Je EU silnější nebo slabší kvůli COVID-19 a brexitu ?

Poznámka redakce: Freddie Reidy je spisovatel se sídlem v Londýně. Vystudoval historii a dějiny umění na Univerzitě v Kentu v Canterbury se specializací na ruskou historii a mezinárodní politiku. Článek odráží názory autora.

31. prosince skončí přechodné období po odchodu Spojeného království z EU, což je poslední krok v jeho formálním rozchodu s unií. I když bylo dosaženo konsensu, lze tvrdit, že testy předložené brexitem a COVID-19 zanechaly Evropskou unii silnější než v lednu?

Počet obětí COVID-19 v EU nedávno dosáhl 500.000. Závažnost epidemie tedy není přehánění. Ve srovnání se zkušenostmi z Číny a oblastí jihovýchodní Asie zůstala reakce EU na COVID-19 daleko za tím, co by bylo žádoucí.

Zatímco nekoordinované úsilí o řešení fyzických důsledků pandemie mohlo odhalit velká selhání, byla rychle formulována kolektivní reakce EU na zmírnění hospodářských dopadů.

EU může tvrdit, že posílila původně oslabenou institucionální pozici. Německo, které snad naštěstí předsedalo EU, pohotově podporovalo vydání společného dluhu, což posílilo odolnost.

Ekonomickou odezvu a schválení víceletého finančního rámce (MFF), který obsahoval miliardy na financování ohledně COVID-19, brexit zmírnil. Spojené království by nepochybně podpořilo pozici „skromné čtyřky“, jak tomu bylo v případě, kdy David Cameron vetoval návrh zákona EU v reakci na pokračující propad v roce 2018.

Unie s jednotnou měnou rovněž umožnila větší roli Evropské centrální bance (ECB), která přesahuje její hlavní oblast kontroly inflace. Banka se stala hlavním nástrojem korekce kurzů pro ekonomiku EU.

Rozhodnutí z roku 2019 jmenovat Christine Lagardeovou, která je často považována spíše za politickou osobnost než za čistou ekonomku, za prezidentku ECB, se již jeví jako opodstatněné. V bance bylo snazší dosáhnout shody než v Komisi, což umožnilo rychlejší reakci.

Jednota ve společném úsilí byla také hlavní zásadou při jednáních EU se Spojeným královstvím o obchodní dohodě o brexitu.

Spojené království vždy raději vyjednávalo s hlavami jednotlivých států než prostřednictvím hlavního vyjednavače Evropské komise Michela Barniera. EU se však podařilo udržet jednotnou frontu a zásadně učinila nezbytné kompromisy, aby byla dohoda uzavřena 24. prosince.

Brexit a COVID-19 pro EU představovaly dvojí ohrožení, které poskytlo příležitost znovu přezkoumat a připomenout občanům EU její hlavní zásady, ať už jde o zajištění ekonomické stability, propagování hodnot svobody pohybu, obchodu bez tření nebo otevřených hranic.

Osobnosti však byly důležité při podněcování odhodlání a účelu EU tváří v tvář této dvojité hrozbě. Rozhodující vedení Německa a ECB bylo zásadní. Jmenování Ursuly von der Leyen předsedkyní Evropské komise však přineslo tolik potřebnou změnu, která umožnila širší konsensus v celém bloku a obchodní dohodu se Spojeným královstvím.

Je také možné, i když ironické, že brexit může posílit vztahy mezi UK a EU. Von der Leyen vytvořila většinu společných cílů Spojeného království a EU, jako je změna klimatu, nákup energie, boj proti terorismu a další bezpečnostní cíle. Spojené království si vždy dávalo pozor na „stále užší unii“, ale díky bezpečnostní síti nově nalezené suverenity lze v některých oblastech posílit spolupráci.

Britský premiér Boris Johnson řekl, že „I když jsme opustili EU, tato země zůstane kulturně, emocionálně, historicky, strategicky a geologicky spojená s Evropou.“

Řešení problému trvale nemocných ekonomik na jihu a zajištění přijetí hodnot „právního státu“ EU na východě bloku jsou výzvou pro budoucnost. Posílený smysl pro cíl uprostřed krizí a nový a urovnaný vztah s Velkou Británií nepochybně zanechávají EU silnější a jednotnější než před 12 měsíci. (la)