Pokud by nebylo Fan Jinshi (Fan Ťin-š') a jejího týmu, světové kulturní dědictví v jeskyních Dunhuang Mogao (Tun-chuang Mo-kao) ve vzdálené čínské poušti by bylo dávno zničeno pískem, počasím nebo lidmi.

Fan Jinshi, která se narodila a vyrůstala v Šanghaji, strávila půlstoletí obtížným bojem za zachování starobylých buddhistických nástěnných maleb v Dunhuangu v provincii Gansu (Kan-su) v severozápadní Číně. „Není to tak, že bych upřednostňovala svou práci před rodinou, jenom jsem nemohla snést pocit viny při pohledu na ničení dědictví našich předků," řekla tiskové agentuře Nová Čína v Pekingu, při účasti na každoročním zasedání Národního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (ČLPPS).

1600 let staré jeskyně Dunhuang Mogao jsou obrovská sbírka buddhistického umění, která v 735 jeskyních čítá přes 2000 buddhistických soch a nástěnné malby o rozloze 45.000 m2. Je to první čínská památka, která byla zařazena na seznam světového dědictví UNESCO.

POUŠTNÍ VÁLKA

Archeoložka Fan Jinshi byla vyslána do Dunhuangu po absolvování na Pekingské univerzitě v roce 1963. Její přítel z vysoké školy byl přidělen jako učitel do města Wuhan (Wu-chan), vzdáleném tisíce kilometrů.

Fan žila v Dunhuangu na pouštní základně v opuštěném chrámu. Na začátku se v noci ani neodvážila jít ven na toaletu. „Viděla jsem v temnotě pár zářících očí. Myslela jsem, že je to vlk," řekla, než zjistila, že ty oči patří oslovi. S cílem ochránit poklady v jeskyních před pískem a vlhkostí, nainstalovala Fan a další pracovníci na jeskyně dveře, zasadili stromy a začali monitorovat teplotu a vlhkost v jeskyních. Kromě toho také omezili počet návštěvníků. „Kysličník uhličitý, který lidé vydechují, se v jeskyních hromadí a poškozuje obrazy, takže denně povolíme vstup maximálně 3000 turistů."

Na konci 90. let minulého století, kdy cestovní ruch celostátně vzkvétal díky prodloužení státních svátků, chtěla místní vláda uvést jeskyně Dunhuang Mogao na trh s cennými papíry, ale Fan byla rozhodně proti. „Kdyby byly jeskyně uvedeny na trh s cennými papíry, toto dědictví by bylo zničeno," řekla.

Akademie už vyfotografovala a katalogizovala online všechny plastiky a malby. „Navzdory našemu úsilí o minimalizaci škod, nedokážeme úplně zabránit erozi, ale digitální databáze zůstane navždy."

Fan byla šťastná, když se k ní po 19 letech odloučení připojil v roce 1986 v Dunhuangu její manžel. Její dva synové vyrostli v Šanghaji u tety. „Nebyla jsem dobrá matka ani manželka. Pokud jde o mou rodinu, nesu celou vinu," řekla.

NIDKY SE NEVZDÁVÁ

Devětasedmdesátiletá Fan Jinshi odešla před dvěma lety do důchodu z postu ředitelky Akademie Dunhuang, ale pokračuje ve svém úsilí jako národní politická poradkyně. Posledních 25 let tráví Mezinárodní den žen v Pekingu, protože roční zasedání ČLPPS obvykle probíhá na začátku března. Jako jedna z nejdéle sloužících členů ČLPPS, podala Fan mnoho návrhů na ochranu čínského dědictví. Některé byly přijaty a vedly ke změnám v politikách. Fan připomněla návrh, který podala v roce 2003, a který vedl k založení informačního centra pro cestování do Dunhuangu. Digitální centrum bylo otevřeno pro veřejnost v roce 2014, po 11 letech výzkumu, ověřování, plánování a výstavbě. „Centrum pomáhá turistům v lepším porozumění tomu, co zde děláme, a zdvojnásobuje naši turistickou kapacitu," řekla Fan. Další návrh přispěl ke změně v plánované železniční trati, protože původní varianta by poškodila jeskyně. Během posledních dvou let stále pracuje na návrzích na využívání technologií na ochranu scénických oblastí v celé zemi. Navrhla ministerstvu vědy a technologií, aby upřednostňovalo ochranu kulturního dědictví, digitalizovalo více scenerií a kombinovalo tradiční rekonstrukční techniky s moderními technologiemi. „V Dunhuangu se osvědčily digitální technologie a doufám, že naše zkušenosti budou využity po celé zemi," řekla. V tomto roce se Fan rozhodla odejít z poradního orgánu. „Jsem příliš stará na práci v ČLPPS," řekla, „ale budu dále pokračovat v ochraně našeho dědictví."

(Světlana)