Městečku Anren (An-žen) v okresu Dayi (Ta-i) v provincii Sichuan (S'-Sichuan) se přezdívá "čínské město muzeí", protože zde sídlí mnoho muzeí, která ukazují čínskou historii a kulturu. Jedno z nich je muzeum věcí souvisejících s filmem. Jeho majitel Cao Guimin (Cchao Kuej-min) je vášnivý sběratel.

Stacionární filmový projektor vyrobený po založení Čínské lidové republiky, který je součástí sbírky Cao Guimina.

Anren je také rodné město pana Liu Wencaie (Liou Wen-cchaj; 1887-1949), známého pronajímatele pozemků během doby Čínské republiky (1912-1949). Toto muzeum starých filmů se právě nachází v sídle pana Liu Yuanxuana (Liou Jüan-süan), významné osobnosti z Liuova klanu.

Při vstupu do muzea jako byste se vrátili do minulosti. Je zde vystaveno více než 20 tisíc plakátů starých filmů od doby před 80. lety minulého století, více než 3000 kopií starých filmů vyrobených před 70. lety minulého století, 3000 animovaných filmů z doby před 80. lety minulého století a starých filmových časopisů, šest starých projektorů vyrobených před 70. lety, staré filmové stereo vybavení a nespočet vstupenek. Cao věnoval více než 20 let na založení tohoto muzea a jeho komplexní sbírky.

Unikátní sbírky

Muzeum je rozděleno na různé výstavní zóny. Panuje zde nostalgická atmosféra, kterou vytváří zdi polepené plakáty z klasických starých filmů, např. Pět hrdinů na hoře Langya, a také hudební podkres, ve kterém zaznívají melodie ze starých filmů, které znají skoro všichni Číňané- např. píseň Proč jsou květiny tak rudé. Najdete tu také plakáty ikonických čínských filmových hvězd jako Zhou Xuan (Čou Süan; 1918-1957) a Zhang Ruifang (Čang Žuej-fang; 1918-2012).

Významnou roli v Caově sbírce hrají "prvenství" v čínské filmové historii, jako např. první filmový lístek vydaný kinem v ulici Nanchang (Nan-čchang) v Šanghaji na začátku 20. století, první kniha o filmu a kině - Jak se dělá film- zveřejněná v roce 1921, a první administrativní vyhláška o provozu kin zveřejněná v roce 1930. Další vzácné předměty zahrnují diafilmy z bojiště v Evropě během 2. světové války a kniha Hollywood- Filmová říše zveřejněná v roce 1946.

Tento filmový projektor vyrobený německým podnikem Friedrich Krupp AG, který je součástí sbírky Cao Guimina, je nejstarší projektor v Číně.

Další vzácný předmět v Caově sbírce je bankovka s portrétem Hong Yong-hee, severokorejské herečky, která hrála ve filmu z roku 1972 Květinová holka. Je to poprvé v historii, kdy se herečka objevila na bankovce. Caova sbírka předmětů souvisejících s filmem Květinová holka, včetně scénáře, pásky, plakátu, pohlednice a bankovky přilákala zájem bývalého prezidenta Severní Korey Kim Čong-ila, který byl také nadšený sběratel filmových předmětů. Kim Čong-il speciálně požádal svého kulturního poradce, aby kontaktoval Caa Guimina.

Tento kulturní poradce navštívil Caovo muzeum a zhlédl jeho exponáty týkající se severokorejských filmů. Kulturní poradce měl zájem o nákup bankovky s obrazem Hong Yong-hee pro Kim Čong-ila, protože se prezidentovi velmi líbila. Cao odpověděl, že by jednu Kim Čong-ilovi věnoval, pokud by měl dvě, ale bohužel má pouze jednu.

Kulturní poradce později pozval Caa, aby se stal výkonným producentem jednoho filmu společně vyrobeného Čínou a Severní Koreou. V září roku 2009 byl Cao pozván k účasti na činnostech v rámci "Filmového týdne Číny a KLDR" během oslav 60. výročí založení diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi. Cao pozval na akci herečku Hong Yong-hee, aby se mu podepsala na plakát k filmu Květinová holka, který má ve sbírce.

Další předmět, na který je Cao velmi pyšný, je filmový projektor vyrobený německou firmou Friedrich Krupp AG. Na projektoru jsou čínské znaky, které ukazují, že 8. června roku 1896 byl proclen v Šanghaji.

Podle Caa byl tento projektor poprvé použit při promítání filmu v Šanghaji dne 11. srpna roku 1896. V roce 1904 byl projektor přepraven z Šanghaje do Pekingu, aby zahrál film při oslavě 70. narozenin císařovny Cixi (1835-1908), ale došlo k poruše a projektor vyhořel. Na desce je možné vidět černou skvrnu.

Vášeň pro staré filmy

Caovy zkušenosti s filmy jsou stejně zajímavé jako jeho sbírka. Cao Guimin se narodil ve městě Yangzhou (Jang-čou) v provincii Jiangsu (Ťiang-su) a vyrostl v provincii Gansu, kde byl umístěn jeho otec, který pracoval jako voják.

Jako dítě Cao rád četl komiksové knihy. Četl celé hodiny a nepřestal ani při jídle. Když mu bylo 11 let, jeho otec náhodou upustil několik jeho komiksů na sporák, kde okamžitě shořely na popel. To Caovi zlomilo srdce. Přiznal, že jeho zájem o předměty související s filmem je spíš celoživotní vášeň, než jen chvilkový koníček.

V roce 1986 získal Cao plakát k čínskému komediálnímu filmu Erzi Kai Dian (Erzi otevírá obchod), který představuje začátek Caovy sbírky. Od té doby často chodil do kin po celém městě a sbíral různé plakáty starých filmů.

Cao Guimin a jeho kolekce diafilmů starých filmů.

Na konci 80. let minulého století byly Caovy ekonomické podmínky dobré, proto utratil 50 čínských yuanů za kopii filmu Bitva na Černé hoře, který byl vyroben v roce 1958. Poté koupil na splátky filmový projektor za 1000 yuanů. Naučil se s projektorem zacházet, a tak se mohl na film Bitva na Černé hoře podívat znovu. Cao Guimin viděl tento film poprvé jako malý a tehdy mu úplně nerozuměl. Někteří jeho přátelé ho požádali, aby jim pomohl při hledání starých filmů a nákupu kopií. Poté, co se na filmy podívali, byli ochotni přenechat Caovi kopie těchto starých filmů na podporu jeho sbírky. To Caa velmi povzbudilo v dalším hledání a sbírání předmětů souvisejících s filmem.

Cao pracoval v Nanjingu a v Šanghaji, kde při hledání každého možného pokladu doslova obrátil naruby místní trh se starožitnostmi. Jeho Kruppem vyrobený projektor našel v Šanghaji vetešník jménem Xu (Sü).

Cao poznal Xu na starožitném trhu v ulici Fuyou (Fu-jou) v Šanghaji a brzy se stali přáteli. Cao často platil Xuovi předem, aby mu prodal některé zajímavé předměty přímo po jejich nálezu. Cao později opustil Šanghaj a zapomněl, že předplatil panu Xu 400 yuanů. V roce 2007 dostal Cao, který byl tou dobou ve městě Chengdu (Čcheng-tu) v provincii Sichuan (S'-čchuan), telefonát od pana Xu. "Je dobře, že jsem tě znovu našel. Schovávám tu pro tebe starý filmový projektor," řekl Xu. Poté, co Cao uviděl fotografii, poznal, že je to velmi starý filmový projektor. Požádal Xu, aby ho přepravil do Chengdu. Když uviděl vyryté znaky "22. rok panování císaře Guangxu z dynastie Qing" (1896), byl nadšením bez sebe. Cao později představil tento starý projektor v televizním programu na Čínské centrální televizi (CCTV), kam byli pozváni odborníci, aby ohodnotili poklady v jeho sbírce. Caův projektor překvapil všechny odborníky do takové míry, že nedokázali vůbec ocenit tento nejstarší projektor v Číně.

Cao věří, že film je kulturní produkt, který představuje moudrost generací. Filmy odráží myšlenky a ducha a jsou cestou k vyjádření pocitů o pravdě, dobru a kráse, ale také lži a zlu. Výroba filmového projektoru vyžaduje znalosti v oblasti optiky, chemie, mechaniky, dynamiky a elektřiny. Cao přiznal, že jeho vášeň po film nikdy neuhasne a potrvá navždy.

Celoživotní sen

V roce 2009 přišel Cao se svou sbírkou do městečka Anren. Cao Guimin si vybral Anren kvůli místnímu klimatu. "Zachování diafilmů vyžaduje teplotu v rozmezí od 12 do 25°C a vlhkost nad 65 %. Klima v Anrenu je perfektní," vysvštlil Cao.

Když se o Caovi dozvěděl manažer pro kulturní rozvoj v Anrenu, rozhodl se mu pomoci při realizaci jeho snu na sdílení jeho sbírky s ostatními milovníky filmu. Podpořil založení tohoto Filmového muzea v sídle Liu Yuanxuana v tomto městě. V den, kdy bylo jeho muzeum oficiálně otevřeno v roce 2011, cítil Cao spokojenost se znalostmi, se kterými vybudoval ráj pro milovníky starého filmu jako je on sám.

Ve skutečnosti se Cao vzdal pro splnění svého snu mnoha. Odešel ze své práce manažera ve státem vlastněném podniku, a opustila ho žena, protože věnoval příliš mnoho peněz a energie své sbírce. Cao také nadělal velké dluhy, ale na své cestě se nezastavil před žádnými obtížemi. "Vážím si každého kusu své sbírky, jsou jako mé děti, a mám pocit, že bez nich nemůžu žít," řekl Cao.

Díky Caově sbírce mají teď ostatní milovníci filmu příležitost k realizaci svých celoživotních snů. Např. jedna stará žena z provincie Shandong (Šan-tung) se v 70. letech minulého století zúčastnila výroby dokumentárního filmu o novoročních dřevorytech, ale nikdy ho neviděla. Velmi chtěla ten film vidět, ale nebylo snadné najít tak starý dokumentární film. Členové její rodiny kontaktovali v roce 2009 pana Caa a zjistili, že v roce 2005 koupil v městečku Guang'an (Kuang-an) v provincii Sichuan kopii tohoto filmu. Cao okamžitě přenesl kopii filmu na disk a poslal ji té staré paní. Zanedlouho mu členové její rodiny zatelefonovali, aby mu poděkovali a zprostředkovali její radost. Týden poté ta žena zemřela.

V muzeu jsou vystaveny různé stacionární filmové projektory. Nejstarší je stacionární filmový projektor Songhuajiang (Sung-chua-ťiang) 5501 typu 35 mm. Tento projektor byl vytvořen na základě modelu zakoupeného ze SSSR a vyroben ve Filmové strojní továrně ve městě Harbin na začátku 50. let minulého století. Cao koupil tento projektor od promítače v důchodu z provincie Shaanxi (Šen-si).

Jednoho dne přišel do muzea speciální návštěvník. Tento starý muž požádal o židli a poté půl hodiny seděl právě u projektoru Songhuajiang 5501. V jeho očích se objevily slzy. Ukázalo se, že tento muž je inženýr, který se podílel na vývoji a výrobě tohoto filmového projektoru. Vůbec nedoufal, že by mohl ve svém stáří tento projektor znovu vidět. Vyvolalo to u něj mnoho vzpomínek na jeho kariéru. Poděkoval Caovi a řekl, že poté, co znovu viděl tento projektor, už nemá žádné jiné přání.

Cao Guimin se nyní věkem blíží šedesátce a proto přemýšlí, jak zachová a předá svou sbírku dalším generacím. "Strávil jsem většinu svého života shromažďováním více než 20 tisíc předmětů souvisejících se starými filmy. Nemůžu si dovolit ztratit žádný z nich," řekl Cao. Dodal, že jako sběratel má nejjednodušší přání: darovat toto muzeum společnosti, až bude příliš starý na to, aby ho mohl provozovat, aby všichni lidé mohli sdílet jeho poklady.

(Světlana)