheng vysvětluje:

„Tak je to od založení našeho souboru. Členství v souboru nepřináší žádné příjmy. Současně je účast dobrovolná. Naléháme na členy, aby jejich mimopracovní aktivity neovlivnily jejich denní práci."

Pro nečleny může znít život mezi denní prací a účastí na aktivitách souboru namáhavě. Ale členové souboru s tím nesouhlasí. Chen Dongxian (Čchen Tung-sian) je v souboru už tři roky. Pro něj tento soubor není jen platforma k vyjádření svého talentu.

„Když jsem dorazil do městečka Sanxiang, necítil jsem, že sem patřím. Velmi se mi stýskalo po domově. Proto jakmile jsem se o tomto souboru dozvěděl, hned jsem se k němu připojil. Pak jsem si uvědomil, že všichni tady jsme migranti a všichni trpíme steskem po domově. To mě sblížilo s ostatními."

V šest hodin Chen Dongxian a jeho kolegové všechno zabalili, skočili do autobusu a připravili se na show.

Ve skupině povznesených a hlučných mladíků se 34letý Li Yonggui (Čchen Jung-kuej) zdá klidný a zdrženlivý. Jako veterán souboru jednou opustil družinu kvůli svému zaměstnání, ale teď je zase zpátky na jevišti.

„Nic jsem o vystupování nevěděl a popravdě, neměl jsem ani žádné koníčky. Až když jsem vstoupil do souboru. Ve dne pracujeme a v noci nacvičujeme, což nějak odvádí pozornost od negativních emocí. Nevadí, jestli jste unavení nebo zoufalí, přijdete na nácvik a jakmile uslyšíte hudbu, jsou všechny špatné emoce pryč."

Táňa