Plán podpoří vyvážený rozvoj

14. pětiletý plán (2021–2025) je důležitý nejen pro ekonomický rozvoj Číny v příštích pěti letech, ale také pro celkový rozvoj země do roku 2035. V kontextu pandemie COVID-19 a čínsko-amerických konfliktů někteří přední akademici analyzovali výzvy a příležitosti, kterým Čína čelí.

Autor: Yi Peng (I Pcheng), prezident instituce Pangoal.

Potřeba vyváženého regionálního rozvoje

Čtrnáctý pětiletý plán (2021–2025) je pro vývoj Číny v nadcházejících více než 10 letech zásadní, zejména proto, že se čínské vnější prostředí může dále zhoršovat a vývoz dále klesat, i když bude pandemie nového koronaviru zastavena.

Celková vývozní výkonnost Číny ve třetím čtvrtletí letošního roku vypadá docela dobře. To by však mohl být krátkodobý jev, protože epidemie snížila výrobní kapacitu mnoha zemí, zatímco v Číně se virus podařilo zadržet a v krátkodobém horizontu tak získat větší podíl na trhu.

Objektivně vzato, následující tři globální trendy se v krátkodobém horizontu pravděpodobně nezmění. Za prvé, globální hospodářský pokles povede k poklesu globální spotřeby, což znamená, že se mezinárodní trh s čínským vývozem bude dále zmenšovat.

Za druhé, jak se zhoršuje mezinárodní prostředí pro rozvoj Číny a obchodní tření mezi Čínou a Spojenými státy se stupňuje, další síly a hlasy nepřátelské vůči Číně zesílí své úsilí o odtržení Číny od globálních průmyslových řetězců, aby se snížily její globalizační dividendy.

A za třetí, „ekonomická blokáda“ uvalená západními zeměmi pod vedením USA bude mít dopad na čínské high-tech podniky, jako je Huawei.

To vše znamená, že i když Čína dosáhne vývojové fáze postavené hlavně na vývojovém modelu „domácího oběhu“, její „vnější oběh“ nemusí být optimistický.

Ekonomický rozvoj země je postaven hlavně na jejím domácím trhu, který zase závisí na velikosti její populace. Například provincie Shaanxi (Šen-si), Sichuan (S´-čchuan), Hunan (Chu-nan), Hubei (Chu-pej) a Henan (Che-nan) mají dohromady téměř 400 milionů obyvatel, což by v případě zahrnutí jejich vyzařované populace mohlo představovat polovinu z celkového počtu obyvatel Číny, což znamená obrovský tržní potenciál.

Pandemie přiměla země, aby si uvědomily, že by se neměly při rozvoji spoléhat pouze na mezinárodní obchod a místo toho by měly podporovat návrat průmyslových odvětví nebo urychlovat průmyslový převod. Tyto změny mohou mít přímý a dlouhodobý cyklický dopad na východní pobřežní města Číny, jejichž páteří je zahraniční obchod.

Vzhledem ke geografickým omezením, velikosti populace a dalším objektivním faktorům nemá čínský západní region ve srovnání s centrálním regionem stále potřebné podmínky a prostor k tomu, aby se z něj stal národní ekonomický pilíř. Jihovýchodní pobřežní oblast již dlouho zůstává ekonomickým vůdcem, ale strategické úvahy o národní bezpečnosti vyžadují, aby země nevkládala všechna „vejce“ do jednoho koše a některá přenesla do stabilnějšího centrálního regionu.

Ekonomický rozvoj v západní Číně je relativně slabý, a proto, pokud chce Čína dosáhnout vyváženého rozvoje, musí nejprve kultivovat velké městské aglomerace ve středních a západních regionech, aby urychlila rozvoj západního regionu.

Jia