Čína – vodíková velmoc

Pro to, aby lidstvo úspěšně prošlo dvacátým prvním stoletím bude třeba vyřešit řadu očividných problémů ohledně udržitelnosti současného ekonomického systému. Veškeré výzvy vycházejí ze dvou velkých obecných paradigmat.

Prvním je, že rozsahem své činnosti lidstvo ovlivňuje celou planetu Zemi. Ať už se jedná o schopnost odolávat lidským vlivům či o dostupnost nerostných zdrojů, obojího je omezené množství, proto nutně dřív nebo později musí některé zdroje začít docházet.

Druhým je, že současné ekonomické systémy po celém světě stojí na růstu. V okamžiku, kdy by se z nějakého důvodu ekonomická situace světa ustálila a bylo dosaženo vrcholu rozvoje. Ekonomové by takový stav nazvali ekonomickou stagnací. Ta by po nějaké době pravděpodobně vedla k rozkladu finančního systému a následnému ekonomickému úpadku.

Jakmile si uvědomíme předpoklady omezených zdrojů a požadavku nekončícího růstu, začne být zřejmé, že světový ekonomický systém bude muset projít proměnou, jinak dřív nebo později dojde k jeho rozkladu. Sázet na nekonečný vědecký rozvoj, který vyřeší všechny problémy, se snadno může ukázat krátkozrakým.

Na toto reaguje koncepce udržitelnosti, požadavek, aby využívání neobnovitelných přírodních zdrojů a zátěž na životní prostředí byly co nejmenší a umožnily udržitelnost současného životního stylu i prostor pro jeho zlepšování. V oblasti udržitelnosti pak není nic důležitější než řešení výroby energie z obnovitelných zdrojů.

Veškerý ekonomický růst stojí na růstu spotřeby elektrické energie. Spotřeba po energii prudce narůstá a všechny státy světa budou muset vyřešit, odkud ji budou brát. Současná výroba energie stojí v principu převážně na ohřívání vody. Pára vzniklá z ohřívání vody roztáčí magnety, jejich pohyb vytváří elektromagnetické pole, ze kterého se následně tvoří elektrická energie.

Ohřev vody je zajištěn převážně fosilními palivy, typicky uhlím, ropou nebo zemním plynem. Ty však výrazně zatěžují životní prostředí emisemi oxidu uhličitého a dalšími plyny do atmosféry, navíc se jedná o neobnovitelné zdroje, které dřív nebo později dojdou.

Země po celém světě začínají na tuto výzvu reagovat. Tahounem světové výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů je Čína. Především přeměna slunečního záření na elektrickou energii je přední čínskou doménou. Většina solárních panelů světa pochází z Číny, odhaduje se, že až 90 % všech vyrobených solárních panelů na světě bylo vyrobeno čínskými podniky.

Tento mimořádný úspěch odráží čínský příslib dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2060, jak loni na shromáždění Organizace spojených národů sdělil předseda Komunistické strany Číny Xi Jinping, který je zároveň předsedou vojenské komise.

Méně známá je však skutečnost, že Čína se v rámci diverzifikace zdrojů obnovitelné energie zaměřila i na rozvoj výroby vodíkových palivových jednotek. Už roku 2019 čínský ministr vědy a technologie Wan Gang prohlásil, že Čína se má stát společností vodíku.

Toto prohlášení má o to větší váhu, když přihlédneme k tomu, že před dvaceti lety tehdejší ministr prohlásil, že Čína začne elektrifikovat svá vozidla. Skutečně, dnes je Čína jedním z dominantních výrobců i spotřebitelů vozidel poháněných elektrikou. Výrobou elektromobilů se zabývá hned několik domácích společností, kromě toho společnost Tesla vzbudila pozornosti tím, že postavila svou giga továrnu nedaleko Šanghaje. V Číně všudypřítomná elektrokola a skútry jsou další ukázkou čínské elektromobility. V Číně se využívá 90 % všech elektrokol a skútrů světa.

Vodík je obnovitelný zdroj, který se dá využít kromě na výrobu elektrické energie také jako palivo do vozidel. Zde je v plánu soustředit se hlavně na vodíkové autobusy a nákladní auta. Co se týče výroby energie z vodíků, plánované je, že se z něj do roku 2040 bude vyrábět 10 % čínské elektrické energie.

Už nyní se v Číně vyrábí třetina vodíku z celého světa, roční výroba přesáhla 22 milionů tun. Čínský výrobce automobilů Great Wall Motor investoval přes miliardu čínských yuanů do výzkumu a vývoje vodíkové energie a vozidel na vodíkové palivové jednotky. Společnost Čínská státní skupina těžkých nákladních vozidel plánuje investovat přes 7 miliard dolarů, tj. přes 45 miliard čínských yuanů, na výstavbu zařízení na výrobu vozidel na vodíkové palivové jednotky v čínské provincii Shandong (Šan-tung). Mezi nové technologické společnosti této oblasti patří například společnost Mingtan vodík, která investuje přes 2 miliardy čínských yuanů a do roku 2022 plánuje vyrobit 100 000 zásobníků palivových jednotek, tedy již připravených jednotek, které jsou schopné generovat energii pro konkrétní využití, podobně jako baterie v elektromobilu.

Dalším tahounem je jedna z hlavních čínských ropných společností Sinopec, která se v rámci důrazu na obnovitelnost začala zaměřovat i na vodík a podílet se tak na rozvoji čisté Číny a dál se podílet na čínské energetické bezpečnosti. Společnost Sinopec se na čínském vodíkovém ekosystému má podílet tím, že do roku 2025 vystaví 1000 vodíkových čerpacích stanic. V roce 2020 jich přitom měla pouhých 27, dá se tedy říci, že začíná od začátku, Sinopec zároveň podle své výroční zprávy z roku 2020 spravoval přibližně 30.000 čerpacích stanic.

Na čínském vodíkovém boomu se neúčastní pouze čínské společnosti. Korejský Hyundai Motor plánuje v Číně postavit první fabriku na vodíkové palivové jednotky mimo Jižní Koreu. V roce 2020 zažádal příslušné orgány čínské vlády o schválení svého plánu pro výstavu fabriky v jihočínské provincii Guangzhou. Fabrika má zásadní význam pro plán Hyundai Motor a do roku 2030 vyrobit a prodat 700.000 kusů systémů vodíkových palivových jednotek.

Přichází však již dávno po japonské Toyotě, která v čínské provincii Jiangsu už roku 2017 postavila zařízení na dobíjení vodíku a loni v Guangzhou ve spolupráci s čínským podnikem založila joint venture na výzkum a vývoj v této oblasti.

Čína se stává světovým centrem výroby tohoto obnovitelného zdroje. Znovu se ukazuje upřímné nasazení Číny o dosažení ideálu ekologické civilizace. Je patrné, že Čína si je vědomá a reaguje na nutnost restrukturalizace energetických zdrojů, že hledí do budoucna a hodlá jít pozitivním příkladem ostatním zemím. Čína jako vodíková velmoc je přínosem energetické udržitelnosti celého lidského společenství.

Jan Körbel