Nevyváženost je víc znepokojující než nedostatek

2021-02-03 23:29:10
Sdílej:

V posledních dnech Velká Británie, Spojené státy a Evropa vedly válku slov o distribuci vakcín. AstraZeneca později uvedla, že se chystá zemím EU dodat více vakcín, ale podle EU, i když tato britsko-švýcarská farmaceutická společnost zvýšíc své dodávky, bude EU moci získat pouze 40 milionů dávek vakcíny, což je o polovinu méně než stanovený cíl. Tento nepokoj vypukl mezi dvěma břehy Lamanšského průlivu a Atlantickým oceánem, jednak proto, že kapacita výroby vakcín je obecně nedostatečná, jednak proto, že tři strany mají pocit, že distribuce je nerovnoměrná, a cítí se poškozeny.

(Foto 2: Evropská unie a Velká Británie bojují za distribuci vakcín)

(Foto 2: Evropská unie a Velká Británie bojují za distribuci vakcín)

Ve srovnání s obrovským počtem rozvojových zemí, které už dlouho čekají na vakcínu, jaké jsou nedostatky a stížnosti, které subjektivně pociťují Velká Británie, USA a Evropa?! Podle údajů Mezinárodní agentury pro monitorování vakcín - Lidové aliance vakcín (People's Vaccine Alliance), mají bohaté země pouze 14 % světové populace, ale nakoupily více než 50 % vakcín produkovaných hlavními západními farmaceutickými společnostmi, a miliardy lidí v zemích s nízkými příjmy budou mít v příštích několika letech velmi malou naději, že dostanou bezpečné a účinné vakcíny.

V tuto chvíli je pandemie COVID-19 zdaleka mimo účinnou kontrolu. Mutace viru vedla k nejisté budoucnosti boje proti epidemii. Všechny země světa by měly při boji proti této epidemii spolupracovat, ale uvízly v bažině „vakcinačního nacionalismu“. Není to velmi ironické? Slova generálního činitele Světové zdravotnické organizace Tedrose Adhanoma Ghebreyesuse si zaslouží pečlivou vzpomínku: „Pandemii nikde neskončíme, dokud ji neskončíme všude“.

Lidský život, ať už v rozvojových nebo rozvinutých zemích, je stejně drahocenný a neocenitelný. Ve Světové sociální zprávě 2020: Nerovnost v rychle se měnícím světě Organizace spojených národů s lítostí poukázala na to: „Místo, kde se lidé rodí a žijí, má trvalý vliv na jejich životní příležitosti“. Pokud jde o příjem na obyvatele, v Severní Americe je 16krát vyšší než v subsaharské Africe; také v subsaharské Africe celkový trend počtu lidí bez elektřiny v letech 2000 až 2018 stále rostl; klimatickými hrozbami nejvíce postižené země a regiony jsou soustředěny hlavně ve třetím světě...

(Foto 3: Zpráva OSN ukazuje, že počet lidí bez elektřiny v subsaharské Africe je obrovský)

(Foto 3: Zpráva OSN ukazuje, že počet lidí bez elektřiny v subsaharské Africe je obrovský)

(Foto 4: Zpráva OSN ukazuje, že rozvojové země čelí větším klimatickým rizikům)

(Foto 4: Zpráva OSN ukazuje, že rozvojové země čelí větším klimatickým rizikům)

Po Studené válce se hlavní rozpory světa vyvinuly z napětí mezi východem a západem k propasti mezi bohatými a chudými mezi severem a jihem. Doposud globalizaci dominovaly západní země, jako jsou USA, a jejich hlavní ideologií je „neoliberalismus“. Neoliberalismus pevně věří, že k odměně dobrodružného ducha a tvrdé práce je určitá míra nerovných výsledků nutná. Tato teorie však nemůže vysvětlit obrovskou propast mezi bohatými a chudými a nespravedlnost a nerovnost před příležitostmi mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi. V zemích jižní a jihovýchodní Asie, jako je Indie, Bangladéš, Srí Lanka a Indonésie, pracuje velké množství zaměstnankyň v manufakturách otevřených značkami rychlé módy, jako jsou GAP a H&M. Často čelí tělesným trestům a sexuálním útokům. Dostanou odměnu za svou tvrdou práci a ponížení? Tyto asijské země tentokrát také čelí vážné pandemii COVID-19. Přestože již dříve podepsaly dohody o nákupu vakcín se západními farmaceutickými společnostmi, s očkovací krizí zmíněnou na začátku tohoto článku, zda britské a americké farmaceutické společnosti mohou splnit smlouvu podle plánu, je čas nakreslit velký otazník!

Podstatou rozporu mezi severem a jihem je otázka rozvoje a spravedlnosti. Pandemie COVID-19 nejen zdůrazňuje nedostatek schopnosti lidstva bojovat proti katastrofě, ale také nám připomíná, že svět je daleko od cíle „Charty Organizace spojených národů“, jako jsou „Víra ve stejná práva mužů i žen, malých i velkých zemí... Zachování spravedlnosti... Podporování sociálního pokroku a zlepšení živobytí lidí ve větší svobodě“. K dosažení tohoto cíle nemá lidstvo jiný způsob, než spolupráce na vytváření většího blahobytu a dosažení spravedlnosti a rovnosti.

(Sve)