Pompeo nedržel prst na tepu doby

Připadá mi, že Mike Pompeo, americký ministr zahraničí za končící éry prezidenta Donalda Trumpa, je jako vystřižený z nějakého starého dokumentu, ještě z dob studené války, kdy mezi tehdy soupeřícími velmocemi SSSR a USA probíhal tvrdý mocenský boj. Svět se za dobu od skončení studené války výrazně proměnil a posunul někam dál, jen si toho třeba právě Pompeo nevšiml. Jinak si prostě není možno vysvětlit fakt, proč je z jeho projevů tak moc cítit černobílé myšlení studené války.

Je docela zajímavé si nějaký jeho projev pustit v televizi nebo přečíst v novinách, protože jeho válečnická rétorika je prostě nepřekonatelná. Nedávno jsem poslouchal Pompeův projev při jeho letní návštěvě v Praze, kdy hovořil v Senátu. Tam jeho politická zpožděnost doslova bije do očí.

Šestapadesátiletý šéf americké diplomacie Pompeo nedokáže být jiný a pravděpodobně ani neumí chápat politiku jinak, než jak jí vnímal jako mladík právě za dob studené války. A má k tomu i silné osobní vzpomínky. Před pádem železné opony sloužil jako voják mimo jiné na americké vojenské základně v německém Bayreuthu, tedy byl doslova pár kilometrů od hranic tehdejšího socialistického Československa, tedy od hranic, které rozdělovaly ony dva rozdílné světy tehdejší studené války. A domnívám se, že to bylo právě v jeho projevu před českým Senátem, kdy se trošku slovně odhalil, lépe napsáno, kdy nám všem nevědomky vysvětlil, že on ani jiný být neumí. Zdůraznil tam tehdy, že si za dob studené války při službě v Bayreuthu ani nedokázal představit, a to vzhledem k tehdejší globální politické situaci, že by někdy mohl hovořit právě v Praze. Jinými slovy, nedovedl si koncem 80. let minulého století představit, že by se tehdejší rozdělení světa mohlo proměnit a že by mohla studená válka jednou prostě skončit. Pompeo si to nedovede představit ani dnes, žije v poněkud starém světě a používá rétoriku studené války, kam se jen člověk podívá.

Například nedávno označil čínské diplomaty dokonce za vlčí válečníky. Jedná se o výraz, který pochází z jistého akčního filmu stejnojmenného názvu z roku 2017, jehož hlavní hrdina je čínský voják speciálních sil, který v Africe chrání lékaře jednak před extrémisty a také před obchodníky se zbraněmi. Zhruba před dvěma lety začalo pár lidí západního světa používat zmíněného termínu k určitému charakteristickému popisu čínských diplomatů v momentě, když se energicky ohradili proti hrubým lžím, fámám nebo slovnímu otevřenému útoku proti Číně, které jsou zejména u amerických politiků doslova na denním pořádku. Čínští diplomaté mají na slovní obranu jistě právo, a to i proto, že se zmíněné útoky množí a mnohdy jsou opravdu hrubé až brutální. Nelze na ně nereagovat, diplomaté se pochopitelně musí ozvat a uvádět fámy na pravou míru. Nejde to přejít mlčením.

Pokud tedy američtí politici nazývají čínské diplomaty vlčími válečníky, jak by veřejnost měla pojmenovat právě stále ještě amerického ministra zahraničí Pompea? Četl jsem trefný návrh, který zní krokodýlí válečník. Já souhlasím s tímto vhodným pojmenováním a za sebe navrhuji název dinosauří válečník. Protože právě dinosaurus je pro mě synonymem pro někoho, kdo má staré myšlení, které se vůbec nehodí do dnešní doby. Toto označení zkrátka náleží člověku, který se nedokáže změnit a tvrdošíjně lpí na starém světě, ve kterém se používalo myšlení studené války. Má to jednu chybu, ten starý svět už neexistuje a z toho nového má dinosauří válečník strach.

Možná i proto, že si uvědomil, že dnes je každému člověku jasné, že Čína je ekonomicky mnohem dynamičtější zemí než Spojené státy. Strach Pompea a jemu podobných politických dinosaurů není ale dán jenom viditelností čínského ekonomického a sociálního zázraku. Zcela jistě je vyvolán i povahou nové etapy kapitalismu, který je živený především nafukováním finanční bubliny. Kapitalismus je historicky spojený mimo jiné s faktem, že banky začaly půjčovat více peněz, než kolik vlastnily. Úvěr byl založen na důvěře nebo chcete-li naivitě v další pozitivní ekonomický vývoj, který dlužníkům splácení dluhu umožní. V dnešní době se tak ale chovají nejenom banky, ale jak známo i některé státy. A problémem kapitalismu zůstává, co dělat, pokud by nafouklá finanční bublina jednoduše praskla, a to ještě před nalezením východiska, které by nalezlo řešení, jak se dostat z dluhové pasti.

Je všeobecně známo, že Peking ani v ekonomických záležitostech nepostupuje jako Washington nebo Brusel. Čínské devizové rezervy jsou největší na světě a její zlaté rezervy rostou. A v případě prasknutí zmíněné dluhové bubliny, ať už z důvodu kritického propadu ekonomiky, nebo ztráty důvěry v dolar, by Čína dopadla dle mnohých ekonomických odborníků pravděpodobně mnohem lépe než USA.

To je zdá se hlavní hrozba pro Spojené státy, a proto musí samozvaní obránci svobody zvednout nad hlavy poněkud špinavý prapor mccarthismu. Proto se stává hlavním nástrojem udržení důvěra v kapitalismus, a tím i v jeho fungování, proto sílí volání po cenzuře internetu a podobně. V případě reprezentantů Bílého domu nastoupilo také svalování viny za vlastní, tedy americké problémy, na někoho jiného, tedy především na Komunistickou stranu Číny.

Před časem uvedl mluvčí čínského ministerstva zahraničí Geng Shuang (Keng Šuang) k výše uvedeným výrokům Mike Pompea toto: „V srdci tohoto amerického politika stále ještě neskončila studená válka. Chci jenom poznamenat, že studená válka ale skončila již před třiceti lety. V srdci pana Pompea ale stále trvá. Nevidí světový rozvoj, neslyší hlas národů a necítí běh času,“ prohlásil na adresu Pompea Geng Shuang a dodal, že Pompeo dlouhodobě pomlouvá Čínu a jeho prohlášení jsou plná předpojatosti, neznalosti dějin a nepochopení nynější situace v Číně. „Tyto pomluvy si ani nezasluhují vyvrácení a zdiskreditují samy sebe,“ upřesnil čínský diplomat.

A já jenom doplním to, co jsem psal výše. Dinosaurus Mike Pompeo se nezmění, v jeho mysli zůstávají vzpomínky na americkou vojenskou základnu v německém Bayreuthu a jeho vojenskou službu, když tehdy ve svém mladém věku bránil onen starý svět studené války. Ten svět se však za posledních třicet let neuvěřitelně proměnil. Pompeo ho ale nepochopil a tvrdošíjně brání svůj starý svět, který už nějakou dobu jednoduše neexistuje. Proto ho nazývám dinosauřím válečníkem a dodávám, že jeho myšlení patří na smetiště dějin. S odchodem prezidenta USA Donalda Trumpa skončí ve své funkci ministra zahraničí USA i Pompeo a já věřím, že jeho nástupce bude politik s otevřenou myslí a moderním pohledem na svět kolem nás.

Radovan Rybák