Eliminace chudoby v Číně aneb skutek neutek

Když jsem v minulosti zvídavě poslouchal mnohdy plamenné projevy českých politiků na nejrůznějších tribunách o tom, jak chtějí zatočit s chudobou, nezaměstnaností a nuzným životem obyčejných lidí, příliš jsem jim nevěřil, protože jsem s nimi měl již svoje zkušenosti, které bych nazval výstižnou českou lidovou veršovánkou „Skutek utek“. Jinými slovy napsáno, politici až příliš často nakonec nedodrželi své sladké předvolební sliby. Potřebovali jen hlasy ke zvolení a poté často začínali zapomínat na plnění svých slibů, které dali české veřejnosti. Dali přednost politikaření, slovíčkaření a především své kapse, jak je to v západním světě módní.

Příjemně mě překvapil fakt, že například v Číně se eliminuje chudoba a bída doslova raketovou rychlostí, postupuje se podle plánu s hmatatelnými výsledky, které se vyhodnocují a poté se dál plní ono zadání s tím, aby do konce roku 2020, což je doslova za měsíc, byla v tak velké zemi, jakou Čína je, vymýcena extrémní chudoba. Je to obdivuhodný a odvážný plán, nad jehož výsledky se pozastavují politici a odborníci z celého světa, Organizaci spojených národů (OSN), která má podobnou činnost také v náplni své práce, nevyjímaje.

Čínský prezident Si Ťin-pching mnohokrát v médiích poznamenal, že při uskutečňování cíle eliminovat chudobu existují pochopitelně i slabá místa. Každopádně uvedl, že vymýcení chudoby je jedním z hlavních úkolů potřebných k nápravě právě těchto slabých míst s tím, že je nutno zaměřit se na extrémní chudobu. Čínský prezident často vyzýval k upřednostnění úsilí ohledně zajištění bezpečného bydlení, povinného vzdělávání a základní lékařské péče pro chudé lidi na venkově a dodal, že by měla být přijata účinná opatření na ochranu proti návratu k chudobě.

Odstranit chudobu je odvážná výzva, které čelí celý svět, a i pro samotnou OSN se jedná o ohromnou výzvu! Vždyť v současnosti téměř 700 milionů lidí na celém světě stále žije v extrémní bídě. Snahy o snížení chudoby jsou momentálně ztíženy pokračujícím šířením nemoci COVID- 19 po celém světě a odborníci odhadují, že 70 až 100 milionů lidí na celém světě by kvůli pandemii mohlo opět upadnout do extrémní bídy. V této souvislosti je nutné zavést účinnou politiku a opatření k ulehčení nepříjemné situace právě extrémně chudých obyvatel.

Je zřejmé, že k eliminaci chudoby v Číně zřetelně přispěla výstavba vysokorychlostních železnic, a to stavěných v rekordně krátkém čase. Touto supermoderní železniční sítí, kde vlaky 21. století běžně jezdí více než 300kilometrovou rychlostí za hodinu, jsem před časem cestoval například z Pekingu do Suzhou (Su-čou) a bohužel s českou železnicí se tato síť srovnávat vůbec nedá. Nejenom v rychlosti a přesnosti, ale i v samotném komfortu cestování. Nehledě na nové, moderní nádražní budovy, které mi připomínaly svou rozlehlostí spíše letištní terminály než vlaková nádraží. Možná se to někomu nelíbí, ale ten technologický a infrastrukturní skok, který Čína udělala za poslední dekády, je skutečně impozantní. Myslím, že vím, o čem píšu, v Číně jsem rok a půl žil a pracoval. Nebyla to pouhá dovolená na dva týdny, kdy si turista obrazně řečeno ani nestačí vybalit kufry a zase letí nazpátek.

Víte, je to právě železnice, která nejenom, že propojila metropole s městy v odlehlých regionech Číny a podpořila v nich turistický ruch, ale rozvoj třeba nákladové železnice umožnil základní materiál a suroviny přesunovat na místo výroby, polotovary přemístit k dalšímu zpracování a finální produkty tak dostat přímo k zákazníkům. Doprava zkrátka hraje klíčovou roli ve všech ekonomických aktivitách a je jedním ze strategických odvětví.

Za skutečně významnou lze považovat vysokorychlostní železnici například mezi městy Peking a Šanghaj, což jsou velmi důležité metropole, a to z několika důvodů. První je hlavním městem, kde sídlí vláda a všechny důležité úřady a druhé velkoměsto je obchodním centrem. Vzdálené jsou tato velkoměsta od sebe 1300 kilometrů a železničnímu spojení konkuruje pochopitelně letecká doprava, jejíž výhodou je například kratší doba cestování. Železnice jí však konkuruje cenou jízdného, zmíněným komfortem při cestování a podstatně jednodušším odbavením před nástupem do rychlovlaku. Osobně se domnívám, že z výše uvedených důvodů lze předpokládat odliv zákazníků, využívající leteckou dopravu právě směrem k železnici. Ostatně, už se tak vlastně i děje. No a fakt, že se staví vysokorychlostní železnice z Číny až do Evropy jen podtrhuje její význam a v této souvislosti například známá Nová Hedvábná stezka je obrovským plusovým ekonomickým projektem, zahrnujícím právě nákladní železniční dopravu. Jedná se o odvážný a nadčasový projekt, na který je právem upřena pozornost nejenom Evropy.

Víte, před časem přistál jeden můj známý na letišti v Šanghaji a popisoval mi, že volil způsob, jakým se dostane do města. Zdali autobusem, metrem, taxíkem anebo moderním Maglevem, což je rychlovlak fungující na principu magnetické levitace. Tento vlak skoro letí, ten už snad, v nadsázce napsáno, ani nejede. Dokáže vyvinout rychlost prý až 450 kilometrů za hodinu. Těch necelých 50 kilometrů do metropole zvládne za 7 minut. Maglev je zkrátka jednou z výkladních skříní nejenom Šanghaje, ale celé Číny. A můj známý, který si vybral dopravu právě Maglevem, byl pochopitelně z jízdy touto dopravní novinkou nadšený a považoval jízdu tímto rychlovlakem za skvělé uvítání v této metropoli.

No a já přemýšlím pokaždé, když procházím okolo zmíněného přilehlého parku, kterému se trefně říká Sherwood a který leží v těsné blízkosti pražského hlavního vlakového nádraží nad tím, kam že to ta neviditelná ruka trhu, kterou se zaklínali mnozí politici a ekonomové v mojí zemi po roce 1989, nakonec přivedla? Ve zmíněném parku se shromažďují lidé bez domova a každou středu tam stojí frontu na teplou polévku, kterou jim laskavě rozlévají milosrdné charitativní organizace. Jinak tam na lavičkách sedí ale pořád, den co den, noc co noc. Je to smutný pohled, teď v zimě zvlášť, na dokonale ožebračené, často i relativně mladé lidi, kteří mnohdy nemají skutečně žádnou životní perspektivu.

No a naši rychlodráhu, a to přímo na ruzyňské letiště, politici ve svých projevech plánují již zhruba třicet let, ale ta do dnešního dne jednoduše neexistuje. V rámci tohoto pohledu jsme dnes nikoliv kapitalistickou, ale skutečně spíše rozvojovou zemí.

Pokud se Číně podaří do konce tohoto roku vymanit veškeré své venkovské obyvatelstvo nad hranici chudoby, předběhne cíle Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030 ohledně eliminace chudoby o celých deset let před plánovaným termínem této světové organizace. Věřím, že se jí to, přes všechny překážky, nakonec podaří. Onu českou lidovou veršovánku o tom, že „skutek utek“, tam naštěstí nepraktikují.

Radovan Rybák