Videosummit 17+1 posílí úlohu Nové Hedvábné stezky

Rozhovor s ekvádorským novinářem žijícím v Praze a expertem na mezinárodní vztahy Raúlem Sorrosou

Raúl Sorrosa absolvoval sociální studia a fakultu marketingu v Ekvádoru. Více než 15 let žije a pracuje v České republice. Věnuje se především mezinárodním vztahům v oblasti střední Evropy v širších souvislostech, píše o politice, ekonomice a kultuře.

Již brzy se bude konat videosummit 17+1. Jaký signál, podle Vašeho názoru, vyšle na zmíněném videosummitu Čína směrem k EU?

Na rozdíl od USA, a dokonce i EU, je Čína ve svých mezinárodních pozicích důsledná. Proto by měla na tomto videosummitu potvrdit svůj zájem na prohloubení mnohostranné výměny při respektování vnitřních záležitostí a odhodlání každého z národů. Krize v souvislosti s pandemií COVID -19, přinejmenším v České republice ukázala, jak důležitý je nejenom globální distribuční řetězec, ale také třeba přítomnost čínských turistů. Je hloupé a krátkozraké bojkotovat zemi, která není nepřítelem a která nabízí a chce rozvíjet vzájemně výhodné vztahy.

Co bude možné na nadcházejícím videosummitu dohodnout?

Domnívám se, že blížící se akce vyšle signál, že s koncem Trumpovy éry končí škodlivá obchodní válka. To ale neznamená, že se nebudou dále hledat lepší podmínky. Číňané mohou například navrhnout přesun logistiky na evropské území, aby se problém globální distribuce neopakoval. Věřím, že na samotném videosummitu bude posílena úloha Nové Hedvábné stezky a zdůrazněna v této souvislosti důležitost mezinárodní železniční dopravy.

Jak vnímáte diplomatické vztahy mezi Českou republikou a Čínou?

Tyto vztahy byly budovány pochopitelně již za minulé éry, tedy za socialismu v Československu a nyní jsou podle mého názoru snad dobré, mohou být ale mnohem lepší. Každopádně v současnosti záleží na politické garnituře v České republice, která není příliš nakloněna zemím, které mají levicové smýšlení. Nicméně Čína se za tři desítky let dokázala stát ekonomickou velmocí a Češi by si měli místo kritiky spíše uvědomovat fakt, že existuje společenský i politický pragmatismus. Deset milionů Čechů nemůže chtít měnit národ s více než miliardou lidí, a naopak to platí stejně. Česká republika potřebuje dovážet zboží, protože není bohatá na suroviny a tím pádem potřebuje mít obchodní partnery. Čína má obrovský trh a víme, že tam působí třeba společnost Škoda Auto a pokud třeba tato firma nebude prodávat auta na čínském trhu, z čeho bude žít zhruba 33 tisíc pracovníků této automobilky v Čechách?

Věříte tedy v pragmatismus?

Pochopitelně. Naštěstí současný prezident ČR Miloš Zeman je Číně nakloněn, stejně tak jako bývalý český prezident Václav Klaus. Mají pragmatické myšlení. To však neznamená, že budeme následovat všechno to, co Číňané uskutečňují, to je jejich věc, ale také nemůžeme doslovně přebírat americkou politiku a jejich příkazy. Washington má své zájmy a někdy i zneužívá lidská práva s tím, aby způsoboval nesnáze a potíže v mezinárodních vztazích. Češi musí prostě brát v zahraniční politice v potaz to, že jsou obyvateli malé země a že musí obchodovat. Nemůžou prostě po žádné zemi na světě chtít, aby u nás investovala, pokud ji bude ve vzájemných vztazích obtěžovat nebo poškozovat. Bohužel v současnosti jsou u moci v České republice především pravicoví politici a ti se koukají na Čínu přes prsty.

Proč se sousední Německo chová ve vztahu k Číně zřetelně jinak, než Česká republika?

Německo je světová velmoc, tedy i velmoc v rámci Evropy. Může si dovolit vytvářet svoji zahraniční politiku. Také potřebuje spolupracovat, vyvážet, dovážet zboží a podobně. Mají svoje know-how a potřebují trhy, aby mohli prodávat. Nejenom s Čínou. Vždyť třeba bývalý německý kancléř Gerhard Schröder je zaměstnán ruskou firmou a není na tom nic špatného. Prostě se domluvili na podmínkách spolupráce a domluvili se k vzájemné spokojenosti. To ale neznamená, že Německo dál nesleduje a nehájí své zájmy. Německý průmysl potřebuje suroviny z Ruska, potřebuje plyn a ropu. Čili spolupracují na dodávkách těchto surovin do Německa. Američané to mají těžké, Rusko je k Německu blíže a ropa se snadněji a levněji dostane do Německa z Ruska než třeba ze zámoří. Německo si to díky svému silnému postavení může dovolit a nastavit pro něho nějaké sankce ze strany USA by bylo pro Američany hodně složité.

Jak jako Latinoameričan vnímáte pomoc a spolupráci Číny třeba právě v Jižní Americe nebo na africkém kontinentu?

Číňani zdůrazňují, že nepřišli kolonizovat jako v minulosti třeba Britové nebo Francouzi. Nechtějí změnit vládu v té které zemi, nechtějí dosadit loutkového prezidenta a případný odpor potlačit žoldáky, tedy násilím a krveprolitím. Ale jsou samozřejmě podnikatelé a obchodníci. Dohodnou se podmínky, které jsou výhodné pro obě strany. Pokud se nedomluví, svého partnera Čína nezničí. A to je velký rozdíl než to, jak se k nám Latinoameričanům nebo třeba Afričanům chovaly Spojené státy a další kolonizátoři.

Jaké spatřujete problémy v jejich vzájemné spolupráci?

Latinoameričané a Afričané musí pochopit, že je nutno dobře proinvestovat peníze, které jim Číňané půjčí nebo zaplatí předem za zboží, které potřebují. Pokud s penězi naloží špatně, nemohou konečný důsledek klást za vinu Číňanům. Oni neřídí banky v Ekvádoru nebo v Latinské Americe. Tím pádem, pokud peníze zůstanou třeba ve Švýcarsku nebo kdekoliv jinde, to už není jejich věc a problém je na straně těch, kterým mělo být pomoženo.

Jak vnímáte ekonomický vzestup Číny?

Pokud se podíváme na Čínu před padesáti lety, tak zjistíme, že to byla chudší země než třeba Mexiko nebo Ekvádor. Za půl století se Čína rozvinula tak, že je silnější než Spojené státy! Struktura západního bloku je taková, že podporuje spíše americký dolar než yuan. Uvidíme, jak to bude dál, je třeba vybudovat nový finanční systém, který bude podporovat spíše yuan než americký dolar. My Latinoameričané se musíme od Číny učit a pochopit, jak je možné, že se za půl století dokázala Čína tak rozvinout. Časopis Forbes nedávno zveřejnil, že v Číně se narodí každý měsíc jeden nový milionář, to je obrovský potenciál. Víte, kapitalistický systém se vyvíjí pouze v jedné formě. Akumuluje se kapitál a ten se poté investuje. Čínský systém je ale takový, že se snaží, aby se chudoba snižovala každým rokem. Pochopitelně u více než miliardy lidí to nejde ze dne na den a je na to potřeba neuvěřitelného množství financí. Každopádně eliminace chudoby v Číně je velké téma a jedná se o úspěšné tažení!

Jaká bude podle Vás Čína například za deset let?

Za deset v Číně nebude žádná chudoba, a navíc bude zajištěna stabilita a klid. Komunistická strana Číny lidem dokazuje, že systém, který vyvíjí, je přínosný pro její lid. Každý, kdo je schopný a má nápady, může z tohoto systému těžit.

A poslední otázka na závěr. Organizace spojených národů (OSN) a Čína se před časem rozhodly eliminovat chudobu. Vypadá to, že se to Číně daří rychleji a lépe. Proč?

Víte, OSN je byrokratický obr, který živí spoustu úředníků, kterým říkám stará zlatá mládež. Považuji OSN za zkostnatělý aparát, kde se pochopitelně může vymyslet jakýkoliv superplán, ale je obtížné tento plán transformovat do té které země světa, protože mnohdy chybí mimo jiné ochota národních vlád zmíněný plán plnit. Mám na toto téma jednu příhodu.

Podělíte se o ní s námi?

Samozřejmě. Vzpomínám si, že jsem byl jednou jako novinář na summitu Světové banky. Reprezentanti Světové banky na zmíněné konferenci vůbec nepochopili potřeby jednotlivých zemí, kterým chtěli pomáhat. Protože to, co je nutné pro Evropana, není nutné třeba pro Afričana a naopak. Manažeři Světové banky tehdy přišli v drahých oblecích a řekli, že mají k dispozici miliony dolarů, ale vůbec nechápali potřeby a možnosti jednotlivých zemí světa. Například v oblasti pěstování určitých plodin v jednotlivých zemích a podobně. Neměli přehled, bylo to až komické. Vím to, neboť jsem byl tehdy účastníkem zmíněného summitu.

V čem to tedy je?

Čína podle mého názoru více a rychleji pracuje než samotné OSN. Navíc pochopila, že když je někdo schopný, pochopí možnosti trhu, vydělává a poté platí daně, pomáhá státu a není na tom nic špatného, že bohatne. Díky tomu stát vybere prostřednictvím daní spoustu peněz a potom pomůže těm méně schopným a chudým. Komunistická strana Číny má podporu zezdola, protože obyčejní lidé na vlastní kůži pociťují, že si žijí rok od roku lépe. Tento fakt pomáhá této společnosti v dynamické cestě vzhůru.

Radovan Rybák

Foto: Archiv Raúla Sorrosy