11. listopad je Den nezadaných. Pokud už jste našli tu pravou nebo toho pravého, gratulujeme! Pokud jste stále nezadaní, doufám, že si také užíváte den za dnem, protože každá mince má dvě strany a život bez partnera má také mnoho východ. Život je krátký, buďte šťastní a neztrácejte čas trápením. Stačí věřit, že vás čeká jenom samé štěstí.

Ve srovnání s dřívějšími dobami máme dnes větší svobodu při hledání partnera/partnerky. Ve starověké Číně rozhodovali o uzavření manželství rodiče nebo dokonce vláda. Během některých období, jako dynastie Jin (265-420), se manželská politika dostávala do extrémů. Každá žena se musela vdát do určitého věku. Pokud by byla žena v 17 letech stále svobodná, musela se provdat podle nařízení místních úředníků.

Extrémní politiky nutící obyvatele ke sňatkům jsou velmi vzácné. Číňané měli v minulosti mírnější způsoby, jak povzbudit mladé k hledání protějška.

V čínské dynastii Zhou (11. století – 256 př. n. l.) existovali úředníci zodpovědní za sňatky obyvatel. O tomto druhu úředníka píše čínská kniha Obřady Zhou (Zhou Li) která byla napsána v polovině 2. století př. n. l. a pojednává o teorii organizace a administrativě.

Během období Tří království (220-280) v oblastech na jižní hranici Číny, které nebyly tak rozvinuté, fungovali oficiální dohazovači.

V době vlády dynastie Tang (618-907) a Song (960-1279) byly vydány politiky, které zjednodušily tradiční složité zásnuby, aby povzbudily více lidí k rychlé svatbě.

V dynastii Yuan (1271-1368) byli dohazovači velmi profesionální, někteří dokonce získali později vládní certifikaci.

V dynastii Qing (1644-1911) se tito dohazovači soustředili v Xinjiangu, protože tam putovalo mnoho mužů, kteří se dopustili trestného činu, a zemědělců, aby obdělávali tamní půdu. Aby se nově příchozí v Xinjiangu co nejdříve usadili, pomáhali jim oficiální dohazovači najít partnerky. Nicméně kvůli nedostatku žen v této oblasti, neměli všichni muži dost štěstí, aby našli tu pravou.

Příležitosti během festivalů

Číňané měli ve starověku určitou volnost při výběru oblíbeného partnera ke sňatku a nebyli zcela manipulováni svými rodiči nebo vládou.

Během období Jar a podzimů (770-476 př. n. l.) se každý rok třetí den třetího měsíce lunárního kalendáře konalo „setkání uprostřed jara", které představovalo příležitost pro svobodné k setkání a seznámení se.

V knize Obřady Zhou se píše, že muži a ženy, kteří se do sebe zamilovali během tohoto setkání, se mohli vzít bez ohledu na přání rodičů. Svobodné ženy, které se často zdržovaly doma, vycházely v tento den ven a bavily se na břehu řeky. Každý svobodný muž pustil po proudu řeky pohár vína, který vylovila žena, ke které doplul. Poté se oba setkali, a pokud v sobě našli zalíbení, mohli spolu více komunikovat později.

Další příležitostí k setkání pro svobodné byl Lampionový festival. V noci toho dne se svobodní muži a ženy setkávali na květinovém trhu a v ulicích ozdobených lucernami. V takové atmosféře vznikla často velká láska, ovšem ne každá také dobře skončila.

Ouyang Xiu, slavný čínský básník v dynastii Song, popsal ve své básni Yuan Xi lásku ženy k muži, kterého potkala během Lampionového festivalu.

„Při posledním Svátku luceren byl květinový trh ozdobený lampiony jasný jako den. Setkali jsme se po setmění, když měsíc vyšel ve vrbách. Měsíc a lucerny jsou letos stále stejné, jen ty už tam nejsi. Jsem smutná, slzy padají na rukávy mého jarního kabátu."

Různý životní styl

I tehdy ale žili lidé, kteří dávali přednost samostatnému životu podle vlastní vůle.

Podle epitafu ze stély v lese kamenných stél v muzeu ve městě Xi'an v čínské provincii Shaanxi, se jeden muž s příjmením Liu v dynastii Jin (1115-1234) rozhodl zůstat svobodný. Liu strávil většinu svého času sbíráním a oceňováním kaligrafií a obrazů. Liu řekl, že by se chtěl oženit, ale pouze pokud by našel tu pravou, jinak raději zůstane svobodný.

Některé čínské ženy se ve starověku rozhodly starat o své rodiče místo toho, aby se vdaly. V jednom důležitém textu z období Válčících států (475-221 př. n. l.), který se jmenuje Zhan Guo Ce, se píše, že Beigong Yingerzi je ochotná strávit svůj život péčí o stárnoucí rodiče. Yingerzi se později stala synonymem pro ženy oddané rodičům.

Kromě toho, určitý počet mužů a žen zvolil tichý a osamělý život v klášterech jako mniši, jeptišky nebo taoističtí kněží. Nejen obyčejní lidé, ale i členové královské rodiny se takto často rozhodli.

Princezna Jinxian a její mladší sestra princezna Yuzhen v dynastii Tang se rozhodly být taoistickými kněžkami. Jejich otec, císař Li Dan, utratil mnoho peněz na výstavbu taoistických chrámů pro své milované dcery.

Lada