Summit G20 by měl sloužit jako prostředek hmatatelných řešení

Autor: Hamzah Rifaat Hussain je bývalý hostující pracovník ve Stimsonově centru ve Washingtonu a v současné době pracuje jako asistent výzkumného pracovníka Islamabad Policy Research Institute (IPRI) v Pákistánu.

Dne 21. listopadu bude Saúdská Arábie, která se v prosinci roku 2019 ujala předsednictví G20, hostitelem 15. summitu G20 v hlavním městě Rijádu. Tento summit přichází uprostřed alarmující druhé vlny pandemie COVID-19, která vyžaduje rychlé a hmatatelné finanční řešení světové ekonomiky, protože neúměrně ovlivňuje chudší národy.

Předsedou summitu je saúdský král Salman bin Abdulaziz a bude se řídit zásadou „Realizace příležitostí 21. století pro všechny“. Toto téma lze dále rozdělit na tři hlavní cíle konference - posílení postavení lidí, ochrana budoucnosti planety a utváření nových hranic. Existuje naděje, že předpokládaný optimismus se promítne do hmatatelných řešení pro světovou ekonomiku a nebude propadat politické rivalitě, jak tomu bylo před začátkem summitu.

Důležitější než nepříznivé trendy z minulého měsíce, je pozitivní vývoj a výhled, jako je nouzový summit v březnu tohoto roku. Vedoucí představitelé skupiny G20 v čele se Saúdskou Arábií plánovali přijít se společnou globální reakcí na pandemii a prozkoumat řešení zaměřená na řešení škodlivých účinků viru na globální ekonomiku, mezi něž patří pokles úrovně příjmů a rekordní růst nezaměstnanosti.

Výsledkem videokonference bylo vyjádření společné vůle všech hospodářských mocností zmapovat plán zaměřený na minimalizaci sociálních a ekonomických škod způsobených pandemií. Panovala rovněž shoda ohledně hodnocení nedostatků v reakci na pandemii a zvýšení financování výzkumu a vývoje vakcín a léků, což byla oblast, o kterou členské státy v minulosti projevily velký zájem.

S takovým pozitivním výhledem však přicházejí hrozby pro výsledek summitu. Neoprávněné projevy se šířily v nevhodnou dobu v říjnu 2020, kdy Evropský parlament přijal rezoluci, která Saúdskou Arábii kritizuje v oblasti lidských práv.

Načasování tohoto usnesení je znepokojivé, vzhledem k tomu, že měsíc před summitem členské státy Evropské unie již přemýšlely o možnostech odsunutí svého diplomatického zastoupení na summitu, což ohrozilo perspektivu dosažení holistického a hmatatelného řešení světové ekonomiky, jakmile začíná summit. K takovým výzvám dochází navzdory skutečnosti, že kontinent je během druhé vlny koronaviru jednou z nejvíce postižených oblastí na světě.

Takováto rozhodnutí rovněž ohrožují měnovou stránku plánovaných jednání summitu, jelikož Evropa s některými předními světovými ekonomikami čelí Mezinárodnímu měnovému fondu, který již volá po zdvojnásobení svých prostředků na 2 biliony dolarů. Jakýkoli pokus o očernění Saúdské Arábie má vzhledem k citlivosti řešených problémů přímé důsledky pro mnohostranné rámce a řešení financování. Globální ekonomika si takovou polarizaci nemůže dovolit na dalším globálním fóru.

Podobný vývoj nastal i ve Spojených státech, kde 45 zákonodárců Kongresu vyzvalo Trumpovu administrativu k bojkotu summitu kvůli obavám o lidská práva v dopise zaslaném ministru zahraničí Mikovi Pompeovi.

Spojené státy se rovněž dostaly pod palbu pro nedostatek oddanosti multilateralismu, znevažování globálního úsilí v boji proti pandemii a schopnost resuscitovat globální ekonomiku, což kritizuje jejich účast na tomto summitu.

Z pohledu mezinárodních vztahů jsou příležitosti, které tento summit nabízí, daleko za rovností žen a mužů a lidskými právy. Působí jako platforma pro státy, které mají rozdílné pohledy na strategie ekonomických stimulů k synergii svých příběhů o globálním míru a bezpečnosti. Jedním příkladem jsou Spojené státy a Čína, které mohou potenciálně řešit své rozdíly prostřednictvím dialogu a zmapovat inovativní strategii jako dvě největší ekonomiky světa s dalekosáhlými důsledky pro světovou populaci.

Jia