Čína dožene a přeběhne Ameriku dřív, než se čekalo

Čína se evidentně chce stát lokomotivou, která svět vytáhne k zotavení po pandemii, a díky tomu se stát významnějším hráčem na světovém jevišti. Nejspíš si věří a má k tomu našlápnuto. Zpočátku ji pandemie tvrdě postihla a zažila to, co už nejméně dvě generace nepoznaly – hospodářský pokles. V druhém pololetí se ale zase rozběhl její růst a do konce roku se dostala do takového růstu, že dosáhla celoročního nárůstu HDP, ač zbytek světa je stále v recesi.

Příslibem, že dohánění USA bude probíhat vyšším tempem, není jen její schopnost rychlého růstu i rychlé obnovy, kterou právě prokázala, ale také atraktivita pro investory, takže roku 2020 poprvé v přímých zahraničních investicích předehnala Spojené státy. Nová smlouva s EU zvyšuje pro Čínu přístupnost evropských trhů a měla by přilákat z Evropy více investic.

Čínský prezident Xi, který se stal prvním čínským vůdcem, který roku 2017 promluvil na fóru v Davosu, k němu na virtuální konferenci promluvil už podruhé a nabízel tam světu pomoc své země ostatním zemím v rámci modelu multilaterální globalizace a sdílené budoucnosti lidstva v globalizačním modelu oproštěném od polarizace.

Nabízel světu schopnost Číny „zvýšit hybnost růstu“ globální ekonomiky.

„Čína nasadí své velké tržní výhody a potenciál pro domácí poptávku, aby poskytla příležitosti pro spolupráci mezi zeměmi a pro zotavení globální ekonomiky,“ sliboval Xi.

Řadě Západních stratégů se to však nelíbí. William Reinsch obchodní expert z Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS), který 15 let předsedá Národní radě zahraničního obchodu, říká: „Xi určitě budí důvěru, je tu ale spousta geopolitických zádrhelů včetně sporů o Hong Kong a údajné porušování lidských práv v čínském Xinjiangu, které zvyšují napětí se Západem a mohly by brzdit úsilí o multilaterální spolupráci.“

A vidí to tak, že spolupráce se Západem v rozsahu, jaký nabízí Xi, je nepřijatelná. „Xi zatracuje možnost globálního vlivu Číny čím dál provokativnějším chováním v Xinjiangu, v Hong Kongu, v Jihočínském moři a chováním k Tchaj-wanu,“ řekl CNN Business. „Takové jednání je pro demokracie nepřijatelné a myslím si, že ten se budeme od Číny čím dál více i přes atraktivitu jejího trhu odpoutávat,“ dodal.

Ale relativní ekonomická síla Číny je zatím pro investory lákavější než povznesený moralismus. Globální investiční fondy jako Fidelity a Invesco sypou stamiliony dolarů do projektů vývoje softwaru v Číně, americké firmy jako Costco, Tesla a Starbuck i přes pokusy dosavadní administrativy od toho odrazovat do Číny lačně investují. Čína si teď půjčuje s negativní úrokovou sazbou a používá těch peněz k vytváření lákadel pro významné investory včetně těch z EU a USA, kteří by nad ní správně podle ideologů z jestřábích politických kruhů měli ohrnovat nos.

První dopady epidemie Covid-19 na Čínu byly drtivé a devastující. Nevyhnula se ani kritice přemoudřelých, že epidemii nezvládá. Pak ji ale zaškrtila na jen minimální úroveň, jaká se v moc zemích světa nevidí, a rozhýbala ekonomiku a její růst, jaký je v současné depresi nevídaný, což dále přispělo k rozšíření jejího zapojení do světových dodavatelských řetězců, když zaskakovala za výpadky jinde, i k atraktivitě pro investory, kteří mimo ní v současném světě mnoho jiných spolehlivých příležitostí nespatřují.

Ta opatření, u kterých na Západě panují obavy, že by mohla vyvolat více inflace než růstu, jako vládní infrastrukturní projekty, podpory podnikům a občanům přestát těžkou dobu i za cenu tisku nových peněz, se v Číně přes všechna rizika, která to s sebou nese, podařilo zvládnout, takže v době světové recese za rok 2020 jako jediná významná ekonomika vykázala 2,3 procenta růstu.

Tím vším zahýbala i s předpověďmi jejího budoucího růstu a relativní síly na světovém kolbišti. Dosud se už bralo skoro za jisté, že rychle rostoucí Čína musí jedinou světovou ekonomiku, která má vyšší HDP než ona, tj. USA, předehnat někdy po roce 2030. Ale trendy, ze kterých se při těchto předpovědích vycházelo, se během pandemie nesmírně zrychlily.

„Šikovné zvládnutí pandemie a postižení Západu brzdící jeho dlouhodobý růst znamená, že čínské tempo se vůči němu relativně zvýšilo,“ napsalo do prosincové zprávy Centrum pro ekonomiku a business a svoji předpověď předstihnutí USA Čínou o pět let urychlilo.

V Číně nad tímto vývojem pochopitelně panuje radost a je to vidět i v jejích médiích. Zvlášť velkou radost jim dělá zpráva Konference Spojených národů o obchodu a rozvoji, podle níž loni do Číny plynulo více zahraničních investic než do USA.

„Čína se potýkala s obchodní válkou iniciovanou USA a se strategickým obkličováním Číny z jejich strany. Čína však tím testem prošlo dobře,“ napsal v úvodníku čínský Global Time. „To jen posílilo důvěru světa v Čínu.“

Ale hlasy skeptické k růstovému potenciálu Číny to vidí jinak. Ředitel Asijských studií na Americkém podnikatelském institutu Dan Blumenthal to vidí např. tak, že jakmile se Spojené státy a Evropa zotaví, tak se tento trend zvrátí. „Zahraniční společnosti z Číny vyženou čínští konkurenti a protikonkurenční praktiky zavedené v Číně,“ slibuje. „Stejně je ale Čína svou mohutností a ambicemi pro USA hrozivý konkurent.“

Bez problémů ovšem Čína po tom všem jistě není.

Economist si např. všímá, že Mezinárodní měnový fond upozornil, že čínské zotavení zatím táhla vládní podpora, zatímco soukromé výdaje se neobnovily. Přichází i zprávy o spoustě bankrotů a platebních neschopností státních firem, které rozvrátily trh s úvěry.

„Politika reakce na pandemii Covid-19, ač byla krátkodobě účinná, tlačí více zdrojů do neefektivních státních firem a zvedne Číně dluhové břemeno,“ napsal minulý týden vedoucí ekonom pro Čínu u Capital Economics Julian Evans-Pritchard.

To přišlo v době, kdy se čínská ekonomika s problémovým zadlužením už pár let potýká.

V pondělí činitel Lidové banky Číny Ma Jun při projevu v Pekingu vyjadřoval obavy, že vlády provincií stanovují příliš vysoké cíle růstu HDP. Ta snadná dostupnost přístupu k úvěrům při vládních podporách prý hrozí ohromným nárůstem zadlužení.

Dokonce navrhoval, že čínská vláda by měla skoncovat se stanovováním cílů HDP jako základních, jimž se vše přizpůsobuje, nýbrž by se měly stanovovat cíle zaměstnanosti a kontroly inflace a HDP by se tomu jen přizpůsobilo.

Je tu i riziko Západu, na jehož trzích Čína vysoce závisí a tu závislost se nedaří dost snižovat a přitom třeba hlavní výrobce čínských čipů SMIC byl americkým restrikcemi silně přidušen.

To asi Číně dělá největší starosti. Přitom se nedá čekat, že by prezident Joe Biden, ač se k Číně staví přívětivěji než Trump, obchodní válku úplně zastavil. A určitě se nezřekne cíle obnovit postavení USA jako světové hospodářské a obchodní jedničky.

„Zatím Biden upřednostňuje boj s Covidem a obnovu růstu naší ekonomiky, jeho srdce však cítí celosvětově,“ řekl výše citovaný Reinsch z CSIS. „Jakmile hne s domácími cíli, obrátí se i na globální obchodní záležitosti.“