Pro mnoho Číňanů, kteří se narodili v 70. a 80. letech minulého století, není jméno Zheng Yuanjie (Čeng Jüan-ťie) cizí. V roce 1955 se narodil do vojenské rodiny v provincii Hebei (Che-pej). Oba jeho dědečkové byli lékaři a Zheng Yuanjie s nimi prožil dětství v Pekingu. Na základní škole studoval pouze 4 roky. Dále nemohl chodit do školy a táta ho utěšoval slovy: „Nic se neboj, chlape, půjdeme domů a budu tě učit já."
Mezi lety 1970 a 1976 vykonával Zheng vojenskou službu a v armádě se zabýval údržbou bojového letadla J-6. Po opuštění armády pracoval v továrně a ve volném čase začal psát malá literární díla. Náhodou přispěl vlastní básní do novin, ale nečekal, že bude zveřejněna. Díky publikaci získal příspěvek v hodnotě 10 čínských yuanů, což se rovnalo čtvrtině jeho tehdejší měsíční mzdy.
Od roku 1978 se začal zabývat tvorbou pohádek. Po roce 1982 postupně vytvořil sérii populárních pohádkových rolí, např. Pi Pilu (Pchi Pchi-lu), Lu Xixi (Lu Si-si), Shu Ke (Šu Kche) a Bei Ta (Pej Tcha). V roce 1985 Zheng Yuanjie oficiálně začal vydávat měsíčník Král pohádky, který funguje až do současnosti. Tento měsíčník doprovází při dospívání téměř dvě generace lidí. Jeho syn Zheng Yaqi (Čeng Ja-čchi) je archetypem pohádkové role Pi Pilu - neposlušný chlapec, v očích učitelů není dobrým studentem, ale je dobrosrdečný a odvážný.
Stejně jako jeho otec - úspěšný pohádkář - který ani neabsolvoval základní školu, nyní 35letý Zheng Yaqi navštěvoval pouze nižší střední školu. Zheng Yuanjie synovi řekl, že nejvzácnější vlastností je svéráznost a tvrdil, že je potřeba rozšiřovat takovéto netradiční vlastnosti. Už v průběhu školní docházky Zhengův syn objevil, že škola se snaží omezit takovéto odlišnosti. Zheng Yuanjie byl však proti těmto školním způsobům. Nejprve svého syna požádal o názor, a pak rozhodl, že syn ze školy odejde! Sestavil učební látku a stal se jeho osobním učitelem. Jeho činnost však ve společnosti vyvolala velké spory.
Když bylo synovi 18 let, Zheng Yuanjie mu daroval drahý dárek, auto značky Audi. Následně prohlásil, že od této chvíle musí být syn samostatný ve svém hospodaření.
Při loňských narozeninách Zheng Yuanjie dostal od svého syna auto v hodnotě 500 tisíc čínských yuanů.
Zheng Yaqi je velmi úspěšný. Má vlastní firmu.
Když syn Zhenga Yuanjie oslavil 26. narozeniny, zveřejnil na internetu blog o otcovské roli a otcovských poznatcích za 26 let. Napsal, že v uplynulých 26 letech jako otec učinil nejhlubší poznatky o tom, že se nemá na dítě jen mluvit, ale je potřeba mu ukazovat správnou životní cestu prostřednictvím vlastního chování. Snažit se umožnit dítěti veselý a lehký život, nejenom šťastné dětství. Je nutné, aby dítě mělo radostný život celkově. Nekvalifikovaní rodiče však často na své děti vyvíjejí zbytečný nátlak.
Zheng Yuanjie má nyní kromě tvoření pohádek každý víkend na pozvání synovy společnosti pohádková vyprávění pro děti. Jeho hodinová mzda je jenom 70 yuanů, což je daleko méně, než má mnoho vynikajících učitelů na základních a středních školách.
Jeho však žáci očekávají o víkendech. Protože jeho přístup je odlišný od vyučování na školách, jsou jeho třídy plné radosti a svobodné atmosféry. Zheng Yuanjie se snaží, aby každá jeho věta byla pro tyto děti užitečná.
Zheng Yuanjie dětem říká, že se mohou smát samy sobě, protože to je projev sebedůvěry. Naopak sebechvála je podle něj někdy příznakem méněcennosti.
Zheng děti vůbec neučí poslušnosti. Domnívá se, že úspěch výchovy není v tom, aby student dostal dobrou známku. Skutečný úspěch je v tom, aby měl student mnohem více zájmů a znalostí. Každé dítě je roztomilé a dobré.
Když vyprávěl o největších výsledcích svého životě, řekl, že díky pohádkám získal určité ceny. Ale pocit úspěchu nemusí zároveň přinášet pocit štěstí. Nicméně když v roce 2008 získal Čínskou cenu dobročinnosti, tehdy ho skutečně zalilo štěstí. Pochopil, že štěstí může přijít, když pomáhá ostatním lidem. Proto se Zheng Yuanjie začal více zabývat dobročinností. Syn ho v tom podporuje a řekl mu, že po něm nepotřebuje dědit žádné peníze.
(Klára)
