Každý čtvrtek v danou dobu dopoledne se ve studiu na orchestrální zkoušce v prvním patře Wuhanského hudebního institutu rozezvoní rytmická melodie. Netřeba se ptát, jestli se jedná o zkoušku mládežnického orchestru na zvonkohru Bianzhong (Pien-čung). Tato tradice už trvá 16 let. Když mluvčí tohoto orchestru vypráví o historii, musí zmínit jednoho člověka - ředitele oddělení čínské instrumentální hudby Wuhanského hudebního institutu, profesora Tan Juna (Tchan Ťün).

Tan Jun už zde pracuje 29 let a převážně vyučuje hrání na Sheng (šeng, čínský ústní varhany z bambusu, skládá se z vertikálních trubek) a na zvonkohru Bianzhong. Tan poprvé narazil na Bianzhongem v září 1985, kdy nastoupil do oddělení lidové hudby Wuhanského hudebního institutu. Každý víkend se účastnil sociální praxe v muzeu provincie Hubei (Chu-pej) - hudební představení na replice Bianzhongu.

Zvonkohra Bianzhong byla důležitým bicím hudebním nástrojem ve starověké Číně. Byla obvykle vyrobena z bronzu a tvořily ji zvony různých velikostí a tónů. Zvonkohry z různých období měly různé tvary a na zvonech byly vždy krásné vzory.

Zvonkohra vznikla před 3500 lety za čínské dynastie Shang (Šang, 1600-1046 př. n. l.) a ve starověku se na ní hrálo většinou na císařském dvoře, u prostých lidí se vyskytovala málo. Hrálo se při každé slavnosti, která se pořádal. Před vojenskou výpravou, při císařských audiencích, modlitbách a dalších rituálech i obřadech. Tehdy se skládala ze tří zvonů. S vývojem doby se počet zvonů zvyšoval.

Zvonkohra, která byla objevena v provincii Hubei v hrobě Zeng Houyiho (Ceng Chou-i) z období Válčících států (475-221 př. n. l.), má dosud největší počet zvonů.

Tato nejpozoruhodnější zvonkohra z hrobu Zeng Houyiho z doby před 2400 lety váží téměř pět tun a skládá se z 65 zvonů, které byly rozděleny do osmi skupin zavěšené na třech úrovních. Nejtěžší zvon váží 203,6 kilogramů a jeho výška dosahuje 1,5 metrů. Celá sada je pečlivě vyrobena z bronzu. I přesto, že byla tolik let uchována pod zemí, byla nalezena nepoškozená, a její zvuk je svěží, jasný a dlouho se nese.

Tato vykopávka představuje nejen úžasný nález v historii světové archeologie, ale má také velký význam pro světovou hudební historii.

V zájmu toho, aby se vyhnulo poškození této vzácné kulturněhistorické památky, technici vyrobili čtyři repliky Bianzhongu na základě originálu. Během sociální praxe v muzeu provincie Hubei hrál Tan Jun jednu z nich.

Zvonkohra z hrobu Zeng Houyiho je dosud zachovalá, ale dřevěná zvonová kladiva se rozpadla. V zájmu toho, aby replika Bianzhongu mohla být jako hudební nástroj využívána na představení, Tan Jun začal po absolvování Wuhanského hudebního institutu v roce 1995 vlastní výzkum zvonového kladiva.

V listopadu 1996 speciální host - čínský známý skladatel soudobé vážné hudby Tan Dun (Tchan Tun, do veřejného povědomí se dostal nejvíce díky soundtrackům k filmům Tygr a drak a Hrdina) - přijel do Wuhanského hudebního institutu a díky jeho návštěvy měl Tan Jun poprvé příležitost kontaktu s originálním Bianzhongem.

„V listopadu 1996 navštívil Tan Dun náš hudební institut. Tehdy přinesl různá kladiva západních bicích nástrojů, která koupil z Japonska. Tato kladiva však nebyla vhodná pro hraní na zvonkohře Bianzhongu. Tan Dun nebyl spokojen s výsledkem, a tak jsem ho seznámil s kladivy různých stupní tvrdosti, jež jsem vyrobil. Během výroby jsem používal různé materiály včetně gumy, plastu, nylonu a bambusu. Tan Dun vyzkoušel Bianzhong s mými kladivy a přišlo mu to skvělé!"

Tak se Tan Jun zúčastnil nahrání skladby 1997 nebe, země a člověk a osobně hrál na originální Bianzhongu.

Od roku 1985 do roku 1997 zkoumal Tan Jun všestranně Bianzong a současně sbíral velká množství příslušných skladeb a metod hraní. Domníval se, že nadešel čas, aby si otevřel takový kurz. V roce 2000 zahájil jako první nepovinný předmět hru na zvonkohře Bianzhongu na Wuhanském hudebním institutu. Pro Tan Juna a jeho studenty byla zvonkohra Bianzhong nejenom starobylý bicí hudební nástroj, ale také reprezentant mnoha kulturních významů.

V roce 2002 se zvýšil počet studentů tohoto předmětu a Wuhanský hudební institut oficiálně založil mládežnický orchestr na zvonkohru Bianzhong a připravil koncert.

Od tohoto roku pořádá orchestr koncerty každé dva roky. Na scéně hrají mladí hludebníci, kteří se narodili v 90. letech minulého století, a nosí národní oděvy a se starobylou zvonkohrou Bianzhongem vytváří zvláštní ale krásné pohledy. Před nástupem do orchestru se mládí umělci domnívali, že Bianzhong je jenom kulturněhistorická památka zmíněná v učebnici, nebo exponát v muzeu.

Studentka Zang Tongxin (Čang Tchung-sin) řekla, že na začátku se domnívala, že Bianzhong vznikl v muzeum. "Kdyby ho chtěla vidět, musela by navštívit muzeum. Nyní, když skutečně hraji na Bianzhong, zajistila jsem, že moje pocity myšlení o nástroji jsou úplně jiné než v minulosti. Jeho zvuk jsou fantastický!"

Jiná hudebnice Gao Wenjun (Kao Wen-ťün) se přiznala, že její první dojem ohledně Bianzhongu byl, že se jedná o zvony, které vydávají monotónní zvuky. "Ale postupně jsem zjistila, že lze hrát na Bianzhong skutečně nádherné skladby."

V roce 2015 se hra na zvonkohře Bianzhong stala oficiálně povinným předmětem pro studenty na fakultě čínských národních hudebních nástrojů na Wuhanském hudebním institutu. Profesor Tan Jun zkombinoval hudební znalosti s tradiční kulturou, aby studenti rozšířili národní sebedůvěru a zvýšili osobní morální kultivaci.

Na letošek připadá 40. Výročí od objevu staročínské sady bronzových zvonů Zeng Houyi. Bianzhong jako reprezentant čínské starobylé hudby a kultury dodneška rozdává krásnou melodii ve světě.

(Klára)