Zahrada Mistra rybářských sítí má rozlohu 5.400 m² a je rozdělena na dvě části: východní dům a západní zahradu.

Zahrada je z poloviny obkroužená ozdobnou zdí s řadou železných kroužků pro připoutání koní, na každém konci galerie je vchod a hlavní vchodové dveře směřují na jih. Na levé a pravé straně hlavního vchodu jsou umístěny dva obrovské kamenné bloky vyřezané do tvaru bubnů. Tento typ ozdob před hlavním vchodem je symbolem postavení majitele, v tomto případě jde podle velikosti a tvaru kamenů o vysoké postavení u soudu, což je v současnosti velmi vzácné.

Na severojižní ose stojí za sebou čtyři budovy oddělené zahradními dvory. První je Sál předních dveří, následuje Sál posezení, Velká přijímací hala a Dvoupatrová věž. Všechny tyto budovy jsou postaveny podle přísných feudálních pravidel. Jsou to nádherné budovy s mimořádným vybavením a výzdobou interiérů. Do Velké přijímací haly vedou bohatě vyřezávané dveře. Dvoupatrová věž v zadní části je místo, kde bydlela rodina. Sály v přední části sloužily především pro přijímání hostů, veřejné oslavy a slavnostní obřady. Z každé budovy vedou dveře a chodník do zahrady. Toto uspořádání je typický příklad kombinace obytných místností s krajinnou zahradou v Suzhou.

Zahrada se rozprostírá severozápadně od domu a pokrývá čtyři pětiny celkové plochy areálu. Na rozdíl od přísně uspořádané architektury na východě, se zahradní architektura projevuje značnou volností. Různé budovy v zahradě jsou navrženy tak, aby vyhovovaly potřebám čtení, malování, rozhlížení, odpočinku, popíjení čaje, aby zde bylo možné uspořádat malou hostinu pro přátele, psát poezii, hrát na hudební nástroje, meditovat v přírodě a rozjímat. Zahradu lze rozdělit na tři části. Střední část tvoří Malé kopce a vonokvětka, Voňavý pavilon, Dům Daohe a Hudební salonek. Ve střední části se nachází jezero o rozloze asi 440 m². Na severozápadě je malá zátoka a na jihovýchodě vytéká řeka, která vytváří dojem, že se táhne do nekonečna. Klikatící se řeku lemuje zastřešená promenáda, kolem které se tyčí uměle vytvořené skály plné útesů a jeskyní. Přes řeku vede most pojmenovaný „Most do ticha" a na březích jsou pečlivě rozmístěny různé pavilony, např. „Pavilon pro praní stužky na klobouku", ze kterého je nelepší výhled na celou zahradu. Jméno pavilonu pochází z Menciovy Rybářské písně, ve které se uvádí: „Pokud je voda ve vlnami vzdouvající se řece čistá, vyperu si stužku na klobouku, pokud je špinavá, umyju si nohy."

V severní části zahrady leží ateliéry a studovny s krásnými zahradními dvory. Za pozornost určitě stojí Pivoňková studovna, Pozorovatelna borovic, Malířský ateliér, Studovna meditace, Knihovna pěti vrcholů a Oblázkové schodiště.

Stručně řečeno, najdete tady krajiny uvnitř krajiny a zahrady uvnitř zahrady. Všechny budovy jsou rozmístěny s citem pro prostor. Malá oblast vody a kamenů je uspořádaná tak, že působí rozlehlým dojmem. Zahrada na omezeném prostoru vyvolává díky pečlivému naplánování pocit nekonečnosti. Zahrada Mistra rybářských sítí je krásným příkladem toho, že málo překoná mnoho a malé přesáhne velké.

Dnes je v zahradě Mistra rybářských sítí 22 budov, 2 bohatě vyřezávané dveře, 15 kamenořezeb, 32 kamenných stél, 9 dvojverší a 8 vzácných druhů starých stromů, mezi které patří jalovec druhu Sabina Chincherinchee, borovice Bungeova a další.

Pavilon vzdouvajících se vln

Pavilon vzdouvajících se vln je nejstarší z dosud existujících klasických zahrad ve městě Suzhou. Je proslulý krajinou divokých hor a lesů. Přesnou polohu Pavilonu vzdouvajících se vlna najdete na mapě Pingjiang (Suzhou, z roku 1229 n. l.) vytesané na stéle z dynastie Song.

Básník z dynastie Severní Song Su Sunqin napsal: „Záznam o Pavilonu vzdouvajících se vln", „…Na východ od Konfuciánského chrámu se táhnou kopce pokryté lesy a trávou, s velkými vodními plochami, úplně jiné, než okolní městská krajina…. Neochotně odcházím, protože jsem si toto místo zamiloval. Koupil jsem ho za 20 tisíc mincí, postavil jsem jeden pavilon na skále, který ční nad vodou na severu a nazval ho Pavilonem vzdouvajících se vln."

Fan Chenda v „Historických zápisech Wu Jun" z dynastie Song uvedl: „Pavilon vzdouvajících se vln stojí jižně od Konfuciánského chrámu... Během vlády císaře Qingli (1044 n. l.) koupil toto území Su Sunqin a postavil pavilon u vody, který nazval Pavilon vzdouvajících se vln... Jméno Pavilon vzdouvajících se vln je od té doby všude známé." Celá současná zahrada Pavilonu vzdouvajících se vln si stále zachovala styl jako v dynastii Song.

Uvnitř zahrady se nachází řada uměle vytvořených hor obklopených vodou. Když přejdete přes klikatý most a vstoupíte do zahrady, uvidíte hřeben uměle vytvořených hor porostlý starými stromy a bambusem, který se táhne od východu k západu. Pavilon vzdouvajících se vln stojí na vrcholku těchto hor. Má čtvercový půdorys a na jeho sloupech jsou vyryta básnická dvojverší slavných autorů z doby vlády dynastie Song, která podtrhují zdejší uměleckou atmosféru. Většina dalších budov v zahradě, které byly postaveny v dynastii Qing, mají prostý a jednoduchý styl a jsou citlivě rozmístěny kolem hor a propojeny dlouhou zastřešenou chodbou. Na severu zahrady se kolem kanálu táhne dvojitá chodba, která spojuje vodní plochy mimo zahradu a horské scenerie uvnitř. Zastřešená chodba se pyšní více než 100 různými mřížovanými okny s jedinečnými působivými vzory, která mají mimořádně vysokou uměleckou hodnotu.

Na jižním svahu hor stojí hlavní budova zahrady nazvaná „Sál osvícení". Mezi další stavby v zahradě patří např. Říše rajské květiny Yaohua, Dům elegantního bambusu, Chrám 500 mudrců, Vodní pavilon lotosové vůně a další.

V celé zahradě je 20 různých budov, 22 desek a tabulí s nápisy, 23 dvojverší, 153 stél a 12 cenných starých stromů.

Lada