Nediplomatické poznámky velvyslance EU v Číně jsou odsouzeníhodné

Poznámka redaktora: Andrew Korybko je moskevský americký politický analytik. Článek odráží názory autora, a nikoli nutně názory CGTN.

Velvyslanec EU v Číně Nicolas Chapuis byl při jednání na energetickém fóru v Pekingu mimořádně nediplomatický, když hovořil o zemi, s níž má pěstovat vztahy jménem bloku. Špatně popsal globální osvětovou strategii Číny jako „šikanu a zastrašování, donucovací diplomacii a diplomacii „vlčího válečníka“.“ Vrchní zástupce EU v Číně rovněž navrhl, aby se 27členný blok, který zastupuje, spojil s USA, aby se postavil proti čínské diplomacii. Kromě toho Chapuis dokonce navrhl spolupráci s ASEAN, Austrálií a Novým Zélandem v Jihočínském moři.

Velvyslanec EU nejen nesprávně charakterizoval čínskou diplomacii, ale také se zdálo, že tato země arogantně odmítá pokusy o spolupráci s EU, když navrhl „Spolupracujme s Čínou, jak můžeme, kdy můžeme, když bude Čína připravena spolupracovat.“ Chapuis se mýlí, protože Čína se vždy snažila spolupracovat s ostatními. Je to Čína, kterou někteří odmítli, a ne naopak, když hledali společnou řeč. Kvůli jeho globálnímu diplomatickému vlivu musí být jeho slova důkladně odhalena, aby se záznam napravil.

Cílem označování čínských obranných vojenských a politických reakcí na regionální agresi vedenou USA v Jihočínském moři jako „šikany a zastrašování“ je svalit veškerou vinu na Peking. Ignoruje legitimní zájmy Číny v této oblasti, která byla vždy historicky pod jejím vlivem, a její záměry podvodně vykresluje jako hegemonní. Naproti tomu USA a jejich spojenci, kteří tam porušují čínská práva, jsou zobrazováni tak, že dělají správnou věc a dodržují mezinárodní právo, i když to tak není. Jsou to oni, kdo se uchylují k šikaně a zastrašování, ne Čína.

Pokud jde o donucovací diplomacii, Čína nikdy nepoužila takové prostředky v žádném ze svých vztahů se svými partnery. USA však mají dlouholeté zkušenosti s ukládáním ultimát na ostatní, která jsou poté podpořena důvěryhodnými hrozbami sankcí a někdy dokonce použitím síly. Nejen to, ale USA za posledních sedm a půl desetiletí od konce druhé světové války dokonce provedly desítky změn režimů po celém světě, aby donutily země, aby se jí podrobily. Čína mezitím uzavřela dobrovolná partnerství s ostatními, která jsou zaměřena na oboustranně prospěšné výsledky, aniž by jim hrozila, pokud odmítnou jejich dosah.

Pokud jde o diplomacii „vlčího válečníka“, rychle se z ní stává urážka, která využívá popularitu slavné stejnojmenné série akčních filmů, aby všechny sebevědomé příznivce čínských zájmů v informační sféře nesprávně vylíčila jako agresivní. Náznakem je, že „vlčí válečníci“ se nezastaví před ničím, aby bránili svou zemi. To však není čínský styl nebo tradice měkké moci, ačkoli není pochyb o tom, že představitelé země i průměrní občané již nenechají urážky svého národa bez odpovědi.

To, co Chapuis řekl o Jihočínském moři, je však nejnebezpečnější ze všeho, protože blok nemá žádné obchodní záměry v místních záležitostech vzdálených přes půl světa. Problémy, které má několik zemí s územními nároky Číny na Jihočínské moře, by měly být vyřešeny mezi nimi. Vměšování jiných regionálních mocností do těchto sporů povzbuzuje ostatní stěžovatele a mohlo by je ironicky vést ke ztělesnění přesně stejné šikany, zastrašování a donucovací diplomacie, z jejíhož praktikování EU nesprávně obviňuje Čínu. Čína upřímně chce tyto problémy vyřešit se svými námořními sousedy, ale bylo to opakovaně odmítnuto.

Když vezmeme v úvahu Chapuisovo pozadí sinologa, určitě ví lépe, než šířit falešné zprávy o Číně. Z tohoto důvodu mají pozorovatelé pravdu, když spekulují, že měl při vyslovování svých nediplomatických poznámek postranní úmysly. Může se tedy velmi dobře stát, že se rozhodl naskočit na americký protičínský rozjetý vlak z mylné víry, že to prospěje bloku, což by byla epická chyba, pokud si to skutečně myslí. V každém případě se musí Chapuis okamžitě omluvit čínské vládě a lidem, jinak by mohlo dojít ke zhoršení bilaterálních vztahů s EU.

Br