Základem Čínského snu je vzestup z nouze, která se už nikdy nevrátí

Rozhovor s historikem, novinářem a publicistou Josefem Skálou

Jak vnímáte Čínu a její projekt eliminace chudoby, který v této zemi hodlá extrémní chudobu vymýtit?

Jako projev humanismu, který není jen farizejským gestem. Svědectví o síle lidové moci, jejímž navigátorem je strana 90 miliónů čínských komunistů. Sám, také komunista už jedenapadesátým rokem, jsem na čínské přátele upřímně hrdý.

V současnosti téměř 700 milionů lidí na celém světě stále žije v extrémní bídě. Podobný záměr s vymýcením chudoby jako Čína má i agenda OSN, která však nepostupuje tak rychle. Proč?

Lidí v extrémní chudobě dnes – za nákazy Covid-19 a kapitalistické krize, nevídané od 30. let - dokonce dramaticky přibývá. To děsivé saldo roste tam, kde ekonomice vládne zisk z cizí práce, urvaný ze všech řetězů. Na tom nic nezmění ani ušlechtilé plány OSN.

Jaký význam má čínský projekt a úsilí doslova „zatočit s extrémní chudobou“ pro myšlení okolního světa?

Je to působivá inspirace – a benátské zrcadlo pro všechny, kdo o lidských právech jen planě žvaní. Když tou rétorikou šermují pod nosem Pekingu, promeškávají šanci zdvořile mlčet. O tom, že měřítkem humanismu jsou hlavně životní podmínky lidí, žijících na spodní příčce příjmové škály, napsal řadu moudrých vět i náš první prezident Masaryk. Kdo uvízne v pasti ponižující nouze, nad blazeovaným tlacháním o lidských právem se mu otvírá kudla v kapse. Čínští přátelé zdědili extrémní chudobu z dob, kdy byla jejich země cizím krmelcem a vazalem. Vítězí nad ní rekordním tempem.

Souvisí úspěšný čínský projekt eliminace chudoby například i s jejich nesmlouvavým postupem a přísnými tresty za korupci?

Určitě a zcela zásadní měrou. Kde se korupci daří jako houbám po dešti, dusí nutně i boj s chudobou. Tím trapnější podívaná je pak na každou „charitu“, kterou své „penězovody“ kamuflují psychopati, drancující veřejné finance a statky. Lidová Čína s nimi vede nesmlouvavou válku. Bez ní by jaktěživ nebyla ani globálním ekonomickým tahounem.

Základem pro naplnění „Čínského snu“ je společnost mírného blahobytu. Nejedná se však o blahobyt hodnocený pouze na základě hlediska růstu HDP. Požadavkem je maximální pokrytí obyvatelstva, aby z dosažených úspěchů těžili všichni stejně. Si Ťin-pching často zdůrazňuje, že to, zda Čína dosáhne mírného blahobytu, se pozná na venkově. Má pravdu?

„Win-win“ je chytlavá zkratka, na niž má copyright americký byznys. Zastírá jím svou chamtivou misantropii. Skutečné „win-win“ dnes praktikuje lidová Čína. „Sdíleným prospěchem“, který nabízí okolnímu světu, se řídí i doma. Moudrostí voní i pojem „mírný blahobyt“. Tedy blahobyt, uspokojující skutečné lidské potřeby – a v pořadí jejich důležitosti. Opustit tuto koncepci země s tak početnou populací, uvede do chodu domino, ničivé pro celou planetu.

Jaký zásadní rozdíl spatřujete mezi Čínským a Americkým snem?

Americký sen byl magnetem pro lidi, decimované feudální zvůlí. Vyčpěl v propagandistické šidítko. Zastírá brutální „právo“ silnějšího. V Americe a zemích, které jí říkají pane, roste i tvrdě „pracující chudoba“. Základem Čínského snu je vzestup z nouze, která se už nikdy nevrátí.

Domníváte se, že přílišný blahobyt degeneruje myšlení lidí a celé takové společnosti? Je tedy přílišný blahobyt pro lidstvo nebezpečný?

V bavlnce nezřízeného blahobytu si hoví jen nepočetná kasta. O to víc tím škodí lidské komunitě i životnímu prostředí. Do dostihů za jepičími módami vhání i miliony lidí, žijících od výplaty k výplatě. Stále častěji i švindlem „plánovaného zastarávání“ artiklů, jež dřív sloužily od svatby až do smrti. Desítky procent této produkce nenajdou odbyt ani tak. Ti, komu se je nedaří prodat, se ze ztráty hojí předražením nových jepičích mód. Stále víc lidí, zmámených reklamní sugescí, zahání do dluhové pasti, leckdy i s tragickými následky. Takový „blahobyt“ je žalostnou atrapou skutečného štěstí. Plení milióny lidských životů i okolní přírodu.

Čína nedávno zveřejnila plány pro 14. pětiletku. Na čem v tomto pětiletém čínském plánu záleží podle Vás nejvíce?

Lidová Čína poráží západní velmoci jejich vlastními zbraněmi. Na její špičkové produkci a inovacích závisí stále víc i metropole, které ji dřív odíraly a ponižovaly. Krize, do níž se Západ propadá, však jeho kupní sílu mrzačí. Pravým cílem ekonomického zázraku, jejž Čína převádí světu, je její vlastní rozvoj. Tím víc bude z kapacit, tažených dosud exportem, profitovat sám čínský lid. Nová pětiletka je hlavně o tomto gigantickém manévru. Se zatajeným dechem ho sleduje i každý, kdo Číně drží palce v zahraničí.

Co byste popřál tomuto čínskému médiu k novému roku kovového Buvola, jehož příchod byl nedávno oslavován?

Mám tu čest být jedním ze 100 marxistů z celého světa, jejichž příspěvky vyjdou ve sborníku ke stému jubileu KS Číny. Je hlavně o tom, jak moudře dokázali čínští přátelé čelit všemu, co pohřbilo socialismus v Evropě. Jak prozíravě jdou cestou, jíž to nehrozí. V roce kovového Buvola jim přeji, ať právě tímto azimutem dorazí ještě dál. Tím víc to pomůže i nám, kdo pro nové průlomy pokroku sbíráme síly. Kolegům z čínského rozhlasu přeji, ať znásobí své publikum – a osloví ho ještě přesvědčivěji.

Radovan Rybák