Vláda Nového Zélandu od 1. července letošního roku oficiálně zdanila zahraniční turisty. Většina zahraničních turistů musí zaplatit „turistickou daň" ve výši přibližně 160 yuanů. Ve skutečnosti se v posledních letech mnoho zemí a regionů připojilo k daňové armádě „zahraniční turistické daně". Lze říct, že zavedení „turistické daně" se už stalo novým mezinárodním trendem. Bude mít „zahraniční turistická daň" také dopad na odchozí cestování z Číny?

Podle informací vláda Nového Zélandu od 1. července letošního roku oficiálně zdanila zahraniční turisty. Turistická daň byla používána především ke zlepšování podmínek místní infrastruktury cestovního ruchu. Každopádně zprávy o daních vyvolaly ohromnou diskusi v rámci veřejného mínění. Druhý největší zdroj turistů na Novém Zélandu jsou Číňané. Zmíněná zpráva tedy přirozeně přitáhla pozornost právě čínských turistů.

Ve skutečnosti turistická daň byla dlouhodobě uložena pro mnoho zahraničních turistů. Existuje mnoho precedentů v mnoha známých evropských destinacích, jako je Řím v Itálii, Paříž ve Francii, Berlín v Německu a Amsterdam v Nizozemsku. V poslední době země jako Japonsko, Dubaj, Malajsie, Maledivy a další se také připojily k daňové armádě „zahraniční turistické daně". Jako jedno z nejoblíbenějších turistických destinací pro Číňany chce Thajsko také uvalit na zahraniční turisty turistickou daň. Z pohledu daňového využití je však každá země jiná.

Generální ředitel společnosti Aoyou.com Xu Xiaolei (Sü Siao-lej) řekl, že z pohledu daňového využití je však každá země jiná, z daní se platí například ochrana místní infrastruktury cestovního ruchu nebo kulturní dědictví, chrání se přírodní dědictví pro svůj hlavní účel. Stejně tak jako některé evropské země, chránící i historicky cenný městský hrad, jakož i některá další zvláštní kulturní dědictví. Tyto země často účtují různé druhy daní, jako je městská daň a daň z ubytování. Současně existují některé země a regiony, které chrání místní ohrožené přírodní dědictví, jako jsou některé ostrovní země a regiony. Zahrnují korálové útesy, včetně daní, které chrání ekologickou rovnováhu.

Ředitel Centra cestovního ruchu Výzkumného centra kulturního a tvůrčího průmyslu na univerzitě zahraničních studií v Pekingu Liu Simin (Liou S´-min) řekl, že důvody pro tyto daně mají určitou racionalitu.

Liu Simin se domnívá, že taková politika je velmi rozumná, protože návštěvy turistů určitě vyvolají určitý tlak na dopravní zařízení a služby v cílové zemi, což bude mít nevyhnutelně jistý dopad na životy místních obyvatel. Turistická daň může být přímo použita na výstavbu zařízení souvisejících s cestovním ruchem, aby byla cílenější a lépe vyvážila zájmy mezi turisty a původními obyvateli.

Údaje ukazují, že v roce 2018 dosáhl počet odchozích turistů z Číny 149,72 milionu osob, což představuje meziroční nárůst o 14,7%. Čína je po mnoho let zemí s největším počtem odchozích turistů na světě. Bude mít tedy „zahraniční turistická daň" dopad na odchozí cestování z Číny? Jedna turistka Xu Chen (Sü Čchen) řekla, že „Turistická daň" nevyvíjí velký tlak na turisty. Cestovala do Říma v Itálii. Zdejší „turistická daň" se nazývá „městská daň". Městská daň je obvykle zahrnuta v ceně hotelového pokoje, takže je to méně než 10 eur za noc. To je v přijatelném rozsahu pro návštěvníky.

Xu Xiaolei také uvedl, že z pohledu cestovních kanceláří nemá „turistická daň" v některých zemích a regionech v současné době na čínské turisty významný dopad. Hledání reálné pravdy zvyšuje zátěž návštěvníků. Celkově však taková „turistická daň" není příliš vysoká, od desítek yuanů až po jedno nebo dvě stě yuanů. Lze říct, že „turistická daň" v některých zemích a regionech nemá v současné době na čínské turisty významný dopad.

(Jiajia)