Pro legendární čínskou ekoložku Xu Fengxiang (Sü Feng-siang) je obtížné přestat ve výzkumu, i když je jí už 84 let. V žilách jí proudí láska k přírodě, která se stala posedlostí v roce 1978, kdy začala svůj výzkum v Tibetu. Letos se vypravila do Tibetu pravděpodobně naposledy. Jela tam na oslavu 30. výročí prvního čínského ekologického výzkumného institutu ve vysoké nadmořské výšce. Tento institut založila právě paní Xu Fengxiang (Sü Feng-siang).

V téměř 5000 metrech nad mořem jely dvě vozidla - SUV a nákladní automobil pouštěmi s písečnými dunami, vysokohorskou stepí, solnými jezery a mokřady. Byl rok 1992. Sedmičlenný tým ekologů ujel během více než měsíce 14 tisíc kilometrů, aby zahájil výzkum na plošině Chang Tang (Čhang-tchang) ve vysoké nadmořské výšce v severní části autonomní oblasti Tibet. O rok později se díky jejich úsilí plocha o rozloze zhruba 250 tisíc kilometrů čtverečních v tomto regionu proměnila na přírodní rezervaci, která je druhou největší svého druhu na světě.

Vedoucí týmu Xu Fengxiang vzpomíná:

„Jeden den když jsme jeli dlouho do noci, viděli jsme asi sto metrů před námi blikající světla a mysleli jsme, že je to vesnice, kterou jsme ve tmě hledali."

Ukázalo se, že tyto načervenalé a zelenavé záblesky byly oči více než tuctu dospělých vlků. Když si ekologové uvědomili hrozící nebezpečí, byli už smečkou obklopeni.

„V okamžiku, kdy náš řidič stáhl okénko a namířil na vlky zbraň, zastavila jsem ho a dala jsem mu tři instrukce, aby zapnul čelní i zadní světla, aby zatroubil o pomoc a pomalu pokračoval vpřed."

To jim nakonec pomohlo zachránit se z obklíčení divokých zvířat. Ačkoliv se to stalo už před 23 lety, vzpomínka 84leté paní na toto napínavé dobrodružství je stále živá. Pokročilý věk neotupil její bystrou mysl ani smysly.

„Tato událost potvrdila můj názor, že v této oblasti žijí vzácné druhy rostlin a živočichů, včetně vlků, tibetských antilop a irbisů. Kromě toho je tato oblast zajímavá i geologicky.

Paní Xu navrhla, aby byl tento region označen za málo osídlený ráj divokých zvířat a aby byl pečlivě chráněn.

Ekoložka paní Xu má individualistický pohled na vztah mezi člověkem a přírodou. Trvá na tom, že lidská bytost má rovnocenné postavení s ostatními druhy živočichů a rostlin, které koexistují v ekosystému.

„Člověk není nic jiného než jedna malá část celého ekosystému a měl by se snažit žít v souladu s přírodou a nikoli usilovat o kontrolu nad ní."

Paní Xu vyprávěla příběh o založení prvního čínského institutu ve vysoké nadmořské výšce pro ekologický výzkum, na kterém se před 30 lety podílela.

Paní Xu proudí v žilách celoživotní láska k přírodě, která se stala posedlostí v roce 1978, kdy se tehdy 47letá ekoložka, která pracovala jako učitelka lesnictví na univerzitě, rozloučila se svou rodinou ve východočínském městě Nanjing (Nanning) a začala výzkum pěti ekosystémů ve vysoké nadmořské výšce - ledovců, mokřadů, stepí, lesů a pouští na Tibetské náhorní plošině.

V následujících 18 letech až do jejího odchodu do důchodu pokryl terénní výzkum paní Xu 130 tisíc kilometrů a více než 20 primitivních lesů v Tibetu. Třikrát navštívila základní tábor pod Mount Everestem, nejvyšší horou světa, když jí bylo 61, 70 a 78 let.

V kraji Nyingchi Bomet se na 46 kilometrech čtverečních nachází les Gangxiang, jehož 61 % rozlohy je pokryto smrky. Bez sedmiletého výzkumu paní Xu by tento les nebyl v osmdesátých letech minulého stolení přeměněn v chráněnou přírodní rezervaci, která byla v roce 2005 zařazena známým časopisem Národní zeměpis v Číně na seznam 10 nejkrásnějších lesů v Číně.

Yang Ling (Jang Ling) je ekolog z Pekingu, který přijel na návštěvu institutu, a uvedl:

„Ona je Jane Goodallová v Číně. Jako Jane Goodallová zasvětila svůj život studiu divokých goril a jejich životního prostředí, paní Xu se věnovala 60 let ekologickému výzkumu. Ve druhé polovině kariéry se specializovala na tibetskou ekologii a zasloužila se o vytvoření celé řady přírodních rezervací."

V posledních desítkách let vydala ekoložka paní Xu jedenáct akademických knih, které se věnují rozšíření divokých druhů rostlin, ekologii hor, údolí, řek a lesů v Tibetu.

„Rozloučit se je opravdu příliš těžké," řekla paní Xu se slzami v očích při své poslední návštěvě Tibetu, protože vzhledem k vysoké nadmořské výšce a nedostatku kyslíku může mít toto prostředí nepříznivý vliv na její zdraví.

Táňa