Rozhovor s Juanem Braunem:Čínskému potenciálu jsem věřil už v 80. letech

Juan Braun je emeritním profesorem Harvardské univerzity a spisovatelem. Procestoval více než 195 zemí světa a napsal zhruba 30 knih, například román o argentinském revolucionáři Ernestu Che Guevarovi s názvem Sopranistka a její romance s Che Guevarou (2011) nebo prózu s názvem Zebří zahrada (2004).

Jste česko-argentinský spisovatel, který dlouhodobě žije v České republice. Kdy jste poprvé navštívil Čínu?

Je to už dlouho, poprvé jsem byl v Číně již v roce 1981 a od té doby pozoruji, že se právě tam lidé mají každý rok lépe. Víte, právě tuto zemi považuji za zázrak a tušil jsem to už v roce 1981, když jsem tam měsíc poprvé cestoval, společně s mými tehdy malými dětmi a manželkou. Již v té době jsem obdivoval v Číně obrovskou pracovitost a nadšení tamních lidí a můj třicetistránkový elaborát pro americké univerzity o tehdejší Říši středu, který jsem poté v USA vypracoval, je dodnes k dohledání v tamních archivech. Vzpomínám si, že při mojí první návštěvě Pekingu tam prakticky nejezdila auta, dnes po téměř 40 letech vnímám toto velkoměsto, plné aut a mrakodrapů, jako by to byl New York. Domnívám se, že Čínu, stejně tak jako celý asijský kontinent, v budoucnu nikdo nezastaví.

Jak probíhala vaše první cesta do Číny?

Víte, v roce 1981 mi konzul na ambasádě, když jsem žádal o měsíční vízum řekl, že Čína je velká země a že jeden měsíc na procestování této země nestačí. Zmíněnou první cestu jsem začal s rodinou v Hongkongu, poté jsme letěli do Šanghaje, a nakonec jsme dorazili přes několik velkých měst až do Pekingu. Byl zrovna únor a byla skutečně velká zima. Vzpomínám si, když jsem právě tam navštívil rozlehlý Letní palác, tak jezero, které je součástí areálu tohoto paláce, bylo zcela zamrzlé. Zimu jsem tam jako teplomilný Argentinec tehdy vydržel a propojil jsem se tam se starobylou čínskou kulturou. Zamiloval jsem si například skvělou čínskou kuchyni a vím, že jsem si tehdy pochutnal na výborné želví polévce a celé pekingské kachně. V té době byl také argentinský fotbal nejlepší na světě a já si šel jednoho večera zakopat s míčem společně se zaměstnanci hotelu, kde jsme tehdy bydleli. Vládla tam už tehdy přátelská atmosféra a já už v té době cítil obrovský potenciál Číny.

Jak se vám líbila Šanghaj?

Právě tam jsem si uvědomil, že toto město má úplně jiný temperament než Peking. Měl jsem tam naštěstí překladatele a průvodce v jedné osobě, tak jsem už tehdy měl možnost Šanghaj, její spletitou historii a kulturu více pochopit.

Jaká tedy byla Čína v roce 1981?

V té době to byla chudá země, vzpomínám si, že když jsme byli s dětmi v zoologické zahradě v Pekingu, byl tam jen jeden americký autobus značky Chevrolet, u kterého se mnoho lidí fotilo. V té době v Číně byla převážně ruská auta a americké vozy tam nikdo neznal. Na ulicích chodili lidé v modrých uniformách a jezdili na kolech. Na silnicích začátkem osmdesátých let nejezdila téměř žádná auta. Moje malé, světlovlasé děti tehdy Číňané hladili po vlasech, protože věřili, že jim to přináší štěstí.

Kdy jste uskutečnil svou druhou cestu do Číny?

Druhá moje cesta se uskutečnila v roce 2008. To jsem již dostal šestiměsíční vízum! Byl jsem opravdu hodně zvědavý, jak se Čína za dobu, kdy jsem tam nebyl, změnila. V roce 2008 se v Pekingu uskutečnily Letní olympijské hry, kterých jsem se jako divák zúčastnil a můj názor je ten, že se jednalo o skutečně největší a nejkrásnější olympiádu všech dob. Organizačně zvládnutá byla na sto procent. Jednoho dne, již po olympiádě, jsem seděl na břehu široké řeky Li a přemýšlel jsem, co se stalo v Číně mezi lety 1981, kdy jsem ji poprvé navštívil, a rokem 2008, kdy jsem tam byl podruhé. Čína se po roce 1981 skutečně probudila a letěla nahoru jako raketa. V roce 2008 už byla jednou z nejsilnějších ekonomik světa, a to za necelých třicet let! Víte, v těch šesti měsících, kdy jsem byl podruhé v Číně jsem se rozhodl, že budu cestovat až na západ Číny. Vzpomínám si, že jsem cestoval rychlovlakem až do města Da-li, a to přes padesát tunelů. Obdivoval jsem čínskou železnici. Na západě Číny jsem byl okouzlen čínskou kulturou tamních národnostních menšin, jejich hudba i pestrost krojů, tradiční jídlo, to všechno mě tam velmi obohatilo. Číňané v této odlehlé části měli úsměvy ve tvářích a mladí lidé se se mnou již dorozuměli anglicky. Víte, to už nebyla ta chudá Čína z osmdesátých let. To už byla sebevědomá země.

Jak vnímáte současnou Čínu?

Dnes mi Čína připomíná svým rozvojem 60. léta v USA. Zažil jsem šedesátá léta v USA, kde jsem tehdy studoval. Byla tam radost a nadšení. To dneska v USA skutečně není, cítím tam skepsi a lhostejnost, na rozdíl právě od Říše středu.

Již dlouho žijete v České republice. Jak se vám tady žije a jak vnímáte českou politiku, konkrétně třeba nedávnou cestu předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan?

Žije se mi v České republice dobře, ale na zimu rád odlétám do tepla k moři, třeba do Malajsie, což se mi letos kvůli celosvětové pandemii zřejmě nepodaří. Víte, Vystrčilovu cestu na Tchaj-wan jsem vnímal jako pouhou americkou propagandu, kterou dělali právě čeští senátní politici. Samotný Vystrčil dodnes nemůže předstoupit před kamery České televize a vyjmenovat konkrétní záležitosti, které se na Tchaj-wanu podařilo pro Českou republiku dohodnout. Protože žádné takové konkrétní věci se tam pro Českou republiku nepodařilo zařídit. Byl to podle mého názoru propagandistický výlet za peníze českých daňových poplatníků, žádné konkrétní výsledky zmíněné cesty nikde nevidím. To je realita.

Jak vnímáte samotný Tchaj-wan?

Tchaj-wan je sice malý jako mravenec, chápu ho ale jako velkého spojence USA, právě tam Spojené státy každým rokem prodávají obrovské množství zbraní. Mám ale i zážitek právě s Tchaj-wanci, kteří žijí v České republice.

Můžete nám prozradit trošku více?

Samozřejmě. Před časem jsem byl na Žofíně na setkání občanů Tchaj-wanu, kteří žijí v České republice. Překvapilo mě, kolik mladých lidí z Tchaj-wanu žije a pravděpodobně studuje v České republice. Myslím si, že Tchajwanci v České republice pomáhají i s americkou propagandou, a to mnoho let. Ale nejenom tito obyčejní Tchajwanci. V zahraničních novinách jsem četl zajímavou informaci, že politikovi, který podporuje politiku Tchaj-wanu, vláda této země za tuto podporu zaplatí zhruba milion dolarů. Těchto zaplacených politiků podle mého názoru působí po světě skutečně hodně a pochopitelně nepracují jenom pro Tchaj-wan.

Proč si myslíte, že do České republiky nedorazilo nakonec tolik investic z Číny, jak bylo plánováno?

Čínské investice nepřišly podle mě do České republiky z toho důvodu, že Číňané cítí, že politická situace a atmosféra tady není pozitivní směrem k jejich zemi. Ale také není pozitivní třeba směrem k Rusku, k Asii obecně. Důvod je jednoduchý, jedná se o přání, nebo spíše rozkaz, který čeští politici dostávají přímo z USA a musí ho plnit. Podívejte se na český tisk, nebo na tisk západní, stále se jedná o propagandu namířenou proti Číně nebo proti Rusku. Německo naproti tomu čile obchoduje s Čínou, má tam spoustu továren a jejich nejenom ekonomický vztah, ale také diplomatické vztahy jsou daleko silnější. Stejně tak vztah Německa s Ruskem je obchodně velice provázaný.

Domníváte se, že v ČR jsou média svobodná?

V žádném případě. Vždyť Česká republika byla až na 40. místě v nedávném žebříčku, který hodnotil míru objektivity novinářů. Přitom má tato země řadu skutečně dobrých novinářů, ti ale mnohdy nejsou vidět a slyšet. Pokud by se snažili být více objektivní, riskovali by ztrátu zaměstnání. Víte, já sleduji zprávy v České televizi a vím, že veřejnoprávní ČT je velmi neobjektivní směrem k Číně nebo třeba k Rusku. Nejsou schopni do této televize pozvat jako hosty do debaty odborníky, kteří mají protichůdné názory na konkrétní záležitost. Nikdy jsem také neviděl v ČT jako hosta v debatě nějakého čínského odborníka. Jak je to možné? Vždyť by přece právě jistá protichůdnost názorů na nejrůznější témata pomohla větší vyváženosti samotné diskuse. Zatím se v ČT střídají v debatách stále stejní lidé, kteří mají stejné nebo podobné názory. To je pochopitelně nejenom nuda, ale především mediální manipulace.

Máte konkrétní zkušenost s veřejnoprávní Českou televizí? Byl jste někdy pozván do jejich televizního studia?

Párkrát ano, ale myslím si, že po mém posledním výstupu v ČT mě tam už nepozvou. Narazili jsme v debatě na Ernesta Che Guevaru, argentinského lékaře, který bojoval po boku Fidela Castra za vítězství Kubánské revoluce na Kubě. Jeho příběh je známý po celém světě. Na televizní obrazovce se mě několikrát redaktor České televize ptal, zdali byl El Che vrah? Já mu odpovídal, že nikoliv, že to byl partyzán a bojovník za sociální spravedlnost na celém světě. Redaktor mě však pořád tlačil k tomu, abych mu potvrdil, že Che Guevara byl vrahem, což jsem odmítl! Víte, kdybych mu to odkýval, asi bych byl v České televizi pečený, vařený. Ale tuto očividnou manipulaci a nátlak jsem odmítl a ohradil jsem se pro tomu! Takže do ČT mě už asi nepozvou.

Jakou další regiony jste navštívil v asijském kontinentu?

Například zmíněný Hongkong a bylo to klidné místo pro život, kde pospolu žili bohatí i chudí lidé. Cítil jsem tam klid a mír, než západ spustil právě v Hongkongu nepokoje. Myslím, že tyto nepokoje hodně podporovala Velká Británie a vidíte, najednou se dnes všechno obrátilo proti ní. Jednak Anglii silně oslabila koronavirová pandemie plus připravovaný Brexit, tedy odchod Velké Británie z Evropské unie. Koneckonců USA jsou také velmi oslabenou zemí, kvůli pandemii se tam zastavila ekonomika a co bude se Spojenými státy příští rok, to skutečně nikdo neví.

Proč se domníváte, že za nepokoji v Hongkongu stála především Velká Británie?

Protože Angličané se prostě těžko smiřují s tím, že Hongkong již dneska není jejich kolonie, ze které opravdu dlouho dobu kořistili její bohatství. Že ztratili svůj vliv na tuto velkou zemi. Vždyť Čína má dnes nejvíce miliardářů na světě a já, když cestuji například do Malajsie a jinde po jihovýchodní Asii, tak vidím, že všechny nápisy ve městech jsou v mandarínštině. To všechno se západu nelíbí.

Píšete nyní nějaký nový román, inspirovaný dobrodružstvím, které zažíváte, když cestujete světem?

Ano. Začal jsem psát román o Číně. Bude se jednat o mé vzpomínky a zážitky, které jsem prožil jednak při mých dlouhých cestách Čínou, ale částečně i Vietnamem. Název knihy bude pravděpodobně Jaguár cestuje po Číně, ale ještě si nejsem úplně jistý samotným názvem knihy. Jaguár je muž, cestovatel, zabiják a milovník. Mám už tři knížky, kde se postava Jaguára objevuje. Tak se nechte překvapit.

Radovan Rybák